SEN

SEN

Šel rovným krokem, s hlavou svěšenou,

jako by sám kat špatně ťal,

a do prázdna vykračoval, tak úplně

sám a sám.

Do noci kráčel, ve tmě ho stín zahaloval,

a do prázdna se krokem vzdaloval.

Tu vidí v šeru dívku stát, ona sama

a on sám.

Okem mrkl a svou hlavu vzhůru dal,

jako páv se nadýmal.

Ona však tam stojí dál a svého milého

vyhlíží dál.

Jeho přítomnosti si zatím nevšímá.

Vlak uhání dál

jen ruka mávne

a zdálky se jen střetnou pohledy náhlé.

V jeho očích je vidět,

že měl ji rád

a na bušící srdce chtěl by svoji ruku dát.

Ruku však zvednout nemůže,

kov pálí a

za zády uvadají tři růže.

Vodu ony by chtěly pít, ale život jde dál

a já musím jít.

Jdu tam, kde svůj hřích odpykám,

v probdělých nocích si svůj sen odvzlykám.

Sny o dívce, vířícím větru, plavých vlasech a

stádu koní se mu zdají,

tak jak přes brod se plaví a uhání v dáli......