Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvítání
30. 08. 2000
1
0
4144
Autor
suva
Falce
Tak tedy jdeme
předsálím vesmíru
cestou kamenitou a zrosenou
volně a svobodně uvítat nový den...
Zatím neobtěžkáni tíhou předzvěstí ni vzpomínek
v tom čase mezi tmou a prvním rozbřesknutím.
Přehoupnout se přes velbloudí hrby krajiny
spatřit pomerančový srpek slunce
vyloupávajícího se zpod slupky ospalých mraků.
Je ticho.
Nohy a víčka těžknou podkůvkami únavy.
Vzduch řídne.
Studené prsty větru prosévají myšlenky
na jemný písek fantazie
a hrubé valouny reality.
Slaný pot studí
a slunce vychází
za kmotra bláznům
šťastným, ač nevyspalým.
Ostře zabarvené chladné ráno
pod slunečníkem z borových větví
teplá jak perlivý nápoj
v nedopité sklence...
Zosha_in_Caribic_2
10. 05. 2003
Omluva že jde o archiválii přijata. Pár prvních řádků 2 sloky bych tvrdě proklestil. Osobně mě dost pohladily první 4 a poslední 4 řádky.
Hezká lyrická momentka (dnes bez ironie)
uh, zas se o mě mluví... ale hezky, tak to beru
PS líbí, pohladilo :-))
(a moc přemýšlím o tipu... ale asi až příště, ju?)
Vio: nojo, jenže my tenkrát nešli spát právě vůbec a já se pak vysekala na kole cestou z hor. Pak jsem spala sice tři dny v kuse, ale dodneška asi nemám hlavu úplně v cajku. Jinak bych sem přece nepsala a seděla někde v suchu a nemáčela si oči při čtení cizích neštěstí - či štěstíček.