Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTři tečky
Autor
Alferi
Vysypáno z nitra loňského podzimu.
Janu Patočkovi
Na tomto stupni exaltace se již neznám
Trním vlečen
Do půli těla svlečen
Pod pohledy vytřeštěných očí slečen mám dojem
Že to již nejsem já
Halím si sám sebe do masek
Uvědomuji si zločin své vnějškové změny
Ale nebráním se
Copak nejsou dva různorodé zcela odlišné světy ?
Ale ve kterém jsem právě teď ?
Ale ne
Vleču se dál
Pod tím náporem minulosti, přítomnosti ba i budoucnosti
Ale večer, na který se těším nejobzvláštněji
Jen vstoupím !
A získám mimořádné možnosti, jež mne zgalvanizují až do frenezie
Jen nevím, zda někdy stanu na hranici
Hranici profánnosti a posvátna
Ale co
Ale ano
- - -
Uzavírám své vášně do cely zodpovědnosti
Promítám světlo srdce do černého krystalu
Píseň přehlížení zpívám si kudy chodím
Hostií v ústech nebylo ještě dosti
Nevztáhnu ruku do míst svého dosahu
Nezbytnělé plody do skla tavím
- - -
Pohledem se opřít nedá, aneb jak jsem si natloukl nos
Strhnu černý samet
A učiním své orgiastické vzněty svými služnými duchy
S vážností mrtvého kamene
Větrným vzdechem vpustím horkost svého veškerenstva
Do železných pilin pod nehty
A symbolicky se rozohním nad třemi hroty ( stříbro na červeni )
Kam jsem se poděl ?
A zda mne ještě není
- - -
Jen třeba teď
Se nekryji žádnou rolí
V tomto bodě strnulého pohledu
Nemám do jaké které vstoupit
Nestojím ani před staršími
Mladšími, muži či děvčaty
Zcela sám
Už ne
- - -
Pavlu Zajíčkovi
Proniknu básnivým jazykem do tvýho lotosovýho květu ?
Zapálím ohně na vyhaslejch pláních tvý dlaně ?
Stínem dotyku zesílím stín tvýho šepotu a stín výkřiku ?
Stín tvýho milování
Stín na mozku
Vzedmu dlaněmi od pasu nahoru vzdech ?
Tu stydnou píšťalu dechu
- - -
Chladná pravda
Nejstudenější ze všech studených netvorů
Je mi milejší
Nejžhavějšímu očekávání nechtěných dotyků
Je konec začátek ?
- - -
Petru Léblovi
Podzimní Ivanov
Strach před výbuchem srdce
Okolostojící a okolochodící nevidí
Ostění už hodilo stín za hlavu
A dál nerušeně bdí
Pevná ruka by se ještě ráda zatřásla
Na chvíli – ne
POJĎME VEN
Pozor na kovovou hranu po pravé noze
NEDAŘÍ SE MI UŽ TAK DOBŘE
Pokolikáté už
NAPIJME SE VODEČKY
Vzpomínáš ?
REPETÁTOR !
To mléčné světlo
KRÁSNÝ OHŇOSTROJ
Poslední krása v šeru provaziště
PROČ ?
Proč ?
Čorp ! ...
- - -
Pohled skrz novodurovou trubku ven ze sklepního okénka
Zítřek bude zase nesněný
Dotyky očí i odrazy do slepých koutů
Míření kupředu v postoji
Tryskání vsedě
To nevypadá nadějně
Přesto bude
I v leže
- - -
Třese se vzduch
Třese se světlo
Třese se zvuk
Třese se tělo
Kam se podělo ticho pro dva hlasy ?
- - -
Rezonance vln v dubové desce
Višně ve skořápce
Co je krásné na zahálce
Upnutý pohled hry
V předsíni se hromadí kry
Na procházce
Výšivka na oční pásce
Staré proschlé vášně dobře hoří
- - -
Kroky pod lampou
Na zemi leží samotná nahota
A zástupy usmívajících se kráčejí kolem po špičkách
Rozlitá sklenice na barovém pultu se dokutálela
A splynula s šerem
Postava stále leží a nemluví slovy
Po mostě Pavla Wonky zase tekla krev
Tentokrát ne z mých úst
- - -
Eroticky implicitní
Na tvrdém dřevě
Nad červeným plátnem
Zasněně nad třetím pivem
Jsem si definitivně uvědomil
Že hranice trapnosti začínají až tam
Kde dozní dvě slyšená slova
Miluji tě ...
...
- - -
Růžové probuzení
Tak jako vlas mezi víčky
Položím nůž na hrníčky
V mých básnických licencích
Neurazím snad tvůj smích
- - -