Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRok
Autor
pupitooo
Z dopisu Martinovi 5. Ledna 2004: Hoj Mates, Ani nevíš jak je rok dlouhá doba. Já vím, že hrozně rychle uteče a obzvlášť když vzpomínáme. Ale jak mám vydržet takovou dobu s myšlenkou na jednu jedinou věc? To musíš uznat, že takto strávený čas ubíhá pomalu. Nebudu tě zatěžovat zbytečnými řádky. Není to jedna z dalších, už mám náladu lepší a taky se to projevuje. No ale uvidíš sám... ...Karel
Častokrát se mysl zdráhá,
zbytečně ale ráda přec.
Nevidí trní ani klec
jen mučí se, strádá!
Nechci, už nikdy více,
uvězněná zůstane
až radosti přestane.
Pryč, mučí mě, dusí plíce!
Křičím, až se země zachvívá.
Nechci a přec musím,
hluchá slova bázlivá.
Přestat myslet zkusím,
oněmí srdce, už se zatmívá.
Kdy? Kde? Už jen prosím.
Myšlenka je krásná, jen ji nenič,
s ní čistá hlava jest,
smím, nebe je plné hvězd.
Nekonečná dálava a k ní klíč.
Jen se všeho zbavit! Prázdno mít,
ticho slyšet kvést,
Nemám s kým bych šel, příště budu bdít.
Jen čekám, truchlím, nevím proč,
snad někdo zodpoví.
Ptám se! Dočkám se? Vše jest kolotoč.
Proč jen on to ví?
Je tu rád, jen k němu vkroč.
Kdy se věci v nebe snoubí?
Nesmím se venku oddávat,
smíchem uvnitř rozdávat.
Pln pocitů, praská kůže.
Slova jsou jen kleště,
proč všichni, jen ne já.
všichni tonou, vidí, to se nedá.
V duši prázdno, směj se ještě.
Mluvím, volám, vše jen do zdi.
To neslyšíš má slova plamená?
Slyšíš, mučíš, drtíš kosti.
Říci musím, zkusím - hradba kamenná,
brání, na bol vysoká je dosti,
drží, drží, co rok pro ni znamená?
Oči vidí okolního moc,
mysl neudrží, vzpomínka pustí.
prázdná duše, radost hustší.
Poslední - konec, teď už noc.
Slova jsou jen kapky deště,
jen pro ten, pro ten smích,
seženu i na Sahaře sníh,
prahnu, kéž pršíš ještě.
Hlava bolí, rozkopaná z motyk,
je tu jen jeden sok!
Rozloučení - vnitřní křik,
krok…
…slovo…dotyk…
…ROK!!!