Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUvidět Neapol
Autor
Noe1
Maličká Hendele je dobře zná A dívá se s pláčem na ostnatý drát Napjatý jak linka v sešitě A pozoruje trsy pampelišek Které kvetou jakoby nic! Jaroslav Seifert, Píseň o Hendele
Nikdy jsem nebyl v té pravé válce
A nikdy jsem nebyl v Neapoli.
Jen jsem je potkal - v písních,
očích, televizi, vzpomínkách co bolí.
Zbraně, ty ano, ty znám
a neděsí mne … flinty a bodáky
hola hola hej, nikdo nemeškej …
vojna dělá z chlapců chlapy,
o dětech a porodech, o těch
toho pořád málo vědí,
tak ať mají o čem plkat,
když nad pátým pivem sedí.
Zbraně ty znám, válku ne.
Jen z obrazovky. Která je ale ta pravá?
Vrtěti psem? Přímý přenos CNN?
Vítejte v Sarajevu? A jitra jsou zde tichá?
Či vyhaslé očí bosenských žen?
Černoušek velký skoro jako jeho Kalašnikov?
(prý malé děti jsou ti největší zabijáci)
Nepřítomné pohledy svědků?
I po půl století se z nich hrůza nevytrácí.
Nejvíc věřím básníkům.
„Ahoj študente“ oslovil mne kdysi Bulat
a Voloďa smutně „ tolko on něvěrnul sa z boja“
A taky svému známému, co likvidoval miny.
Na Kavkaze. „První týdny zvracíš,
pak jsi měsíc v lihu a pak … si zvykneš“.
Na mrtvoly vedle cesty, únosy z hladu,
v hračkách nastražené trhaviny.
Když se vrátil, byl někdo jiný.
Nikdy jsem neviděl tu pravou válku.
Ale říkám si, když už bych měl zemřít,
tak raději spatřit Neapol.