Když jsem s tebou...

Vznáším se v oblacích

nebo padám dolů přímo po hlavě?

Je to modré z nebe,

co nabírám plnými hrstmi

nebo láva rozežírající mi dlaně?

To, co vidím hluboko pod sebou, je

sedmé nebe

nebo otevřený kypějící kotel?

Ta okouzlující vůně je tvoje

nebo vane z otevřených bran nebeských?

Nebo je to pach pálící se lidské hříšné duše?

To mě hladí tvoje vlasy

nebo teplé sluneční paprsky?

A nebo mi tvář olizují plameny?

Mluvíš na mě

nebo mi anděl sladce zpívá ukolébavku?

Nebo to Ďábel mi řve a prská jiskry do ksichtu?

Laskají mě tvé prsty na krku

nebo jsou to pírka křídel andělských?

Nebo mi jedovaté drápy drásají šíji?

Jsi mým vykoupením nebo hříchem?

Létám nebo se řítím do temnoty?

Ne

Když jsem s tebou,

tak stojím nohama pevně na zemi,

i když se mi třesou kolena.

A ty?

Ty jsi tak skutečná!

Skutečná a krásná