Modlitba pro Fatiu

Jsi tu.

Dýcháš asi tak sedm tisíc kilometrů ode mne.

Malá chatrč, v ní babička a dva bráškové a okolo vesnice Kawulu - to je tvůj svět.

Teď asi spíš; ze sna se možná usmíváš, ale třeba taky pláčeš. Nemůžeš vědět, jak moc si - ne, ti - přeju to první. Ani to, že ti na dálku píšu tyhle řádky, které si nejspíš nikdy nepřečteš. A že udělám co se dá, aby ses smála pořád. Aby sis mohla hrát s ostatními a nemusela jen tvrdě pracovat. Abys měla naději dožít se víc než (v tvé zemi průměrných) 44 let...abys byla zdravá a šťastná.

Spinkej klidně, malá Fatio. Za pár dní nebo týdnů se ti možná změní život. Ty už jsi ten můj změnila a já ti za to děkuju. A nevadí, že se třeba nikdy neuvidíme.

Krásné sny, moje malá holčičko.

Ať všechny tvé kroky láska provází.

                                                                     To ti přeju já, tvůj adoptivní táta.