Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNevím jak...snad dál
06. 05. 2004
2
0
2037
Autor
Nicname
Sem potopenej na všech dnách světa..a tak není těžký najít mne, plácám se nad hladinou
a občas se fakt dusím.Jsi tak blízko a chceš se mě dotknout.Bůh nás rozdělil a pak nás začli dělit lidé,kolik ti mám zaplatit abys mlčelo, mé svědomí, chceš víc..a ja už nemám nic.
Už nelezu přes ploty, policajti už mě nehoní, jsem konzumní a nažranej všech komerčních keců. Jak štíří kousnutí, dá mi znát že sem to ještě víc já. Barevné kresby které můžu jedním slůvkem smazat ze zdi a nastražit prudkou nálož smrtelných slov.Barevné kapsle, které můžu spolknout a bránit se empatii.
Naplním si své kapsy lidmi, stejně se rozsypou po ulici cestou domů.Má stabilita klesá a já sní, má vyravnanost umírá..a myšlenka chce jíst. Muži zvolaj, ještě tu vládneme..a ženy porodí další. Není dobrý být bůh a jakejkoliv STVOŘITEL. Malý tvoreček, v mraveništi, které šimrá. Chci do své postýlky.Sedávám na železničních pražcích a házím kamínky do písku..k večeru sedím pod svým stolem, s nožem v ruce. Děsím obraz v zrcadle a povídám mu vtipy. V noci běhám z prostěradlem na hlavě a ráno se probouzím jak právě přikrytý sebevrah pod mým oknem. Jak umrlec v rakvi, koukám tupě do zdi.A všichni volají..oběd, ale spěchají až k večeři. Kdosi ve mně mne chce zabít
a smrt vypsala pozvánky na party, pro pár mejch přátel, nebyl sem na seznamu. Asi na mě zapomněli, to se stává přeci.Láska je jen blbej bulvár co se mi dostal do rukou. Hudba je lék na nespavost,ale já stejně neusínám. Kde je můj psychiatr...koho zase léčí..A kde sem sakra já? když ani v zrcadle se nevídám.
a občas se fakt dusím.Jsi tak blízko a chceš se mě dotknout.Bůh nás rozdělil a pak nás začli dělit lidé,kolik ti mám zaplatit abys mlčelo, mé svědomí, chceš víc..a ja už nemám nic.
Už nelezu přes ploty, policajti už mě nehoní, jsem konzumní a nažranej všech komerčních keců. Jak štíří kousnutí, dá mi znát že sem to ještě víc já. Barevné kresby které můžu jedním slůvkem smazat ze zdi a nastražit prudkou nálož smrtelných slov.Barevné kapsle, které můžu spolknout a bránit se empatii.
Naplním si své kapsy lidmi, stejně se rozsypou po ulici cestou domů.Má stabilita klesá a já sní, má vyravnanost umírá..a myšlenka chce jíst. Muži zvolaj, ještě tu vládneme..a ženy porodí další. Není dobrý být bůh a jakejkoliv STVOŘITEL. Malý tvoreček, v mraveništi, které šimrá. Chci do své postýlky.Sedávám na železničních pražcích a házím kamínky do písku..k večeru sedím pod svým stolem, s nožem v ruce. Děsím obraz v zrcadle a povídám mu vtipy. V noci běhám z prostěradlem na hlavě a ráno se probouzím jak právě přikrytý sebevrah pod mým oknem. Jak umrlec v rakvi, koukám tupě do zdi.A všichni volají..oběd, ale spěchají až k večeři. Kdosi ve mně mne chce zabít
a smrt vypsala pozvánky na party, pro pár mejch přátel, nebyl sem na seznamu. Asi na mě zapomněli, to se stává přeci.Láska je jen blbej bulvár co se mi dostal do rukou. Hudba je lék na nespavost,ale já stejně neusínám. Kde je můj psychiatr...koho zase léčí..A kde sem sakra já? když ani v zrcadle se nevídám.
A všichni volají..oběd, ale spěchají až k večeři
*
(místy je to trošku nesouvislé... no ale.. no a?) :)
To jest a všichni volaj oběd ale kam se hnát a spěchaj až k večeři..takto chápaje..
sebevražda může bejt řešení,jen v mozku mi tohlodá..mám matku a náký kámoše..máti by se asi zkroutila..ale fakt je že oni to nezachrání..!!!!
..drogy sou fajn ale ty český stojej za hovno
Jo výborný. Tip. Poradil bych Ti a´t se zabiješ, ale to se přece nedělá. Myslím, ňáký drogy?