Poutník

Přišel spodzimem,
a dal mému životu oranžovou barvu.
Poutník, který úplnou náhodou
zastavil své odpoledne na chodníku vparku,

Lavina

Našla jsem vsobě lásku,
a najednou jsem ji mohla uchopit,
vzala jsem ji a pohřbila.
Došla jsem tak až kvrcholkům hory života,

Srdce

Až se rozezní cinkot zvonečku,
otevřeš dveře a plamínky svíček
ti rozzáří oči,
vzpomeň na mě

Čaj(r)ov(n)á

Pomalu stoupá omamná vůně vzpomínek utíká z dveří malé čajovny jakoby ty okamžiky chtěla sdělit celému světu a my jsme tam přitom ani nedošli. . vychutnávám doušek po doušku.
Romantika na jejímž konci je podivná drhnoucí hořkost reality snad.

Hrad z písku

Dívám se do plamímku svíčky
a cítím jak mi taje srdce.
S každou kapkou kapkou vosku
přehrávám minutu po minutě

Zrcadlo

Právě jsme se pomilovali
s přítelem.
Ne, nebylo to poprvé,
přesto se však cítím špinavá,

Zpověď

Jsem jen duše
vlastnící tělo,
jež je pouhým prostředníkem
na cestě životem.

Emotions

Srdce bijící, navzdory všemuExistence stáleMilující, černýmInkoustemPopisujícApokalypsuLáskyAKrásu bolesti zásahem šípuVrytého do duše, jež umírá s hořkostí slzAfrodithé, která opět prohrála…
(13. 11. 2001)

Akrostich na jméno Krel

Křehký
Rytíř romantiky
Eliminující svět
Láskou.

Poušť

Proč, i kdyby tu teď byly stovky lidí
cítím se jako malé dítě,
které jediným krokem zapomnělo cestu zpátky.
Bloudí, hledá

Tobě

Vím,že to se mnou nemaš lehké,
Že občas hodím kámen do Tvé duše křehké,
mé srdce však už jen pro tebe umí bít,
jsi vodou, kterou prostě nejde přestat pít.

Jsi

Jsi moje láska veliká,
jsi život, co mi utíká,
jsi studánka, ze které jsem vodu pila,
jsi světadíl, který jsem objevila.

Diskuze klubu: Poslední romantici

Nevěřme básníkům!

Je krasné v básních poslouchat, že život nemá vady, však básník, byť mě měl moc rád,nechá mě umřít hlady. .

Kouzelná vločka

Kouzelná vločka
Je Štědrý večer. Celý byt naplňuje hořká vůně pomeranče z vonné lampičky, jejíž plamínek jen mihotavě prosvěcuje celou místnost spolu s bíle zářícím stromečkem. Sedíme mlčky vedle sebe, držíme se za ruce a oba v sobě necháváme doznít to kouzlo uplynulých pár hodin.
Pod tíhou všech těch krásných dojmů na mě najednou doléhá únava, malátně vstanu a zamířím do koupelny.

Zimní návrat

Zimní návrat
Je něco kolem šesté hodiny odpoledne, venku je tma a hustě sněží. Loudavým krokem se vracím domů a s úžasem, až požitkářsky vychutnávám každý dopad těch krásných velkých až neuvěřitelně pravidelných vloček na mou bundu. Jakoby mě každá z nich vzdalovala od všednosti tohoto světa, dávala mi pocit lehkosti, uvolnění, chuť psát další stránky do čítanky duše…
Najednou si uvědomím zkřehlé ruce a obličej a strašně se těším domů, ne nemám nějaký zvláštní důvod, vlastně ani nevím, jestli mě tam někdo čeká. Někde uvnitř se ve mně něco směje a já mám strašnou chuť podělit se o to se všemi kolem, vyběhnu čtyři schody vedoucí do našeho paneláku, pozdravím se s kočkou krčící se přede dveřmi do vchodu, a poté co vejdu do našeho bytečku pocítím zvláštní krásnou únavu.