Jedna a dvě duše

Naplněn smutkem a nepochopením píši tyto řádky

Z druhé strany galaxie chtěl bych k tobě blíž, na dotek...

Chtěl bych tvůj dech cítit na své tvaři,

usínat s tebou na jednom polštáři,

mít tvoje teplo v mých snech,

tvá ústa líbat,

hladit tvá líčka

(vím, že předla bys)

 

Jen překonat dáli nekonečna tvých úsměvů,

zahrabat se do písku -- jako pštros,

zakvílet jak vlk,

sežrat touhu po hřejivém objetí však nedokážu.

Zamkla jsi.

Čekám, klepu,

až budeš chtít otevři mi.

Já do tebe vstoupím a už neodejdu.

Slibuji.

 

Otevřel jsem svoji bránu a utekl jsem daleko, ale ty...

Jen Tobě náleží otevřít bránu k sobě.

 

Zloději umí vniknout,

ublížit mě i tobě,

použít vše, když je touze náruč otevřená.

Nekrm vykrádače duší svým chlebem,

máš ho málo pro sebe,

hladovíš.

Chceš se najíst, ale dostaneš jen půlku sebe.

Tak smutné...

 

Sníš o hostině, ale nakonec zbyl jen jeden hodovník.

Ty a Tvůj Hlad!

---