Písmák Na co máme ještě vůbec čas... ?
byla daleko
a včerném
s ní pes nebo vlk
byla zmýlená
tak už je to zase tady
Tak už je to zase tady
listy nám prší do zahrady
a na nich vzkazy od zimy
sychravá rána
Vůně domova
Na chvíli přivřu oči
a vrátím se do dětství.
S tátou se zase toulám po skalách,
hledáme krásu v kamíncích
O lípách a o naději
Zastavení první, nejsevernější Čechy.
Moje dětství ve vesnici ve Šluknovském výběžku. Chodívali jsme si hrát k lípě, jedna z posledních z lipové aleje směrem k Lipové. Ani nevím, jestli tam ještě stojí…
Bylo to brzy zjara.
Cesty II
Jsi tiché zápraží
hvězdy spočítané,
i ty, co se ještě rozsvítí.
Chvíle vzpomínání jsi,
Usínání
přihořívá, šeptáš,
když hledám tvou náruč po vůni
do bezpečí se choulím
do tepla tvé jistoty
Cesty I.
jsem teplý vítr vkorunách
uprostřed léta
s bouřkou na obzoru
čekání na zázrak jsem
K sobě blíž
nic
už mne nezastaví
kamenným polem
až k řece
Vyhlídka nad Sázavou
. západ zmizel za zády
spolknutý ohybem cesty
nedotknutý ničím
a beze všech vzpomínek
Jaro je zas o krůček blíž
Rozhádám si to se zimou
její bělost zešedne zlostí
a krátké dny se protáhnou v zádech
ze šerosvitu dlouhých večerů.
zas a znova
Smutek
těžký jak kalná voda
zas a znova dopadá
to není jen pocit prázdna
Poznáš mne po paměti
Možná jednou
budu jen ztracená chvíle ve vzpomínkách
co vprstech nadvakrát obrátíš
a možná klíč
Naslouchání
věty svlékáme do hola
nebo jen mlčky
chodíme dokola
nad horkou kaší
Plníš má všechna přání
mám ještě dva tucty
snů slíbených
kramář je vyvolává do noci
a všichni se jim smějí
Čím stůňu
Zabouchnout dveře.
Zahodit klíč.
Nestačí nepokoj uklidnit,
potom by nezbylo nic,
Co na tom, že naše skráně šediví
Co na tom, že podzim je před námi
už jen déšť do větví bude básně psát
snad dřív než malovat ho unaví
o chvilku dřív
Až se bude psát...
Stavíme se k světu s převahou lidského rodu
postoj lidstva je plný rozporů
a pocit nadřazenosti se bije s pocitem lidské solidarity
přírodní kmeny lidí přirozeně chápou
pevněji
Za hranicemi mého já
jsi ty
jen záchvěv vánku
slábnoucí světlo ve čtverci okna domu
Volný pád
Je cesta ruku vruce
oblá jako kameny
a na jejím konci
volný pád
Návraty III
Nechej tmu
ať večer přijde
ať všechny sny se odezdají
bude noc dlouhá.
Až nakonec
Temnota je současností,
ze dne je noc a z noci den,
myšlenky už dávno přestaly existovat
a jen stíny hvězd
Bilancování
Přepočítáváme
pro jistotu
kolik že z nás chybí
Za každé slovo
Nechce se vůbec nic
Nikdy nepřechodím
jako nachlazení
to jak mě bolíš, když s tebou nejsem.
Vzpomínky za mnou mávají
Po dešti
„Duhu“ řekla
a podívala se tak nějak zvláštně,
„duhu bych chtěla
do not umět vkládat
Koloběh
Taky to cítíš
tak jako kdysi.
…čteme si staré letopisy
vdechujeme vzpomínek prach
Ticho
Dřív, než si vzpomeneš,
ještě dřív, než promluvíš
než okna otevřeš dokořán
daleko dřív, než domů přijdeš
smývám si z rukou svoje viny
píšu si do loňského kalendáře všechny promeškané svátky snad mi je líto, že nebyly,dnes nevrátím nic zpátkyspěchat se někdy nevyplácí náš život nemá jízdní řáddo myšlenek od rána se mi vrací jen jedna chvíle, jeden pád zázraky snad jsou vyprodané nám všem se blíží konečná v kapsách mě studí prázdné dlaně smrt bývá vždycky netečná a člověk bezmocný jen divák zírá z hlediště života počítá svoje má dát a brát chtěl by. však na dně už jen nicota.
Deštivo mi je
Do deště mi je, když nejsem s tebou doma, a hřmí mi kdesi za duší, tvá hudba tone v krupobití, stín ve tváři mi nesluší. Deštivo mi jebez tvého dechu,čerň noci do oken se tlačí, násobí dálku mezi námi,marně si šeptám "stačí". Jako déšť padámhloub do smutku, když nemohu v noci spát, zavírám oči marně. přijď se mi prosím aspoň zdát.
Kočka za komínem
Už si nepamatuji
kde jsem byla
než se narodila tvá píseň
o velké zahradě.
Resumé
K večeruřeka zmlkne,
spolkne poslední tóny písně,
zatají dech
a poslouchá let vážky.
Májová
Například štěstí
to si přijde, když čekání jsem vzdala,
chtěla jsem třískatpěstí
do stolu, kde sama jsem sedávala.
Podobáš se řece
Podobáš se řecerozvlnila naše vlastní břehy. Dáváš mi odvahupřeskákat z kamene na kámenaž do tvých mělčinpřebrodit se až na opačnou stranuk tvým pevninám. Podobáš se řece,jejíž vlny dávají pocit ostrovaa naději kolébají v loďce.
Paměti
To tma se světla bojía z očí vyplavuje strach. Kdo ke svatbě se strojía koho nesou na marách. Jak někdy bolí tikot chvillžeme si, že máme ještě čas. Dokdy.
Ohlédnutí za létem
samotné
jak stará
unavená žena
odchází léto úvozem
Podzimem
Všechno mi padá z rukoubrouzdám se jen tak bez paměti
a čekám… třeba zahlédnu tě
Prý se ti všechno sype z dlaní
drolí se písek mezi prsty
Návraty II
Samota má tvou vůni i tvůj dech,
zůstává se mnou v našich zdech,
však prostoru chybí tvoje dlaně,
víš, živa jsem ze tvých dotyků
až se kruh uzavře
rozpusť mi vlasy
ať stékají ktobě
temnou řekou
stříbrnou peřejí protkané
Do zapomnění
Déšť vymývá sůl zran
do ticha
do zapomnění
rozlévá stesk znašich břehů
Jen tak pro radost
dnes večer dám vale světu
a budu ti báseň psát
neuměle jen tak vletu
na rytmus přestanu dbát
Co mělo se stát už se přece stalo
detonovala
tma naplněná stíny
do prázdna rozdrobená
bez barev
Přeji ti
Hádám ti budoucnost
vzavřených očích
když blížím se spánku
a ty snad už spíš
Jsou chvíle k nepřečkání
Samota je jeden pohár
příliš dlouhá noc
nebo deštivé okno
Vlastně obojí
Argentinské tango
Zvu tě,
zvu tě lásko do milongy,
zatančit si tango
už zní mi vuších naše dávné songy.
Zakázaná láska
Snad bylo, snad nebylo.
Těch řečí, co každý mívá.
Vina Monteků a Kapuletů
táhne se jak niť
Návrat do dětství
Chci vyprávět o létě,
když mi bylo pět let
(vždy, když se vracím do dětství,
je mi právě pět).
Roztočme kolotoč
Až příští víkend vydáme se
na procházku na Letnou
ruku vruce snostalgií
sjahodovou zmrzlinou
V dešti
Jen
o ulici dál někdo pod deštníkem
ptáci uzimení
kočka vprůjezdu
Číča
Ani ne před půl rokem se vešla do dlaně. Malinké uvrněné černěrezavé klubíčko. Dcera si ji přinesla domů, prý aby neskončila v útulku. Zatrnulo mi, Evička je od narození alergik.
Noc
Ještě si dojít
pro skleničku vody,
a zapít
všechen prach zminulého dne.
jsou chvíle III
jsou medové lžičky
včaji
koláče
ubrus vyžehlený
jsou chvíle II
jsou rána
s pachutí snu
po půnebí rozlitoujak hořký lék. jak jed. vrací se tmou
jsou okna upršená
jsou chvíle
jsou přízraky,
které nemohou spát,
rozléhají se
jak tiché kroky ve tmě,
Balvany v řece
. jak tvoje řeka plynout budu dál
opouštět tě sproudem divokým
a navracet se
do klidné zátoky
Setmělo se
Křísli jsme o sebe
jako dva oblázky
až zajiskřilo
a líto mi bylo
účtování
počítám chvílezastavené v dražbě"kdo zaplatil víc. "další vryp na pažběčasu rub a lícdal a ještě má dátkolikráts vlajkou bílouza dveřmi stáli jsme"a budeme ještě stát. "rovně jak svícenesehnutípod tíhou let a ztrátpřestaň se ptátnevím a nechci vědětke štěstí mi stačíže mám tě rádaže máš mě rád.
Borovičkovod
Právesom sa vrátil z krčmy, kde nám náš krčmár oznámil hroznúvec, a síce to, žeSpišiaci napriek platným dohodám nám neoprávnene uzatvorili borovičkovod. Podľa vyjadrenia krčmára má už len zásobyna 13 dní. Ihneď zasadloprítomné konzílium a dohodli sme, že budevyhlásený regulačný stupeň č. 6,t.
Zimobraní
Touha pod spadaným listím
vprochladlých větvích hlad
z rubáše bílého doúmoru kostí
vkrádá se zima a chlad
Tenkrát se zdálo
Tma
jen bez měsíce
a stíny mihotavé svíce
otázky bez ptaní
Vám
Smutek Vám, pane, lehce líbá skráně,
když začínáte své verše psát,
Vy dobře víte, jak se těším na ně,
na Vaše básně, na Vaše slova, na Váš prstoklad.
Z vesmíru do nekonečna
Tajemství ve světle hvězd skrytá
životopis komet a hvězdného prachu.
to železo vznikající vsupernovách
proudí v krvi každého z nás
Geometrie
Bloudíme spolu v rovnoběžkáchhledáme průsečík
vprostoru a v čase
svázáni každou myšlenkounesmíme se navzájemuž ani protnout.
zplanělá
mezi listím
do země vrůstám
před zimou chvojím zakrytá
tvá šalvěj
30.9.2008
Den jako jiný
nic zvláštního se nestalo,
polibkem jsi mě vyprovázel.
Den jako jiný
Vitráž
Cestou mezi letním žárem
a podzimní plískanicí
jsem zachytila odraz tvých očí
a teď mi do ticha prázdných nocí
Podzimní
vodlivu léta koupeme se
naše láska na výsluní
čas novoluní
střídá padající listí
Soumrak
Den po dni se nám krátí dech
a kolem nás jenom samý spěch,
neprosím o povznesenou lítost
když rozhoupají se misky vah.
Netopýři
Vlévá se noc do oken
posté jak poprvé
čerň hloub se zařezává
mezi Tebe a mne
Slzy svatého Vavřince
A bylo to v srpnu
v noci
pohledem zůstal jsi stát
mezi Perseidami a pasem Orionu
Na co nám ještě zbývá čas
Polož mne, prosím, opatrně
mezi své sny
mezi listy své knihy
a budu třeba oblázkem Tvé řeky
K Tobě
V očích hmatatelný steskv sobě se ztrácím.
Možná, když naslouchám
vzpomínkám.
Možná
Kouř ze dřeva
Tu noc
jsi pohladil
kuslipového dřeva
má duše vystoupila zřeky
Domovní znamení
Tmu za skříní
vymetá mihotavé světlo svíčky
rozžínáš ji vydechnutím
dřív, než postavíš vodu na čaj
Chaloupka
Krajina tichem sněhobílá
jakou sis vždycky přál
chaloupka naše řeku hlídá
za zády temný převis skal.
Proměna
Ve tvých hlavolamech
hádankou se stát
překvapit nečekaně
když šeptáš
Od Sázavy Vlčí roklí
Bosýma nohamas kamene na kámen
vTvých dlaních vrávorám
za léto motlitba
za slovem sen.
Poslední hodina do svítání
(1)
„Ještě jednou mi pověz
kde byla Tvá přání
po tom co jsem ztratila střevíčky
Jistota
I když mne budeš poslouchat
zazním ti jenom hluše
rezavá struna,
co neladí.
Možná i zaprší...
Až spustí déšťpo cestách necestách svůj kluspoběžím s nímz pampelišek věnečekz trávy prstýneka slunce ve tvářitisíc ovečeka dva pastýřizemě zavoníjaro se roztančíprsty si lusknedo tance dupnes větrem se zatočí Pojď, milý můj, za ruku mě vem, pojď, budeme v dešti tančit, celou noc i den.
Kdo hledá, najde...
. třeba i jehlu vkupce sena, včerejší den nebo zrnko zlata vříčním písku. Kéž by to byla pravda. Hledám často, klíče, peněženku, stvrzenku.
Uplakané stromy
Stromům pláče déšť do vlasů
a vítr snimi po jaru teskní,
zmoklá procházím v úžasu,
po cestách, kam už roky nesmím.
Tvé smím prosit...
rámě nabízíš mi
a zveš mě, lásko, do tance,
že odvedeš mě mezi víly,
kde splní se nám,
Jára
„Já bych šla ráda dál, ale když jsem se pochcala“ Stála ve dveřích jednou rukou opřená o francouzskou hůl a druhá ochrnutá ruka se jí klátila kolem těla. „Jaruško, pojď dál, to nevadí, mám tu pleny a takhle ti položím ručník na židli, jen pojď, převlečeš se. “ Pomalu se všourala do kuchyně a ztěžka dopadla na židli. Takhle ochrnutá je už víc než deset let, přesně od svých padesátých narozenin.
Bouře
Tvé prsty jsou kapky deště,
co vyplaší motýly
jen ať prší
lásko
Večer s andělem
S prvním dechem
(který hýčkám)
chytám slunce za svá víčka
skaždým dalším nadechnutím
Dotkl ses mých očí a vložil do nich obraz...
Čekal jsi mě roky
pročítal‘s jízdní řády
tažných ptáků
a hledal ve hvězdách
Vzpomínka
Poslední březnový den roku 2006, rybník je ještě zamrzlý a na zahradě jsou už jen místečka se špinavým sněhem a další místečka, kde se prodírají na svět první lístky tulipánů a narcisek. Byli jsme domluveni, že večer vyjedeme nejpozději vpůl sedmé, neradi spěcháme, a už vůbec neradi spěcháme, když jsme spolu.
Rozpršelo se o chvilinku dřív, než jsme vyjeli. Je černo od východu na západ, proudy vody bičují čelní sklo a vrádiu mluví o hrozících povodních.
Celé věky před tebou
Poté,
když dotkl se mě tvůj hlas,
skončila celodenní bolest.
V tichých vlnách přesýpajícího písku
Tvé ruce
Prolog:
Při tanci mě držíš pevně,
abych znovu neklopýtla
v desítkách krokových variací
Návraty
Třídím své nejistoty
uhnízděná vnáručí toho,
co mělo být
mezi dvěma údery srdce a odmlčením hodin.
Jsi
Jsi.
ukrytá vžízni studánky,
vtouze letu ptačích křídel,
vhladovění příštích sklizní.
Nakreslím si tě
Nakreslím si tě
horečkou pádící vsmršti barev
ve víru čar
v kuropění barevných kapek
Omluva
prošla jsem alejí
její dlouhou historií
a slyšela za sebou
tvoje kroky
Stvořme si pohádku
Budeš králem
a já solí nad zlato,
postavíš pevný hrad
pod svým trůnem
Než se úplně setmí
A pak se rozběhnu všem květům naproti,
za domem svého dětství počkám Tě u trati,
vydechnu úžasem nad zlatým kapradím,
pohladím srnečka. i Tebe pohladím,
Písmákům
. vedeme nekonečné polemikyo smyslu a kráse básní,ač nevidíme si do očí a ani na rty,
nechceme přiznat tón, když zazní
a nikdy nevyložíme karty.
Nevěříme ani vlastnímu srdci,
Slunce ti do očí zapadá
Myslela jsem na Tebe,
když jsem se procházela
se smaragdovým měsícem
mezi ševelícím listím
Slib
Májový slib
ve dnech vůní
rozkvetlých stromů
prodýchaných,
Sedm let zakřivených zrcadel
Odrazem stříbra
světlem
zrcadlo vypráví třpytivé příběhy
Říká pravdu,
Maturita
Není to chladem,
proč se jí ramena chvějí.
Jen se tak dívám, tiše a trapně.
Chtěl bych blíž,
E-mail spřílohou
modrou oblohou
záplava zpráviček
kouzelný balíček
Den jako drahokam
Jinovatka na šípcích,
ledový kříst na loužích,
mlhavé ráno a nitka babího léta
zachycená ve vlasech.
Cesta k zapomnění
Jak jen zabolí některé minuty,
není to lehké projít úskalím času,
když se cesta ztrácí.
Chceš se vrátit, ale ono není kam.
Některé květy
Některé květy
Zůstanou v poupatech
Smíš si jen přát
Jejich vůni
Co přináší listopad
Stromy okolo nás
počítají roky
v svých letokruzích,
každý spadlý list
30.9.2004
Narodili jsme se pár dní po sobě, on koncem září a já začátkem října. Vyrůstali jsme spolu doslova od peřinky a stali se znás kamarádi na život a na smrt. Náš svět byla nejdřív jen velká zahrada, rododendrony, altán pod lískami, později louka a za ní stáj stelaty. Ještě kousek dál koleje vúzkém údolí porostlém břízami, zněhož se vlak najednou vznesl po viaduktu nad Dolinu.
Nejistota na konci léta
Na konci léta
zapadá slunce
přesně s posledním vlakem.
Zahouká a zmizí
Slib Šeherezády
Letní podvečery
vyprávějí příběhy
Tisíce a jedné noci.
Nad ránem
Trny v duši
Znám se, znám,
jsem jako planý šípek
plná trní
na stráních
Lužní lesy
Silná vůle života,
kopřivy až po ramena
staré stromy vyvrácené do vody
novýživot v práchnivějícím dřevu,
Lesu
Cesta k lesu
ta je mi vším,
když utíkám
před smutkem podzimu,
Svatojánské ohně
Svatojánské ohně
spalují omyly,
lákají teplem a světlem
ve vychladnutých podvečerech.
Prázdné kroky
V očích usazené vzpomínky.
Neznámá tíha je ve mně
a bolí, bolí.
Kde najdu bylinku na bolest.
Ty kdo bloudíš sám a sám
Kdo máš duši sychravou a chorou
vede tě neklidný vítr mezi kapkami slzí,
bloudíš nekonečnou dráhou
po Möbiovém kroužku,
Mým stromem je jabloň
Začátek října střásá zkoruny dozrálá jablka …
Spříchodem prvních mrazů
se choulím do klubka samoty,
jakoby se život zastavil
Kdo za to může
Každý podzim letí mé oči slunci vstříc
a s každým mávnutím ptačích křídel přichází zima
Asi je to mnou.
Asi je ve mně chyba.
Svítání
Napůl bdělé,
napůl spící,
vranním šeru,
mlžným oparem
Vis et vir
Čas se dá lehko promarnit.
Den každého znás má 24 hodin
Tvůj den je stejně dlouhý
jako Leonardův.
Stařena
Už nedoufá v jaro,
jen záblesk úsměvu
ač v očích stále smutek,
Už nic, nic víc,
První doba ticha
Poslouchám se zatajeným dechem
- neslyšíš nic.
Snad si jen čas trochu zdříml…
Už ani ticho před bouří
Dar královny Mab
Noc tichá a bezesná,
obloha oblékla si
hvězdný plášt,
měsíc se halí
Všechno začíná i končí v nás
Jako sen,
co se ráno zapomíná,
jsou sliby
věrolomného lidstva.
Pláč lesa
Když strom pokácí
a rozřežou,
vidíš ty kruhy.
Každý z nás je v nich,
Kouzelný čaj
Ráno, jak alchymista,
plní pohárky kontryhele
zázračnou rosou.
Prochází se bosá
Smíření
Vleču nohu za nohou,
skončilo představení
a už se nechce nic.
a každý má vočíchjen zlobu .
Prokletí
Na holé zemi
klikatá světla znamení,
temná skála jak mohyla,
pahýl stromu
Poklad na konci duhy
Na konci duhy poklad nenajdeš,
duha je optický kruhový útvar
a nemá konec.
Už to vím a nemusíš mi opakovat,
Když z bludičky je hvězda
Odvážíme noc na Velkém Voze.
Měsíc ještě paprskem dotýká se snů.
Jsme osamělí poustevníci,
dva tuláci po hvězdách,
Sen Malé mořské víly
Zaseté pochybnosti
A možná strach
že všechno je
a přitom není,
V každém z nás je motýl
Snad jsi jen snílek,
co upadl z letící labutě
a zítra už zmoudříš
a bude pozdě.
Utrácíme sami sebe
Ztracené iluze
na cestách včerejších,
bolesti dávných lásek,
jen dluhy ve stopách,
Hra o životě
Za oponou rána
začíná nové představení.
Hra o životě.
Neslyší nápovědu,
Zklamaný
Šel bych s vámi, řekl ten cizí pán, nakreslíme obraz a dáme mu rám. Bude tam dům s velikou zahradou, se sluncem, s kytkama, co nikdy nezvadnou. V třináctém pokoji postýlka s nebesy, jablka na stromech, kdo chce, ten vezme si. Pod stolem pelíšek malého štěněte, proč se tak tváříte, jako když nechcete.
Člověk je na bolest sám
Člověk je na bolest sám
Slovo prošlo srdcem.
Tíha vteřiny sevřela hrdlo,
doznělo všechno.