City a pocity

Blesk rozťal oblohu

na zem snesla se krev

ozval se ouzký řev

-- hlas citového dluhu

Povstali titáni

začal zpěv smrti

nikdo mě nedonutí

ustoupit do dáli

Spadli andělé

z nebeské výše

Amor mě probodnul

hlesnul jsem tiše

Krev teče z oltáře

smrtelně blednu

hledím Ti do tváře

sedím, ni se nehnu

Hledím ti do očí

-- do studní věčnosti

cit můj nezmírá

pekelné mocnosti

Topím se

Vzpomínám na lásku

jak jsi mě chytila

-- visel jsem na vlásku

Jak jsi mi zhojila

všechny mé rány

jak jsem ti tiskl

ruku do dlaní

Teď už pláčeš jen

krůpěje krve

nevěřím úsměvům tvým

snažím se pochopit

duše se rve

zhasíná naděje ubohému

Pocit je falešný

trvá jen chvíli

jen s citem dojdeš

šťastně svému cíli

pak spočineš klidně

s nitrem sceleným

s hlavou vztyčenou

s pocitem věčným

s láskou...