Somkolův konec

Somkolův konec

V roce 2020 vyvinuli vědci přípravek "Dog B", který po podání kterémukoliv zástupci psí rasy umožňoval komunikovat pomocí lidské řeči. Tento výrobek bohužel stál nehorázných 18 000 Zlatonů, což byl pětinásobek běžného platu jednoho "Budžisana" A proto se tímto přípravkem mohli pyšnit pouze psi, kteří měli buď velmi bohatého, nebo VELMI oddaného pána. Jak to tak ale už bývá, tento slavný přípravek "Dog B" měl jednu chybu, a to že působil pouze dva roky od podání. Tato skutečnost vedla k tomu, že většina psů se s tím nedovedla vyrovnat a páchala buď sebevraždu, nebo utrpěla vážnou psychickou poruchu. Vlastně se dá říci, že přípravek Dog B byl návykový.

Všechno to začalo jednoho podzimního rána v malém, ospalém městečku Buďžes.

     Píše se rok 2035, měsíc září. Zrovna svítá a velká oranžová koule zahalená v šedém mlhavém oparu se dere nad obzor. "Proč ten Kohout řve jako o život?" blafnul si vlčák Somkol pod čumák a popřál hlasitým zavytím dobré ráno svému kolegovi Alíkovi, který bydlel v sousedství. "Dobrý, sousede, včera to ale byla oslava co?"

Somkol se jen chytnul za hlavu, začal zpytovat svědomí a pokoušet se vzpomenut si jak to vlastně včera u souseda bylo. "Alíku, Alíku - jsme to včera hodně přetáhli co?" Alík jen mávnul packou a pokračoval v rozcvičce. "Sportem ku trvalé invaliditě, Alíku" pronesl Somkol a šel si dát ranní kafe.

     "Brý ráno Lízo" Popřál slušně Somkol. "Taky, taky" Odvětila rozzářená Líza. "Jako obvykle?" Ušklíbla se. Somkol se jen zašklebil a vyplázl jazyk. Líza přinesla konvici s kávou, nalila ji Somkolovi do misky a odkráčela do kuchyně. Somkol se rozhlédl po lokále a zpozoroval trpasličího jezevčíka Freda.

"Nazdar Frede, co tak sklesle?" Fred se otočil na Somkola s neuvěřitelně smutným obličejem. "Už mi zbývá jen 10 dnů a já nemám prachy na další Dog B." podíval se jakoby na nebe a smutně zavil. "Počkej" Pravil Somkol. "A co tvůj Pán? Ten ti ho nezaplatí?" Řekl s tázavým obličejem. "Ne, nezaplatí. Je totálně švorc" A mávnul na Lízu prázdnou flaškou od rumu. "Frede!" "To tady budeš sedět jen tak, chlastat a čekat až to přijde?" Fred s nadějí pohlédl na rozzuřeného Somkola "Ty máš prachy?" "Nemám" Odvětil Somkol. "Ale znám jednoho prachatého špice - Rika, který by nám mohl pomoct" Fred pozorně naslouchal. "Bydlí na okraji Budžesu ve vilový čtvrti." "Můžeme to zkusit, jestli to vyjde." A zašklebil se na Freda. Fred téměř v tázavé extázi vyštěkl: "a co máš na mysli?" "Ten Snobáckej Rik má v trezoru nakoupený dávky na celej svůj život dopředu" Fred jen vyvalil oči a začal se klepat. "Ty chceš …" zasekl se. "Ano chci mu je vyfouknout, mě zbývají už necelý dva měsíce a Alíkovi už jen jeden." "A ty prachy taky nemam." "Takže máme na výběr, Buď budeme nečině sedět, čekat, a chlastat, nebo s tím něco zkusíme udělat!" Fred přikývl.

     Druhého dne večer se Somkol, Fred a Alík sešli "U Lízy" v baru a naplánovali celou akci do nejmenších podrobností. "Přesně ve 23:30 se sejdeme před Rikovou vilou." Řekl nakonec Somkol ostatní přikývli a v duchu si odříkali psí otčenášek. V půl dvanácté tam byli všichni a akce mohla začít. Somkol vyhrabal pod plotem díru a protáhl se na druhou stranu, za ním proklouzli ostatní. Pak přišla řada na Alíka. Rok pilně studoval elektrotechnické systémy, a tak celkem bez problémů vyřadil bezpečnostní okruh. Branka cvakla. Teď rychle přeběhli přes velkou zahradu k zadním dveřím. Tam Fred s paklíčem v tlamě otevřel dveře a vplížili se dovnitř. Poté opět Alík hravě deaktivoval bezpečnostní systém v celé vile a v sejfu. Vplížili se do druhého patra, tam chvíli hledali sejf. "A hele." Zašeptal Somkol. "Mám ho" a zašklebil se na ostatní. Byl schován za pracovním stolem. Ve třech tiše odsunuli stůl a Somkol podrobně zkoumal celý sejf. Až do této chvíle šlo vše jako po másle, ale informace o sejfu se nedaly sehnat. Somkol se podíval na Freda a Alíka a zakroutil hlavou. Fred a po něm i Alík se šli taky podívat na ten kus bytelného železa, který pro ně znamenal život nebo smrt. Byl to asi půl metru široký a dvacet centimetrů vysoký pancéřovaný sejf. V pravém horním rohu byla číselná klávesnice a červená a zelená kontrolka. "Tak co?" Zašeptal Somkol. Oba dva se s úsměvem na tlamách otočili a ukázali malou lahvičku. "Co to je?" špitnul s údivem Somkol. "koncentrovaná kyselina sýrová" Řekli polohlasem. To rozleptá skoro všechno. Fred držel v tlamě malou diodovou svítilnu, Alík obratně rozmontoval klávesnici a zneškodnil elektroniku. Pak špitnul "Teď ustupte!" a nalil trochu kyseliny do vzniklého otvoru. Začalo to nepříjemně syčet a bublat, po minutě přilil ještě pár kapek na panty a za dvě minuty bylo dílo dokonáno. Dveře upadly do připraveného koše s prádlem.

     Najednou všechny popadla strašná radost, štěstí a málem začali z toho pocitu výt, štěkat a skákat. Fred se naštěstí včas vzpamatoval a okřikl ostatní. Stáli teď před otevřeným sejfem a koukali dovnitř. Bylo tam 6 balíčků bílého prášku a asi 10 hromádek bankovek, mohlo to být odhadem tak 1 000 000 zlatonů, koukali na to s vyvalenýma očima. Pro každého z nich to znamenalo celý život bez problémů. Dostatek "Dog B" na 40 let a peněz tolik, že už nemuseli do smrti hejbnout packou. Tak to je teda gól, pomyslel si Somkol a začal vyndávat peníze a prášek do batohu. Za chvíli byl hotov a ani se nenadal a už pelášili přes zahradu domů do baru "U Lízy" to pořádně zapít.

   Příštího rána se však Somkol, Fred, ani Alík neprobudili. Jejich pánové je našli v boudách bez známky života. Chudáci, mysleli si, že špic Riko má v trezoru "Dog B", ale on tam měl dvě kila čistého heroinu…