Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePomník zapomění
Autor
ChAR
Taky si přiložím malé polínko do ohně. Snad aby na kameni nebylo jen to jedno slovo...
Tiše sedí – ani nedutá,
hlava ke kolenům svěšená,
ruka v ruku mrtvě semknutá,
noha o dno hrobu sedřená…
Tisíce let tu sedí,
jen občas hlavu zvedá,
když na pomník svůj hledí,
kde nápis „vzpomínáme“ hledá.
Skrze žebra vnitřnosti jdou vidět;
plíce, játra i žaludek seschlý z hladovění.
Však přestává se stydět,
vždyť živé duše kolem není.
Něco víc mu chybí.
Odvaha žít? Další víra?
I to, co člověka zdobí;
po srdci zbyla jen prázdná díra.
Poslouchá jen ticho kolem sebe,
a šelest červů z hrobu,
do nějž padaj slzy z krvavého nebe,
po celou tu věčnou dobu.
Na hrobě jen zhaslá svíce,
co kdysi dávno hořela,
teď na pomník strašná slova píše,
„zapomněli“ už do hrobu vyryla.
V semknutých rukou cosi svírá;
zvadlou a seschlou růži,
s níž život v něm pomalu zmírá,
a vrásčí mu na čele kůži.
Čeká a čeká až přijde den,
na hrobě zhaslá svíce,
promění vše ve špatný sen,
až v mysli jiných znovu zapálí se.