Jestřáb

Část čtvrtá, kapitola první V ději příběhu vystupuje 6 postav, kamarádů svázaných pouty „na život a na smrt„, pesimistický Tom (Jack) s romantickým pohledem na život, který by chtěl žít jen láskou, ale nedaří se mu to, optimistický Dave (Dejv), jehož věčné vtipkování a taky vážná povaha Tomovi často pomáhají z nesnadných situací, tichý Rick, který si nadevše rozumí se zvířaty, rozvážný a moudrý Chack, který si vždy dokáže zachovat chladnou hlavu a zachránit situaci, sebejistá Marie, a bouřlivá Eve (Ív), nesmím opomenout Tomova napůl psa a napůl vlka, bílého Dennyho. Všichni ale mají jedno společné – touhu po dobrodružství, dobré srdce a nezlomné přátelství…

Část čtvrtá, kapitola první – „Jestřáb“

 

„Wooow,“ nadšeně křikl Tom, když se jen kousek nad ním prohnalo letadlo. „Je báječná, že?“ usmál se Dejv a koukali společně na manévrující stroj, za kterým se se štěkotem hnal Denny. Tom se otočil na Dejva se slovy: „Úžasná? Je dokonalá!“ a oba s úsměvem sledovali jak letadlo přistává. „Pojď,“ rozběhl se Dejv a Tom. Když letadlo bezpečně přistálo a usedlo pevně na zem, odklopil se kokpit.

 

„Eve!“ zvolal usmívající se Tom. Eve slezla z kokpitu a rozběhla se, aby Toma objala. „Tak v tomhle poletíme?“ přerušil je Dejv. „Jo, v tomhle, líbí?“ zeptala se Eve. „Celkem jo, pokud se v půlce cesty nerozpadne, což asi ne, tak ho beru,“ zažertoval Dejv a zavolal Ricka, aby mu pomohl letadlo odtlačit do hangáru. Nebylo moc velké a těžké, ale pro šest lidí akorát.

 

„Kdy vyrážíme?“ zeptal se Tom, když šel cestou s Eve do hangáru. „Nevím, asi za týden. Dobře se připrav, bude to paráda.“ „Zajímalo by mě, kdo ho bude řídit, letadlo, když tam jdeme všichni, teda krom Dennyho a vlastně ještě Ricka,“ usmál se Tom. „Jo, nech se překvapit, Tome,“ odpověděla mu Eve s jiskrou v očích a Tomovi hned bylo jasné, že zas dostala nějaký šílený nápad.

 

Za týden…

V letadle blízko hranic…

 

„Tak co, Tome, jak se Ti líbí výhled?“ usmála se Eve a otočila se na sedadlo navigátora, kde seděl Tom. „Jo, bezva!“ usmál se nadšeně Tom. „Tome, blížíme se k hranicím. Pojď si připravit padák.“ „Padák??“ „Jo, padák. Nediv se a pohni si, máme málo času. Eve, jak jsme na tom?“ zeptal se Chack, který zakřičel na Eve ze zadní části letadla. „Právě jsme přelétli hranice, hoši, držte se, schválně, za jak dlouho se nám ozvou…“

 

Tom se jenom podivil, proč zrovna Rick jede autem, ale rychle na to zase zapomněl, když mu blejsklo v hlavě a došlo mu to. Nečekali dlouho, netrvalo ani pět minut a v Eveiných sluchátkách se ozval signál, který přepnula na hlasitý reproduktor: „PROSÍM IDENTIFIKUJTE SE. NEMÁTE OPRÁVNĚNÍ KE VSTUPU DO VZDUŠNÉHO PROSTORU. IDENTIFIKUJTE SE A OBRAŤTE LETADLO NEBO BUDETE SESTŘELENI.“ „Teď, Eve!“ Eve zmáčkla čudlík a z pravého motoru začal vycházet hustý kouř.

 

„Tady je Jestřáb X-795, mayday – mayday, porouchaly se nám navigační přístroje, hoří nám pravý motor. May….“ domluvila Eve a vypnula rádiové spojení. „Dobrá, jdeme na to,“ upozornil všechny Chack a otevřel dveře letadla. „Jdeme, jdeme, rychle!“ A postupně všichni vyskákali z letadla. Zůstal jen Tom a Chack. Ten nastavil v letadle odpočet a spolu s Tomem vyskočili. Tom předtím nic podobného nezažil. Bylo to perfektní. Bylo to, jako kdyby uměl lítat. Cítil se tak volně a bezstarostně.

 

Tom zatáhl za lanko padáku, který se roztáhl a mohutným nárazem ho rychle vynesl zase o něco výš. Postupně už jen viděl, jak všichni zatáhli a vytáhl se jim padák. Chack se pokoušel uřídit padák tak, aby doletěl a dopadl co nejdále od pozice seskoku a zároveň i od nedalekých hranic. Když všichni dopadli na zem v nedalekém lesíku, zakopali padáky a pozorovali klesající letadlo, za kterým se linul viditelný kouř. Za pár chvil vzplanulo v plamenech za doprovodu ohlušující rány…

 

Všichni se vydali směrem ke světélkům nedalekého městečka. Chack se mrknul na hodinky společně s Tomem a Dejvem a jako vždy pronesli „+20,“ „+28,“ „+18.“ Všichni se usmáli a jen odpočítávali svůj čas. 3, 2, 1, 0… Vtom zabrzdilo černé fáro přímo před skupinkou a z okýnka, které se vysunulo, vykoukl Rick. „Nasedejte!“ potichu křikl.

Všichni se jen usmáli. „No, Tome, vyhrál jsi,“ usmál se Chack a dal mu stovku, stejně tak jako Dejv. „Teda, Tome, nechápu, jak to děláš,“ poznamenal Dejv předávaje mu stovku.

 

Tom se pouze usmál, schoval si výhru a všichni nasedli do auta, které je odvezlo pryč. Chack vytáhl mapu a Tom se k němu naklonil. „Tak co myslíš, Tome?“ „Já bych jel tudy…“ ukazoval Tom prstem na Chackově mapě cestu, „… podél řeky, tam budeme pokračovat po člunu a propó, vede to přímo kolem našich hor,“ usmál se. „Fajn,“ prohodil Chack a naklonil se k Rickovi, se kterým se domlouval na cestě, kterou Tom vybral.

 

Za nějakou chvíli dojeli k místnímu hotelu. „Tady zastavíme,“ řekl Rick a zaparkoval vedle hotelu. Vysedl z auta a otevřel kufr. Chack s Tomem a Dejvem vzali těžší věci, aby Marie a Eve, které tam také byly, nemuseli nic těžkého tahat. V hotelu si zaplatili pouze jednu noc, zapsali se a šli na pokoje. „Hele, Tome, doufám, že si nám nevybral nějakou drsnou a dlouhou cestu,“ poznamenala Marie a mile se na Toma ušklíbla.

 

„Ne, neboj, bude to pohoda,“ začal se Tom smát, aby ji vyved z míry a odešel na pokoj odnést věci. Byl na pokoji s Dejvem. Tom byl unavený, a tak zalehl do postele, přikryl se mohutnou peřinou a už jen chtěl slastně usnout. Dejv však pořád něco ťukal na svém laptopu. „Hej! Dejve! Nech toho a pojď spát, ráno beztak budeme brzo vstávat a já nemám chuť být nevyspaný. Takže bych ocenil, kdybys to nechal na jindy. Díky a dobrou,“ usmál se s vírou, že Dejv toho nechá.

 

Tom ho dobře znal a Dejv to taky věděl. „Dobrou.“ Vypnul laptop a šel si lehnout. Tomovi trvalo nějakou chvíli, než v nezvyklé /nové/ posteli usnul. Ale nakonec to nebylo až tak zlé. Mezitím, co Tom usínal a Dejv ulehal do svého lůžka, probíhal ve vedlejším pokoji taky rozhovor mezi Eve a Marií. Z počátku tam sice bylo ticho a Eve se jen dívala do stropu, ale jen do doby, než s ní Marie začala mluvit.

 

„Seš do něj zabouchnutá,“ s úsměvným šklebením se podívala na Eve. Ta jenom odvrátila hlavu od stropu směrem k Marii a nechápavě se na ni podívala krčíc obočím, jako kdyby chtěla dát najevo, že neví, o čem to vlastně mluví. „Tom, no do Toma přece,“ odvětila Marie a napila se z láhve pomerančového džusu. Eve se jenom usmála, otočila hlavu zpět ke stropu, pak zase k Marii, která už jen chápavě začala kývat hlavou. Eve po ní hodila menší polštář a jen prohodila: „Spi už!“ Usmála se, otočila se a šla spát.

 

Noc byla chladná, ale v pokojích bylo teplo. Na oknech se tvořily mrazem kytičky a za okny zářil velký měsíc. Všichni spali až do rána, kdy už Rick balil věci a skládal je zpátky do auta. „…Tome,“ snažil se ho probudit Dejv. „…Tome!“ zvýšil hlas a Tom sebou cuknul. Zamračil se, trochu pootevřel oko a bylo na něm vidět, jak nerad vstává. „Bože, jako bych vstával po flámu,“ protáhnul se Tom.

 

Mezitím všichni ostatní vstali a chystali se na další cestu. „Dobré ráno, Tome!“ huknul na něj Rick, který se náhle objevil ve dveřích. „Ještě Ty mě straš,“ ospale zívl Tom a Rick se jenom usmál. Tom si sbalil bágl a šel dolů do auta. Chack zaplatil hotel, odevzdal klíčky a všichni nasedli opět do auta. Někteří snídali, Tom si koupil koblihu, Eve sladké rohlíky, Dejv mlíko… Jeli autem poměrně dlouhou dobu.

 

Tom usnul a když se probudil, zjistil, že auto stojí. Právě zastavili. Chack se podíval na Toma, usmál se a řekl: „Už ses vyspal? Jsme na místě, Tome, tady už musíme po svých.“ Tom vylezl z auta, vzal si bágl, z něj vytáhl láhev vody, napil se a připravil se na cestu. Když se rozhlédl, viděl krásnou přírodu. To se mu líbilo.

 

Šel za Chackem a podíval se na mapu. „Tady jsme, tudy se dostaneme k řece a dál poplujeme po proudu až sem.“ Chack souhlasil. „Tome, já Tě obdivuju,“ podívala se na něj Marie. „Co?“ nechápavě se podíval Tom. No jak můžeš tak beze strachu tohle dělat.

 

 

Tom se jen usmál, vzal Marii kolem ramen a cestou ji vysvětlil: „Mám strach.“ „Tak to nechápu, proč teš teda tak klidný?“ ptala se dál Marie. „To je jednoduché. Věřím, že pokud máš pro co žít a žiješ, máš žít přítomností! Neohlížet se do minulosti ani do budoucnosti. Prostě žít okamžikem. Nikdy totiž nevíš, kdy se přihodí něco strašného a tak bys měla pořád dávat najevo svoje city, pocity, radovat se a nenechat si kazit náladu…. A příliš nepřemýšlet,“ usmál se Tom a Marie pochopila.

 

„Aha, už to chápu,“ usmála se Marie a dodala: „Snílku…, jsem ráda, že jsi, jaký si.“ Po krátkém rozhovoru se Marie přidala k Rickovi a k Tomovi okamžitě přiskočil Dejv. „Cos jí povídal? Měl si vidět Eve, docela nemile na Vás koukala.“ „Ale jdi, Dejve…, proč by to dělala? Jen jsme si povídali. Vysvětloval jsem jí kousek z mého názoru na život.“

 

„Kousek?“ nechápavě se zeptal Dejv. „No ovšem. Jen sem jí řekl, že podle mě by člověk měl žít přítomností, radovat se, nenechat si zkazit náladu blbostma a neustále dávat najevo svoje city i za cenu toho, že to bude vypadat jako pořád dokola přehrávaná deska. Jen a právě proto, že nikdy nevíš, co se může stát, a pak by Tě to, co bys nestihl říct, mohlo mrzet… jen takový názor.“

 

Dejv se usmál: „Jo tak, už chápu. Je to dobrej názor. Jen se příliš nenechej unést, abys pak nespadl z velké výšky. Volné pády bývají často smrtelné,“ poznamenal humorně a s úsměvem Dejv. „Díky za radu a teď maž,“ poznamenal potichounku Tom Dejvovi s výrazem, aby ho nechal o samotě. Dejv pochopil a odešel.

 

V tom k němu přišla Eve. „Ahoj. Copak jste probírali?“ zeptala se a Tomovi do očí zasvítilo slunce. V tom se mu promítl v hlavě tentýž okamžik a Tomovi problesklo hlavou /de- javu/. „Tome?“ zarazila ho Eve. „To nic…. Probírali jsme…. život,“ usmál se Tom. „Zajímavé téma, a na co jste přišli?“ „Na to, že ho nemáme promarnit,“ řekl Tom a hlavou se mu honila myšlenka, že to právě dělá, když se bojí říct, že ji miluje.

 

V tom se ozval hlasitý křik: „Tome!“ Tom doběhl s Eve k ostatním a se srázu koukal na divokou řeku tam dole. „Slaňujeme,“ řekl Dejv a s Rickem začali bleskově vytahovat a připravovat výstroj. Když šel první Chack, vzal s sebou dolů nafukovací člun. Postupně slanili všichni a když byl člun připraven, nasedli.

 

„Připraven?“ mrkl na Toma Rick a Tom se jen usmál a prohodil: „Jdeme na to!“ Spustili se po proudu řeky. Docela dost to házelo. Tomovi se skoro začala motat hlava, ale zvládnul to. Ostatní už aspoň jednou sjížděli, takže v tom neviděli až zas tak velký problém. Po chvíli cesty Tom spatřil ideální místo na založení tábora.

 

Dal vědět Chackovi a s člunem připluli ke břehu. Na druhé straně byl sice pořád /útes/, ale to jim docela vyhovovalo. Stmívalo se a tak začali rychle stavět stany a táborový oheň. Tom přiskočil k Dejvovi a mrknul na něj: „Chack má novou hračku, viděls to?“ Se zábleskem v očích jako u malého dítěte, které spatří novou hračku, se Tom podíval na Dejva, když mluvil o tom, co u Chacka viděl.

 

„Jdeme?“ podíval se na Toma se stejnou radostí v očích Dejv a oba se usmáli. Vplížili se k Chackovi a vypůjčili si jeho novou hračku. „Vypadá to skoro jako nějaká harpuna,“ koukal se na to Tom. „Tak ji odzkoušíme, hm,“ řekl Dejv a proběhli se s Tomem k řece. „Tam,“ ukázal Tom na stromy nahoře nad skalní stěnou.

Dejvovi to nedalo. Zacílil na jeden ze stromů a vystřelil. V tom kovová hlavice ve tvaru šípu vyletěla a za sebou táhla lanko, které nebylo ani moc hrubé. K překvapení obou se hrot zabodl do kůry stromu a oba jen pronesli: „Wooow.“ „Nečekal jsem takový dolet,“ koukal Dejv. Po chvíli Tom navrhl, aby se po laně dostali na druhou stranu nahoru nad útes. I když to bylo nebezpečné, Dejv souhlasil a oba se vyškrábali po laně nahoru.

 

Pohled na tábor seshora byl detailní a Tom usoudil, že by se to dalo využít jako skvělý bod pro noční hlídku. Rozhodl se zůstat a Dejv sjel po laně zpátky dolů do tábora. Tom si vybral strom, vylezl na něj. Sedl si na jednu dost hrubou větev a opřel se o kmen stromu. Když padla tma, začal být mírně unaven, a tak se mu už zavíraly oči.

 

Už skoro usínal, když zahlédl při jednom intervalu otevření svých očí záblesk. Zbystřil proto a uviděl, že k táboru se někdo blíží. Okamžitě vytáhl z kapsy sluchátko a nasadil si jej. „Chacku! Chacku!…. Dejve!…Slyší mě někdo?“ zavolal Tom přes kontaktní sluchátko a ozval se mu Rick. „Kde seš? Jak to, že nejsi dole?“ „Protože jsem nahoře, Ty vole, a někdo se k Vám blíží z jihovýchodu!“

 

Rick okamžitě upozornil tábor. Ve chvíli, kdy vyběhli ze stanů, zasvištěla kulka, která proletěla přímo ohništěm. „Kontakt, jihovýchod na šesti minutách!“ zavolal přes kontaktní sluchátka Tom. „Tome, balíme, přerušujeme spojení, standardní protokol. Sejdeme se v bodě C,“ přerušilo se spojení a Tom si naštvaně vytáhl sluchátko s tím, že už pro ně nic neudělá.

 

„Rychle sem!…Tudy,“ běžel Dejv a za ním ostatní se sbalenými bágly. Utíkali na severovýchod po proudu řeky. Tom mezitím bezradně seděl na stromu a pozoroval vše z výšky. V tom mu to došlo….. to lano…. Rychle seskočil ze stromu a utíkal stejným směrem jako ostatní. S tím rozdílem, že na druhém břehu řeky, nahoře nad skalním útesem.

 

Tom utíkal, když se z protějšího břehu ozval hlas: „HATL!“ Tom věděl, že ho spatřili, a tak běžel, jak nejrychleji uměl, když v tom všude kolem něj začaly svištět kulky. „Do prdele,“ potichu zakřičel Tom, když si uvědomil, že ho každou chvíli můžou dostat. Začal se dokonce i ohlížet, jestli není někdo i za ním. A jak tak utíkal a razil si cestu křovím, listnatými větvemi stromů a tak rychle, ani si nevšiml, že se řeka zatáčí. Až na poslední chvíli si všiml konce útesu, ale to už bylo pozdě.

 

„Nééé“ Tom se se svištivým zvukem začal propadat po stěně dolů, kde spadl do řeky. Mezitím Dejv, Marie, Eve, Rick a Chack utíkali pryč. Byla slyšet střelba. „Oni po nás střílí!“ křikl Rick utíkaje za ostatními lesem ve tmě. Jedna ze svištících kulek ho zasáhla do nohy a Rick padnul k zemi. Ostatní si toho nevšimli. „Podívejte, oheň!“ křikl Dejv. „Tábor! Rychle ke břehu!“ změnil směr Chack. Když doběhli ke břehu, opravdu našli loď, která patřila lidem, tábořícím u řeky. „Jdeme na to, rychle…“ Odvázali člun, spustili ho na vodu a začali nasedat…

 

 „Podívejte,“ najednou vykřikla Marie. „Kde je Rick?“ Chack pochopil… „Sakra, dostali ho!“ a chtěl se za ním rozběhnout, když ho ale Dejv zastavil. „Měj rozum! Když nás chytí, tak mu nepomůžeme…musíme zmizet!!“ Chack smutně musel vnitřně přiznat, že má Dejv pravdu a rychle nasedl do člunu.

 

Chytili se vesel a začali sjíždět řeku. „Kdo myslíš, že to byl?“ udýchaně vyhrkla Eve. „Možná pohraniční, nebo policie… co já vím,“ odpověděl jí Dejv. Prchající skupinka na člunu měla co dělat, aby se dostala z bryndy. „Teď musíme najít Toma,“ zařval silným a pronikavým hlasem Dejv. „Co? Co?“ křičel po něm zase Chack. Řeka byla dost hlasitá a rozbouřená a počasí taky nebylo vlídné.

 

 

 

Pršelo a byla bouřka. „Toma… Musíme najít Toma,“ zakřičel Dejv ze všech svých sil. „Sakra. Chacku, dej mi mapu!“ zakřičel a Chack mu podal mapu, kterou měl schovanou pod košilí. „Já to věděl. Tady se řeka zase stáčí. Zastavíme tam, vylezeme na břeh a člun spustíme zpátky,“ křikl Dejv.

 

Když dopluli na místo, vyšplhali se na protější vyšší břeh a člun nechali svému osudu na řece. „Tudy, rychle, musíme tudy!“ křikl Dejv, vedoucí skupinu nazpět v hlubokém lese. „Doufám, že je v pořádku,“ starostlivě vzdychla Eve. Všichni běželi za Dejvem, který jim udával správný směr.

 

Mezitím Tomova strašná bolest hlavy byla vyrušena slabým šuměním. Šumem rádiového signálu v jeho sluchátku. Tom otevřel oči a s velkou bolestí v hlavě zjistil že je v lese. Byl zmatený a nechápal, co se stalo. Spatřil v dáli světla baterek a ve sluchátku rozpoznával Dejvův a Mariin hlas. Vstal proto a začal jim běžet naproti.

 

„Tome!“ objal ho s radostí Dejv. „Kdes byl?“ zeptal se ho a všichni na něj s radostí koukali, že je živ a zdráv. „Ale…já nevím… běžel sem a pak jsem spadnul do řeky… pak si nic nepamatuju. Jen, že jsem se probral tady. Ani nevím, jak jsem se sem dostal.“ „To je v pohodě, Tome, hlavně že Ti nic není. A co to máš na hlavě?“ koukal překvapeně Dejv. „Co?“ zeptal se Tom a rukou nahmatal ošetřenou ránu s nějakou mastičkou a náplastí.

 

Dejv se na něj podíval, Tom se nechápavě zamyslel a pak pronesl „Né…Né, absolutně ne!!“ Ostatní nechápali, co tím Tom myslí, ale už se neptali. Byla tady důležitější skutečnost. „Tome, dostali Ricka, musíme ho zachránit!“ „Cože? Sakra!“

 

***

„Tak jo, mám nápad,“ pronesl Tom. „Dejve, dej mi kompas a mapu. Eve půjde semnou a vy založte náhradní tábor,“ řekl a chytl Eve za ruku a společně šli směrem zpátky. Dejv s Chackem a Marií také odešli, aby našli vhodné chráněné místo na postavení a rozložení svého tábora.

 

„Tak co Tě napadlo, Tome? Co budem dělat?“ zeptala se ho Eve. Tom se na ní podíval a zastavil se. Vytáhl mapu a dřepl si s ní k zemi k jednomu pařezu, který vyčníval z mechu. Rozožil mapu a vytáhl si z baťůžku červenou fixku. „Tady byl náš tábor a asi někde tady postřelili Ricka,“ špitnul Tom a okolečkovával fixkou. „Takže budeme hledat kde je?“ zeptala se ho Eve, koukajíc mu do jeho očí. „Tady!“ udělal fixkou červenou tečku. „Tohle je nejbližší město s nemocnicí.“

 

 

 

Ukončil viditelně diskusi Tom a začal skládat mapu. Fixku vrátil zpět do baťůžku a mapu si nechal složenou v ruce spolu s kompasem.

 

Mezitím se Chack, Dejv a Marie vraceli opačným směrem a tentokrát se rozhodli založit jiný tábor. „Vidíš ty dva stromy?“ ukázal Chack mezi ně mluvíc na Dejva. „To bude příhodné místo,“ potvrdil mu Dejv a sundali si baťohy. Z nich vyndali skládací lopatky a připravili se na vytvoření svého úkrytu.

 

Tom s Eve mezitím přešli řeku a podle mapky směřovali do města. „A co se Ti vlastně stalo, Tome?“ starostĺivě se začala ptát Eve. „Ale utíkal jsem a pak jsem se najednou zřítil do vody a pak….“ přerušil vyprávění Tom a začal se dívat do blba. „A pak ???“ zeptala se znovu Eve. „Ale nic…Hele támhle už vidím jednu věžičku,“ odbočil Tom od tématu a zanedlouho dorazili k městu.

 

„Tak tady se rozdělíme,“ řekl Tom. „Já okouknu nemocnici a Ty zkus sehnat nějakou dopravu. Setkáme se před nemocnicí za půl hodiny. Kdyby něco neklaplo, tak se vrátíš do základního tábora. Hodně štěstí,“ poplácal Tom Eve po rameni.

 

„Hodně štěstí,“ tiše mu odpověděla Eve. Tom se vydal na obchůzku. Procházel ulicemi, kolem lidí a rozhlížel se po budovách. U toho začal přemýšlet, co se asi stalo s Rickem, kde asi je a kde teď je Eve. Pomalu docházel k nemocnici a rozhlížel se. Před budovou stálo jedno auto. Seděli v něm dva muži. Tom z toho, co viděl usoudil, že jde nejspíš o jednu z hlídek. Pro jistotu si to poznačil a pokračoval směrem ke dveřím.

 

Když vešel dovnitř, porozhlídl se a zastavil se u recepce. „Dobrý den.“ „Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?“ zeptala se sestřička koukající na Toma. „Ale jenom hledám svoji babičku a…“ Tom schválně nešikovně strkl do hrníčku s kávou a polil jí sukni. „Promiňte já..“ „Sakra..“ začala nadávat a odběhla na chvíli kamsi pryč. Tom mezitím sáhnul po přijímacím formuláři a z něho vyčetl, že Ricka drží v levém křídle budovy ve druhém patře na ortopedii.

 

Tom tedy odběhl ke schodišti a vyběhl nahoru. Procházel se chodbami a tam si všiml dvou policistů před dveřmi jednoho pokoje. Usoudil, že tam bude ležet Rick. Ale co teď? Začal přemýšlet… Myslí se mu honily myšlenky sem a tam…nejčastější z nich byla jestli ty pokoje mají balkóny. Šel se tedy podívat. Vešel do jednoho pokoje. Ležely tam nějaké dívky a tak měly trochu vylekaný obličej. Tom se usmál a řekl jim, ať se nebojí, že se jen chce podívat, jak to vypadá venku.

 

Došel na konec pokoje a uviděl, že mají skutečně balkónky. Začal si s dívkami povídat a přemýšlel, jak by se tam mohl dostat. Když se ale podíval na jednu z dívek, jak se přitahovala trojúhelníkového držáku, aby si sedla, napadla ho ta myšlenka. „Slečny, omluvte mě, já se ještě vrátím,“ usmál se na ně a odešel. Vyšel o tři patra výš a vešel do jedno pokoje.

 

Když vešel, jen se představil a řekl, ať si ho nevšímají, že tu má jen nějakou práci a že bude za chvíli hotov. Vytáhl z batůžku lano a připevnil ho k zábradlí balkónku. „Snad vydrží,“ řekl potichu a přelezl zábradlí. Spustil se a pomalu slaňoval dolů. Když se dostal na balkónek Rickova pokoje, opatrně otevřel dveře a vklouzl dovnitř. Rick užasl a už chtěl radostně zvolat na Toma, ten však jen přiložil ukazováček ke rtům a pomohl Rickovi z postele. Šli na balkónek, kde je čekala ta těžší část.

 

„No a co teď, Tome?“ zeptal se Rick, když viděl, že lano už není delší. „Vidíš ten druhý balkónek?“ zeptal se ho Tom. „A jo, už chápu,“ odpověděl mu Rick a chytli se lana. „Tak na tři.“ „Na tři.“ „Jedna, dva, tři,“ odhoupli se a dopadli na druhý balkón. Tom jen vstal a usmál se na slečny v pokoji, s kterými předtím flirtoval. „Dámy, potřeboval bych pomoct,“ usmál se na ně Tom. Slečny souhlasily a řekly, že mu rády pomohou.

 

„Vidím, že sis našel kamarádky, Tome,“ usmál se Rick. „No tak nějak,“ odvětil Tom a kývl na něj, aby šel k němu. Dívky si s Rickem trochu pohrály, aby ho bylo těžší poznat. Když skončily, Ricka by i Tom těžko poznával. „Děkuji, dámy,“ usmál se na ně Tom a jednu z nich políbil. „Jsem Vám vděčný,“ a posadil Ricka na vozíček.

 

Vyjel s ním ven a opatrně směřoval pryč. Ve výtahu mu dal nějaké své oblečení. Vozík nechali na místě a vyšli. Procházeli vstupní halou. Rick samozřejmě trochu kulhal. Tom se jenom v rychlosti koukl na hodinky. Stopky právě začaly blikat… 0:00:00. Tom si jen pro sebe řekl: „Eve buď tady…“ a vyrazili konečně skrz dveře ven.

 

Tom se skoro leknul. Tohle nečekal. Eve tam byla, jenomže trochu jinak než si představoval. Měla motorku a za ní stála další. Tom s Rickem rychle seběhli a utíkali k ní. „Nasedej, Tome,“ křikla Eve „Cože? Ty ses zbláznila, já s tím vůbec neumím!!“ „To zvládneš, Tome!“ křikla na něj a vysvětlila mu, jak nastartovat. Tom ani nevěděl jak, ale podařili se mu motorku rozjet a celkem ji i uřídit….

 

Vydali se na dálnici a jeli pryč z města. Za nimi ovšem jedno policejní auto, které před nemocnicí hlídalo. Tom se pořád držel za Eve a snažil se ten stroj uřídit.

 

Mezitím kdesi nedaleko …

„Jednička velení.“ „Slyším Tě, jedničko.“ „Máme náš balíček.“ „Prosím, potvrďte?!“ „Máme náš balíček na výpadovce z města kousek od nás. Dvě motorky.“ „Pane, mají dva balíčky.“ „Výborně,“ zareagoval nadřízený a vydal rozkaz „Týme 1, proveďte akci.“ V reproduktorech se jen ozvalo „Rozumím. Tým 1 vyráží.“

 

Tom s Eve stále uháněli po cestě kolem polí. Tom se otočil a spatřil v dálce za policejním vozem také dvě černé dodávky. „Eve!“ zakřičel na ní Tom. „Vezmi to přes tohle pole. To dodávkou neprojedou a vrať se za Dejvem!“ Eve nerada poslechla a zmizela v obilném poli.

 

Dodávky Toma velice rychle dohnaly a předjeli. Zablokovali cestu a z každého auta vyběhlo šest ozbrojených mužů. Tom nečekaně s úsměvem pronesl: „Nazdar chlapci, o co jde?“ V zápětí ho ale povalili na zem i spolu s Rickem, dali jim želízka a v dodávce je odváželi pryč.

 

Když dojeli na místo, vysadili Ricka i Toma a odvedli je do jakési budovy. Rozdělili je a odvedli do různých místností. Tom se rozhlídl a uviděl stůl a židle: Hned mu bylo jasné co příjde. Posadil se a po chvíli přišli dva muži. Posadili se na opačný konec stolu a začli výslech.

 

„Jméno!“ Tom se podíval a pronesl „Robin…..z Loksly.“ A impozantně se pousmál. V tu ránu ho praštili do obličeje. „Jméno!“ „Už jsem Vám ho řekl.“ Zase dostal přes obličej ránu a teď už mu začala z nosu kapat pomalu i krev. „Mluvíme snad čínsky? Jméno! A ptám se naposledy!“ „Víte co pánové?…..Se vší úctou… Polibte mi prdel!“ Dostal další ránu, po které spadl ze židle. „Odnést!“ přikázal vyslýchající muž a dva vojáci ho odtáhli do nějaké cely.

 

Když se Tom probíral z motání, které v hlavě měl, měl potřísněné oblečení trochou krve. Rozhlídl se kolem. Byl v cele asi 6x6 metrů. Zaslechl zvuk a uviděl, jak přenášejí Ricka do vedlejší cely. Když strážci odešli, Tom na něj zavolal. „Hej!“ Rick se otočil a Tom poznal, že asi zapíral stejně jako on.

 

„Tome!“ zvolal šťastně Rick. „Pšttt,“ význačně se na něj podíval Tom a Rick pochopil. Tom mu naznačil posunky, že najde cestu ven, ale až příjdou, musí je zdržet. Rick souhlasil. Tom se začal rozhlížet kolem a přemýšlel, jak by se mohli dostat ven.

 

Tom byl bezradný. Zdi i mříže byly pevné a nikde žádná skulinka. Cela byla malá. Byla v ní jen jedna postel, přikrývka, umyvadlo a kýbl. „No jo, ano!“ pomyslel Tom a pustil se do práce, upravil kohoutek, ucpal ho a dopředu narval ještě špunt. Vše nasměroval a kývl na Ricka. Ten se sklátil na zem a předstíral velké bolesti. Když přiběhl hlídač, pustil Tom oba kohoutky naplno. Voda začala mírně protékat kolem ohybu a zdálo se, že Tom ucpal kohoutek moc.

 

Ale za chvíli tlak vody zvítězil a trefil hlídače přímo do zátylku. Rick sebral klíče a osvobodil sebe i Toma. Teď začalo dilema KUDY jít. „Kudy, kudy, kudy kruci teď?“ rozhlížel se Tom. „Klídek, klídek…. Tudy!“ typl si Tom směr a už s Rickem utíkali. Když rozrazili dveře, trefili do obličeje přímo jednoho hlídače. Rick ho v okamžiku překvapení ještě praštil a rychle si sebrali své věci, které v místnosti zahlédli. Ta otázka KUDY tady ale stále přetrvávala.

 

Tom se koukl na hodinky, zapnul svoje oblíbené stopky a řekl „Dávám nám 2 a půl minuty, pak budeme v hajzlu, pokud nevyklouzneme.“ „Jdeme,“ odpověděl Rick a sebral dozorci obušek. Jak pokračovali chodbou, kde narazili na výtah. Rychle do něho nastoupili a mačkali snad stokrát jedno jediné tlačítko….

 

Když se výtah otevřel, Tom s Rickem opatrně vylezli. Byli v podzemním parkovišti. Zmizeli odtamtud jak jen rychle se dalo… o několik desítek minut později už byli v bezpečí. Našli ostatní a šťastně se poplácali. „Musíme do hor,“ řekl Chack a významně kývnul. „Já, Dave a Marie půjdeme od téhle stezky na západ. Vy půjdete na sever a vrátíte se na základnu, budeme Vás tam potřebovat.“ Tom přikývl a skupinka šla ještě chvíli společně, do doby než se uprostřed pohoří rozdělili.

 

Eve Toma zastavila a starostlivě mu utírala ještě kousky seschlé krve z obličeje. „Měla jsem strach,“ podívala se mu do očí. „Já vím, ale jsem celej nebo ne? Teď musíme na vlak pojď.“ Eve s Tomem a Rickem odešli na vlak, který je odvážel za nočních světel zpátky domů…

---