Uvnitř

Uvnitř

Zavírám oči a myšlenky jsou jako moře

v dlouhých vlnách běží nekonečnem

odpouštím dálce že vidím kde končí

i vzácné chvíli že netrvá věčně

Usínám v trávě a touha je jako bouře

ve víru strachu marnosti a nadějí

odpouštím času že pořád dál kráčí

i stopám zpátky že končí v závěji

V nádheře stromů ve vůni hlíny

v paprscích slunce sblížení

v šeptání řeky v tajemství lásky

s pokorou hledám smíření

Vnímám a dýchám a svět je jako koule

rozpažím ruce a dotýkám se stěn

odpouštím hvězdám že jsou tak blízko

i bílé mlze že spolkla cestu ven

Už jenom slyším rány svého srdce

ozvěna jako moře běží nekonečnem

odpouštím slunci že není teď se mnou

i téhle chvíli že trvá věčně