Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJohannův příběh - III.
19. 05. 2004
3
0
3712
Autor
Seregil
Tak další část...
„Neboj mami, až bude ten správnej čas, objeví se,“ odpověděl Johann, který si uvazoval motýla.
„Kdo to vůbec je? Martin Kvído? Takový tajnosti s tím naděláš.“
Johann na to nic neřekl, jen pokrčil rameny. Pak vzal ze země malý batůžek, ve kterém se to mlelo.
„Co vláčíš v tem batohu?“
„Co myslíš? Svědka tam vláčim,“ odvětil Johann, aniž by hnul brvou.
Maminka se usmála a mávla rukou.
„Běž už.“
Johann si opatrně přehodil batůžek přes rameno a vykročil z domu rodičů, kde tuto noc spolu se schovaným Hozavenesem přespal.
Před kostelem už stála spousta lidí, převážně spolužačky, spolužáci a několik známých z Malenovic. Všichni vítali ženicha sprškou pozdravů, poklepávání po ramenech, letmými polibky a vřelými objetími.
Ani nevěděl jak, ale najednou stál u oltáře vedle pod závojem skryté Simony, za kterou stála Majda, její svědkyně.
Kněz, který vedl obřad se naklonil k Johannovi.
„Zdravím Johanne, kdepak máte svědka?“
Johann kývl hlavou a otevřel batůžek. Nejprve se ozvalo hlasité kýchnutí a pak se vší parádou vypochodoval krtek Holzavenes v perfektně střiženém obleku, tmavými brýlemi na očích a krabičkou s prstýnky pod paží. Knězi vysekl ráznou poklonu a zazubil se na Simonu, která se při pohledu na něho sesula k zemi. Z předních lavic se ozvalo zašumění hovoru, který se táhnul dál dozadu. Johann opatrně probral Simonu a dal jí napít minerálky, kterou měl v batůžku.
„To mi děláš naschvál Johanne?“
„Zatímslečno Simono,“ oslovil ji Holzavenes. „Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Holzavenes Kouřímdýmku a tuhle Johann mě požádal, abych mu šel za svědka místo Martena.. teda Martina Quo.. Kvída, bližší informace vám podá Johann, až budete sezdáni.“
„Pane faráři…“ obrátila se Simona v hrůze na oddávajícího.
„Není požehnanějšího člověka na Zemi, než v tuto chvíli Johanna. I zde přítomný Holzavenes Kouřímdýmku je boží stvoření. Johann je požehnán dvojnásob, jelikož tento krtek umí nejen mluvit, ale mluví jako rozumem obdařený tvor. Staniž se vůle Boží v tomto chrámu Páně. Má-li být svědkem před Hospodinem při udílení svátosti manželské zde přítomný krtek, nechť se tak stane, přeje-li si to ženich,“ při těchto slovech se kněz obrátil na Johanna a spiklenecky na něho mrknul.
Johann si všiml, že kněz má na levé ruce modrou barvou vytetováno znamení Mana, jednoho z klerických bohů v Dominii. Usmál se a oplatil mrknutí.
„Zvolil jsem si ho, ať tedy je mým svědkem.“
V kostele to zašumělo.
„A nyní přejděme ke křtu, táži se tě Johanne …“
Křest i samotný obřad již proběhl bez jakýchkoliv problémů. Johann to prožil jak ve snách. Holzavenes mu napovídal a když došlo k manželskému polibku, tak se krtek dojetím rozkýchal. Jen přítomná Johannova maminka, která trpěla silným astmatem, mu přispěchala na pomoc.
Pak už bylo jen společné focení, kde se málem porvaly družičky o to, kdo bude moci mít Holzavenese na rameni. Vyřešil to Johann, který položil krtka na Simonino rameno.
A nakonec hostina. Konala se na Malenovické návsi. Sešly se celé Malenovice. Přeci jen svatba na malé vesnici to je událost. Navíc mluvící krtek vzbudil ještě větší poprask. Přišlo i poměrně dost přespolních, kteří se to dozvěděli od upovídaných ministrantů. Holzavenes se neomezoval a vypil mnoho žejdlíků malenovického piva na zdraví veselých snoubenců. Když pak Johannovi přátelé přáli oběma snoubencům plodnou noc, zvracel opilý Holzavenes do škarpy kousek od návsi. Pak nějakým zázrakem dohnal oba snoubence a všichni pospíchali do Johannova domku, kde již nějaký čas se Simonou bydlel. Holzavenes si ustlal v botníku a usnul hned jakmile se uložil do jedné z Johannových bot. Johann se Simonou usnuli mnohem, ale mnohem později.
„Johanne jsi fakt nemocný,“ konstatovala suše Simona, když se spolu s Holzavenesem posadili na zídku Malenovického hřbitova.
Johann mlčky přešel k zatarasené márnici a otevřel ji.
„Podívej se sama, proč Martin nepřišel.“
Simona seskočila a rychle vešla do márnice. Chvilku nevěřícně zírala na mrtvolně zšedlou Martinovu tvář, která byla zkroucena v děsivé grimase hrůzy. Pak se pozvracela.
„Panebože,“ vydechla po chvilce, když se jí ulevilo.
„Takže Martin je mrtvý?“
„Paní Simonko,“ oslovil ji Holzavenes, který si ze svého batůžku vyndal dýmku a nacpal si ji.
„Jenom Simonko, Holzi,“ usmála se Simona a napila se vody, kterou jí podal Johann.
„Tak Simonko. Vysvětlím vám to místo Johanna, poňádž byste mu nevěřila ani slovo. Mně věřit můžete, když už jste uvěřila na mluvícího krtka. O světě Dominia víte?“
„Něco mi to říká,“ přikývla k Johannově překvapení Simona. „Johann v pubertě s Martinem blbnuli s tou jejich fantasy mánií. Hráli ty hry… Hmm… Dračí doupě, Magic the Garthering, Doomtrooper, Stín Meče, Shadowrun a já nevím… Ano a ještě chodili na dřevárny a pak do skupiny historického šermu.“
Johann jen nevěřícně vrtěl hlavou.
„No tak Marten.. Martin, jednou hrál karty s někým, kdo měl kartu legendárního temného válečníka Ishana. No a když se posledně Johann s Martinem sešli, přikvačili na návštěvu do Dominie. A u tých sedmi nemi… mne… menihirů se setkali s Ishanovým stínem, který Martina proklel. Jeho duši uvěznil do nemrtvého těla a tím pádem jeho tělo na Zemi jakoby zemřelo. No a vaším úkolem je Martina vytáhnout z toho svrabu. Johanne máš tu růži?“
Johann přikývl a pomalu z batohu vyňal meč a kazajku, kterou si hned navlékl.
„Tak Simi, musíme říct heslo, které zní dýmku nacpu konopím, konopím nacpu dýmku a předtím se musíme pětkrát otočit… Kolem vlastní osy Holzavenesi?“ obrátil se na krtka Johann.
„Jo kolem osy,“ přikývl bafající Holzavenes a sledoval oba manžely, kterak lopotně provádějí otočky a pak odříkávají heslo.
něco mi to připomíná....
ale mluvící krtek nám tam fakt dost chyběl...:-)))
ty dialogy jsou jiz lepsi, ale pri vyjmenovavani, co vsechno hrali bych tam
dal maximalne dva priklady a pak treba \"a nevim co jeste.\" pochybuji, ze
by nekdo vyjmenovaval vse ve skutecnosti... :