Můj první jarní den

     Jack Nicholson políbil Diane Keatonovou…v Paříži sněžilo….pomalu se setmělo…rozjely se závěrečné titulky. Odcházet z kina před koncem závěrečných titulků je neslušné, neuctivé a nekulturní. To sice ano, řekla jsem si, ale třetí maskérka se na mě určitě nebude zlobit, když si dnes nepřečtu její jméno.

     Před vstupními dveřmi do kina pokrýval dláždění ještě chladný stín, ale po několika krocích jsem se ocitla přímo pod paprsky dubnového slunce. Nasadila jsem si sluneční brýle a vydala se po liduprázdném prostranství před multiplexem směrem k tramvaji. Dojmy z filmu okolo mě utvořily transparentní obal,  skrze který ke mně jen postupně začal pronikat reálný svět. To se vám nikdy nestane, když jdete do kina s dalším člověkem. Natož na schůzku. Jen sám se soustředíte na film samotný a necháte ho do sebe pronikat. Možná měl právě tohle na mysli Woody… Teplo můj futrál jen zesilovalo. Stála jsem na zastávce, usmívala se a uvědomovala si jen útržky rozhovorů kolemjdoucích lidí.

„Jana by to takhle nikdy neudělala…“

„Musíme příští týden z chaty přivézt ten šlehač…“

„No a pak jsme šli do tý hospody na…“

Pozorovala jsem lidi s nejspíš trochu přihlouplým úsměvem a aniž bych je vnímala. Stála jsem opřená o zeď a vychutnávala si nádherný mlžný opar, který mě obklopoval. Všechno bylo pomalejší, příjemnější, krásnější, jednoduší…Všichni víme, co s námi slunce a teplo umí provést. Dlouho jsme se na ně těšili, teď jsou tady a dělají si s námi, co se jim jen zachce. Jako děti si užíváme náhlé pocity zdánlivě neopodstatněné radosti, protože víme, že děti už nejsme a musíme podobných bezstarostných okamžiků o to více vážit.

     Mlha okolo mě najednou ještě více zhoustla. Uvědomila jsem si, proč je svět najednou tak krásný, proč se usmívám. Důvodem byly sytě modré oči, do kterých jsem se dívala asi před týdnem. Důvodem byl ten roztomilý tvar obličeje, ten zvláštně jemný hlas, ten uším lahodící smích, ta zdánlivě nová gesta… Vlastně bylo jedno, jaké je roční období, jestli svítí slunce nebo hustě prší. Jack Nicholson se zamiloval po šedesátce a já  znovu po dlouhých měsících. Na začátku dubna mi znovu začalo jaro.