Láska z pohádky
Andělé pláčou dojetím svým,když vidí to co já dávno vím,pohádky jsou a já v ně věřím,našel jsem lilii zakrytou peřím,
Odkryl jsem peří a něžně ji vzal,abych ji lásku svou já dal,rozkvetlá květinka v dlaních mých,zimou se klepala já na ní dých,
Srdce mi buší od té chvíle,když se ta víla dívala mile,do mých očí jen jedinkrát koukla,a jakoby šíp Amora foukla,
Já zbláznil se do ní strašlivě moc,zářila jak hvězdy v nejhezčí noc,srdce mé bije teď v její hrudi,není nic co mě s ní nudí,
Déšť
Prší a kapky cinkají o stan,
ať jsem v něm s Tebou nebo sám,
prší a Ty mě líbáš,
jsi tak roztomilá když zíváš,
Moje koťátko
Měsíc svítí na Tvou tvář,
máš v očích jeho zář,
lesknou se tvé vlasy rudé,
když pohlédnu copak asi bude. ,
Poslední den
Vstaň a do ruky zbraň si vem,
přišla Tvá chvíle,
lásku jsi nenašel.
Vstaň a utři slzy z tváře,
Proč miluji ?
Jako vánek hladím tvář,
jsem tvá hvězdná zář,
jako slunce hřeju,
když blízko si Tě přeju,
Naděje ze snů
Zavři ještě oči,
v hluboké té noci,
jdi znovu snít ten sen,
s tou milou dívkou v něm,
Usíná anděl
Je noc a usínáš,
slzy vduši ale máš,
jen tep srdce slyšíš vtichu,
jako strach zvelkého hříchu,
Svět očistí ohnivé slzy
Tak tady stojím,
zmoknu já vím,
v kapkách beznaděje,
co se to s tím světem děje,
Hoří jen plamínek
V temnotě světa plamínek hoří,
malinké světýlko sám tam tvoří,
několik plamínků hořelo s ním,
co stalo se s nimi pouze já vím,
Atlantis
Tak tajemná a krásná,
tak nebezpečně zrádná,
jak bez chyby když září,
máš úsměv na své tváři,
Wish to kiss You
Say it please,I have a wish,so let to kiss,your lovely lips,
I´ll be your angel,love isn´t danger,so give me your hand,and let the loneliness end,
Let me to kiss you,I know you do,so smile to me,let us to be we,
Close your eyes,to feel smth nice,and open your hearth,for us to be one part,
Plyšový medvídek
Tiše, už všichni spí,
přitom své sny sní,
někteří bohužel sami,
i takoví jsou mezi námi,
Vánoce bez kouzel
Za pár dnů jsou vánoce,
pro mnohé ty kouzelné,
možná i s vločkou sněhovou,
možná i s první hvězdičkou,
Andílku máš smutnou tvář
V závěji vloček pomalu mizí
ten další prožitý rok
a starý pán sníh z cesty sklízí
abys mohl udělat další krok
Prokletí
Za úsvitu jedné noci,
narodil se chlapeček,
ve svitu Měsíce,
tehdy se to stalo,
Smutek, naděje a snění
Slzy Ti tečou po tváři,
venkuse stmívá,
hvězdy ještě nezáří,
ale slunce už zívá,
Když se ztrácí hvězdy
Tiché tóny zní a ty posloucháš,
zpívají v nich víly,
slyšíš cinkot zvonečků,
a je ti skoro do breku,
Proč andělé umírají
Je večer a září nebe,
víš, já miloval Tebe,
a poslední slza padá,
když se Tvé srdce hádá,
Černí Andělé
Ve výšce bílé oči září,
mezi hvězdami,
a černý vlaje plášť,
lidé by se měli bát,
Víra ve víly
Přál bych si mít přání,
nevinné jak dětské hraní,
jen jedno jako z pohádky,
kde život není tak moc vratký,
Měsíční prach
Tmavá noc a jen Měsíc svítí,
spí už všechno luční kvítí,
jen dvě víly tančí v marnost,
asi z toho mají radost,
Svítá
Prší a já čekám až přijdeš,
déšť ustává když vycházíš,
pod stříškou mě najdeš,
když čekám a tolik mi scházíš,
Pohádkový rytíř
Kape, to pláče víla,
padá její slza bílá,
spatřila rytíře a pláče,
ach ta pohádková záře. ,
Přání pro Zvoněnku
Slza padá ztváře,
není zcela sama,
zočí bez záře,
je to velká rána,
Chvilka naplnění
Slunce Ti svítí do tváře,
kdyžsedíš tam na louce,
slyšíš zpívat cvrčky,
a vidíš stíny mraků na kopcích,
Beznaděj
Drsná hudba do uší Ti zní,
svět se kolem rychle točí,
sedíš u stolu s kamarády,
jsou to chlast zbraně a smrt,
Mořeplavec
Leží a postel se houpá,
usíná když zní píseň oceánu,
do ní tiše zpívá klidný hlas,
zapovězenou píseň pro něho,
Slunovrat
Jak slunce vrací se vzpomínky,
nesmrtelné jako sám čas,
zapsané hluboko v srdci,
jako historie v knihách,
Hvězdná noc
Když celé město spí,
v záři světel a hvězd,
toulá se v ulicích,
a za zvuku kolejí míjí stanice,
Just alone
Ve večerním tichu,
osvětlen lucernou,
kráčí prázdnou ulicí,
Už nedrží ničí dlaň,
Poslední slza
Už je to tak dlouho,
a já necítím Tvou vůni,
řeklas sbohem naší lásce,
já se s tím těžce vyrovnal,
Dreams
Když zavřu oči tak vzpomínám,
když přestanu tak sním,
pak oči otevřít už nechci,
chci zůstat v tom kouzelném světě,
Modrovláska
Prší a já sedím v noci sám,
slzy mizí v kapkách deště,už ani nevím jestli pláču,je pozdě když hvězda padá,
Měl bych jen jedno přání,vyslovené v nenadání,pojď a vem mě za ruku,vem mé srdce, vem mou duši,budu mořem nadějí,budu částí nebe,budu modrookým andělem,budu ztracenými střípky,tím kdo se stará z lásky,kdo hladí v náručí Tvé vlásky,
Mé přání je však jenom sen,který sním když bouřka utichá,když miloval jsem jak jen šlo,když ze sebe jsem udělal zlo,místo vítěze teď poražený,místo rytíře jsem zavržený,
Dala jsi mě samotě lásko
Bloudím městem zcela sám,
oči rudé od slz mám,
to lásko myslím stále na Tebe,
když zdá se že na mě padá nebe,
Lásko já pláču
Byla jsi mé slunce, můj zářivý úsměv,byla jsi mé srdce, má jediná láska,
Teď to náhle končí a já se třesu,
myslet už ani nanic nedovedu,
Odpustil jsem všechno lásko Tobě,
Andělský pláč
Podívej lásko má - prší,
to pláču z nebe pro Tebe,
pro lásku a mou bolest,
pro nezájem a asi konec,
Snílek
Chci snít a zavřít své oči,
no tak jsem snílek já vím,
chtěl bych se dotknout hvězd,
a přát si pohádkový svět,
Prosba srdce
Vychází slunce já v jeho záři,
drobné slzy jsou na mé tváři,
Vítr fouká cítím chlad,
divný pocit co není hlad,
Vzpomínka na Chacka
Prší a kapky smývají hříchy noci,
rána výstřel už jim není pomoci,
za nočních světel strašný řev,
po rukou stéká čerstvá krev,
Lovec smrti
Znám dvě dívky kterým oči září,
dvě mající nekonečně tváří,
sestry co v noci tančí spolu,
anděly sestupující z nebe dolů,
Jestřáb
Část čtvrtá, kapitola první – „Jestřáb“
„Wooow,“ nadšeně křikl Tom, když se jen kousek nad ním prohnalo letadlo. „Je báječná, že. “ usmál se Dejv a koukali společně na manévrující stroj, za kterým se se štěkotem hnal Denny. Tom se otočil na Dejva se slovy: „Úžasná.
Jako štěně
Otoč se čumáčku a pak uvidíš mě,zářící oči a lásku co v nich je,jen se usměju a Ty přijdeš blíž,co udělám už moc dobře víš,
Ve sladkém objetí Ti polibek dám,uprostřed města s Tebou jen sám,držíc Tě v objetí jen zašeptám,jak sem šťastný že Tě mám,
S Tebou mé srdce láskou hoří,bez Tebe zas duše má souží,s Tebou mé srdce žije zas,jak nádherný je lásky čas,
Chci Tě držet v náručí mít,s Tebou jen Míšo sám být,dát Ti lásku být Tvůj mazel,střípek srdce co Ti scházel,
Zmrzlé slzy a Vnitřní cesta
Zima roku XXXX , zasněžené horské vrcholky…
„Tak a nezapomeňte, že se nesmíte odepínat zlana. Vtéhle sněhové bouři bychom se mohli snadno ztratit, zvlášť když máme bílé vybavení,“ dodal súsměvem Chack. Všichni si prověřili, zda jsou skutečně připnutí jeden ke druhému a vyrazili směr severovýchod. Tomovi se začalo dělat špatně, ale nevěnoval tomu moc velkou pozornost.
Srdce anděla neumírá
Až plamen co nezhasíná vzplane,který z cizího srdce vane,pak se temný anděl osvobodí,od zrady a utrpení,
Roztříští se stínů svět,a hořet jak pochodeň začne hned,z ohně toho anděl vyjde hoříc,po planoucím srdci toužíc,
Za kroky jeho bude planout zem,a anděl půjde hledat srdce jen,až najde tu dívku ruku ji podá,bude mít strach že oheň bodá,
Ale anděl ji přitiskne a zašeptá,že je to jen láska ať se dál neptá,políbí ji a ten oheň co z ní vane,okamžitě s tím jeho vzplane,
Andělský pláč
Temnou ulicí procházím se sám,slzy v očích stále mám,a ani jedna hvězda už nepadá,žádné přání mi už nezbývá,
Uprostřed ulice klekám a vím,že prostě zase jenom blbě sním,a tak začnou padat kapky deště,a já pláču a přeju si to "ještě"
Déšť padá jak andělský pláč,nač mám srdce ptám se nač,skrytá láska bolest a smutek,uzlík štěstí co z něj utek,
Nevím co dál kam teď jít,nemám s kým na své cestě být,a tak stojím a pláču v dešti,nevím co mi víly věští
Temný Anděl
Uprostřed temné ulice té noci,v andělské velké moci,se anděl v černém zrodil,smutek za hlavu hodil,
Srdce si uzavřel a kráčel vpřed,klíč k němu zahodil hned,teď už ho otevře jen jediný,kdo nemá srdce bez viny,
A tak kráčím jak anděl temný,oblek černý jak samet jemný,uvnitř plný citů a žáru,kdo neví nemá o tom páru,
A tak temný anděl mizí v dáli,se svým srdcem má-li,mizí v temnotě zapomnění,nikdo neví kde je či není,
Rytíř umírá
Na koni pomalu sám jede on,když krajinou širou zvučí zvon,od města k městu neví kam dál,jako by snad v poušti sám jen stál,
Oči pláčou v duši smutek,srdce bolí strach už utek,bloudí světem neví kam,umírá a je sám,
Hrdě jede nevydá hlásku,není komu vyznat lásku, miluje a přec to skrývá,někdy už to tak bývá,
Jeho láska mu v srdci hoří,to jediné po čem on touží,sklamání se ale bolí,rány srdce špatně se hojí,
Slova v dešti
Láska je sněhová vločka,krásná jako Tvá očka,která roztát může v náručí,lásku prostě nikdo nezaručí,
Je to podivná věc,tak krásná přec,srdce buší prudce dýcháš,myšlenky v hlavě stále mícháš,
Chodíš v dešti sem a tam,připadáš si strašně sám,a zmoklý píšeš tato slova,aby vznikla báseň nová,
Aby řekla chci Tě hřát,lásku Tvou si teď přát,aby řekla já mám strach,
Just What?
Just What.
Začalo to láskou byl to asi klam,teď sem doma brečím nevím zda sem sám,myslíš že má cenu Tebe proč se ptát. ,byla si tak jiná snad sis chtěla hrát,Začalo to krásně jako růže květ,miloval sem s Tebou celý tenhle svět,pak si řekla Honzíku není to co bylo,mé srdce pak ztěšklo asi o sto kilo,Na začátku byly samé hezké řeči,srdíčka a lásky podobné věci,najednou už nejseš si tím prý jistá,a co já teď co se na mě chystá,Když sme spolu začínali bylo to tak krásný,vzpomínáš jak jsme spolu my dva byli štastný,jen co sem Tě uviděl hned mi blesklo hlavou,třeba sem už konečně našel tu pravou,Tenkrát sem Tě obejmul za ruku smě vzala,srdce plný lásky si mi tehdy dala,když sme spolu nebyli pořád si mi psala,teď už i tuhle radost si mi lásko vzala,Řekla si Honzíku pořád Tě mám ráda,doufám žes nemyslela jako kamaráda,ale už ne tak jako ze začátku,proč to jako říkáš mělas mě jak hračku. ,Rozejít se nechci to byla Tvá slova,taky je mám na jazyku zas a znova,ublížit Ti nechci ani být bez Tebe,obětoval bych snad i sám sebe,Vše co chci je láska nebo upřímnost,řekni miluju Tě nebo mám Tě dost.
Můj Anděl
Můj Anděl
Přišla si jak déšť z nebe,a já začal milovat jen Tebe,ten Tvůj úsměv a modré oči,pro které se můj svět točí,Jako víla lesních květů,jako klíč tajemných světů,a já Ti srdce své jen dal,medvídka od Tebe si vzal,Srdce své sme si svěřili,jeden druhému věřili,a já lásko věřím stále,v tuhle lásku krásnou dále,Jsi můj anděl moje chybějcí já,jak znovu nalezené střípky skla,jsi dívka která polapila mou lásku,a já dýchám jen pro tuhletu krásku,Jen pro Tebe a pro Tvé srdce v mé dlani,pro Tvou lásku a úsměv - ne není to lhaní,věčný život by byl mi k ničemu,kvůli. no víš čemu,Bez Tebe by neměla věčnost smysl,bez Tebe by byla prázdná má mysl,jsi ohýnek co mě hřeje,jsi to co mé srdce si přeje .
V náručí andělů
V náručí andělů
V náručí andělů daleko odsud,je oceánů a moří jejich osud,a já trávím svůj čas sněním,o šanci tichým bděním,o okvětních lístcích růží květů,které bych pro Tebe vzal světu,o západu slunce světla záře, odrazu v Tvých očích a rudé tváře, sním o okamžiku v Tvém náručí,kdy jak u andělů mě štěstí umlčí,a jediné co bych si pak přál,by bylo být takhle s Tebou dál.
Snění
Snění
Zavřu oči a jen sním,Tebe se ptám zdali smím,jak anděl sám tu sedím, na zem z výšky dolů hledím, rozum můj si křídla vzal,srdci žár a teplo dal,Ty planeš v očích mých jak svíčka,mě jen se něžně zavírají víčka,se spánkem já chci Tě snít,blízko sebe, srdce, mít,usínat a na Tě myslet,jak anděla Tě ve snu vidět.
Zrada
Když zavřu oči nežně sním,plamen v duši uvidím,má láska se v něm zmítá,plamen rychle kmitáMé oči řvou a brečí,že už budeš jenom něčí,na lavičce sedím sám,své srdce hvězdám dámJako rytíř Tvůj sem selhal,nikdy bych Ti lásko nelhal,bylas očí mých plamen,teď slzou jen a žalemJak poslední Mohykán,bojoval bych bez zábran,o Tvou lásku a svou čest,v podsvětí těch temných městMé srdce Tě miluje,klid duše neslibuje,stále o Tobě snívá,v mysli své Tě mívá Bylas má hvězda jediná,teď padáš tak vzdálená,z oblohy sem dolů na zem,jako by to byl jen senMá láska stále neumírá,plamen v očích však zkomírá,já chtěl jenom Tebe,už mám jenom nebe,štěstí bez Tebe mé srdce nemá,lásku už mi nikdo jiný nikdy nedá
Padá sníh (jen Ty a já)
Já z okénka se koukal,a venku vítr foukal,padal bílý čistý sníh,já slzy v očích mýchJá vzpomínal na zimy Vánoc,prostě jen na noc,na hvězdy a osvětlené stromy,na barevně svítící domyNa radostně prožité chvíle,dlouhé jako celé míle,na oslavy kamarádů,na ústraní starých hradůPadal sníh a já byl venku,venčil jsem svou vlčí fenku,pod hvězdami mraků sněhů,já hledal ztracenou něhuJá našel jednu ve své hvězdě,já našel ji zde v tomto městě,to ona mi to štěstí dala,to díky ní teplo mého srdce sáláDíky ní jsem poznal lásku,přes oči neměl pásku,to ona je mou nadějí,jen jí já totiž milujiNejhezčí je pro ni Měsíc,já zas v hvězdy věříc,a stejně jako Měsíc a hvězdy,my dva k sobě patříc navždyOna se toho slova bojí,asi že snad hodně stojí,že je mocné slůvko čarovné,stejně tak i varovnéAle neboj ty má krásko,rudá "zlatovlásko",neboj se slova,nebo lásky znovaAž bude padat sníh tak pusu Ti dám,jeden dáreček pro Tebe lásko mám,i když už dávno máš ten nejcennější,srdce toho kdo je nejvděčnější
Princezna
Miluju hvězd plné nebe,ale víc snad jenom Tebe,Tvé oči co zeleně září,Tvůj úsměv na Tvé tváři,Tvé zrzavé vlásky,z úst něžné hláskyVždy když Tě mám blízko sebe,promění se svět kolem v nebe,mé srdce začne prudce bít,a já začnu zase žítObejmout a cítit Tě u sebe,dívat se stále jen na Tebe,to největší co člověk může dát,je má lásko jen mít rádA já Tě miluju,srdce Ti daruju,jsem jen Tvůj jak sen,z kterého se stal denJá budu Tvým dnem,budu i Tvým snem,tak dlouho jak jen budeš chtít,tak dlouho mě lásko budeš mít
Noční Zpěv
Už i ptáčci si to zpívají,na střechách domů cvrlikají,to zpívají má lásko o nás dvou,když vidí jak zamilovaní spolu jsouNaše svíčka lásky pořád hoří,stále jeden po druhém touží,já děsně rád že mám Tě jsem,že zas spolu láskou jdemI v zimě rozkvetly by růže,co všechno naše láska zmůže,Ty a já, já a Ty,zase jsme to sladké "My"
Rytíř žije
Kvítek rozevřel mou pěst, nesl s sebou překrásnou zvěst, že vrací se mi zpátky zas, můj překrásný srdce jas Že zas bude láskou mou, zas hvězdou vedoucí mě tmou, mé oči se zas štěstím smějí, ústa písně lásky pějí Svou princeznu já zase mám, a všechno všecičko jí dám, miluji Tě Evičko, Ty má Hvězdičko Já zase usnul za světla Měsíce, zase v lásku věříce, ten Rytíř z hradu povstal zas, v zlatém jeho meči slunce jas On zas je tu pro Princeznu svou, žije touhou a její láskou.
Rytíř
Já jak rytíř statečný,bojoval a meč byl věčný,já bojoval o princezny lásku,ona si však začala pokládat otázkuVybrala si jiného,já used na koně mého,Já pozdvihl jsem meč svůj v stín,kůň zařehtal že se jednou vrátím Já odjel na svůj zámek, hrad,tam jsem nemohouc pad,já tam dodnes ležím sám,klíč od brány Ti dámJednou pozdvihnu meč zas,za ten světle rudý vlas,pak budu vítěz nebo poražený,čistý nebo zkrvavenýMůj hrad zlatý byl,když láskou jsem žil,teď šedne a chátrá,po lásce marně pátrá
Hvězdy
Kašlu na práci, prachy i sebe,zůstal mi cit jen pro Tebe,jsem něco co nemělo být,chci něco co nemůžu mít,v noci bdím a ve dne sním,ve skrytu tváře tajně slzímSlzím po své princezně lásky,slzím v noci z osamělé lávky,slzím protože nemůžu přestat milovat,slzím protože se nikdy nebudu mít rádza ztracenou lásku, štěstí a Tvůj úsměvza ty zelené oči, hedvábné ručky. V hvězdách hledám útěchu kterou najít nemohu,hvězdám dávám slzy své, však já si nepomohu.
Konec štěstí
Mé oči řvou a brečí,Ty už budeš jen "něčí",a já budu zase smutně sám,své srdce Ti má lásko dám,už ho víc potřebovat nebudu,za žádnou už více nepuduJá chtěl přece jenom Tebe,teď mi zbylo jenom nebe,a já budu jednou z jeho hvězd,Ty zas v jednom z mnoha měst,má láska bude však jak věčný plamen,shoří v něm i ten nejtvrdší kámenV srdci svém Tě budu mít,v nocích budu stále bdít,své místo vedle Měsíce,Tvé oko mě snad spatříce,štěstí bez Tebe mé srdce nemá,lásku už mi nikdo nikdy nedá
Pocit osamění
Slzy na tváři,oči v rudé záři,rychlý srdce tlukot,v uších nesnesitelný hukot. Přehnaná pozornost škodí. ,ze skály mě někdo hodí,jestli čistá láska zraňuje jen,proč miluju a mám pocit ten. Chci jen to samé slyšet,co cítím a říkám pořád též,ta slova hedvábná co duši hladí,miluju Tě, chybíš mi, to oči svádí.
Život
Co je život vlastně zač. a proč se pořád ptám nač. je jako oboustranný papír popsán,dobrým a špatným něčí rukou napsán. Ale proč zrovna ten můj - zdáse s jednou stranou,jako by snad zapomněl druhou stranu štěstím danou.
Pláč
Někdy se sám sebe ptám,proč se cítím tak sám,proč má láska je tak velká,proč je zem pod nohama tak mělká,tu otázku proč mě nikdo nemá rád,tu už jsem si položil kolikrát. Někdy se sám sebe ptám,co já vlastně vůbec mám,nechci prachy ani moc,chci bezstarostnou noc,usnout sladce jako myška,ráno vstávat jako rybka,chci milovat a být milován,srdce své dát bez zábran. Je snad láska jenom sen. v tom případě já nechci den,chci snít ty sny tajemné,cítit ty city překrásné,pod kletbou věčného spánku,spát a snít svou lásku.