Pozdě bycha honiti

Pozdě bycha honiti

Trylkuje s trikolórou jednou svou

ověnčena korunou trnovou

pod ní svatozář skrývá

Já zatím neklidně spím

já se stále probouzím

Ona je šťastná dnem i nocí

srdce vejpůl hojí se

z vlasů vymyla se krása

duše a svědomí nejsou čisté

Je to neuvěřitelný sen

chaos a zmatek v hlavě

slzy smíchány s krví srdce

nechuť k jídlu, pití, životu

nechuť!

Nevyplácí se trpělivost

nejrozumnější není rozum

požírač času je osud

duše je u ní, v srdci prázdno

Když spím- ona se baví

když bdím- rety se jí chvějí

když trpím- uzdravením není

když hledím- klopí zraky k zemi

Chci usnout, až víčka padnou jí

probuzen být jejím polibkem

mít radost s ní a z ní

Mít radost- ale teď není proč

jen se trápím, nespím, zužuji

Ať už je to pryč

ať ji krkavci roztrhají

já pak přijdu s věčně živou vodou

ale jak se znám, tak pozdě…