Čas

Sedím v rychlíku jménem Čas,

z jeho okna se smutně dívám,

jak život utíká okolo nás

a já s jeho odrazem splývám.

Chtěla bych vyskočit

a místo dívání žít,

životu vstříc vykročit

a spoustu času mít.

Chtěla bych poznat svět

a krásu jeho koutů,

na ubíhající dny nehledět,

uniknout jejich poutu.

Chtěla bych projít všechny země

a jejich moudrost nenasytně pít

a vše špatné, co je ve mně,

tou moudrostí pak navždy smýt.

Chtěla bych prožít všechny životy

a do jejich všednosti slunce vnést,

a  tím snad být nadějí pro ty,

kdo už svůj osud nemohou snést.

Chtěla bych poznat smysl bytí,

abych se ho pak mohla klidně vzdát,

vždyť na co by mi bylo žití,

když už všechno budu znát?

Chtěla bych poznat každého z vás,

však místo toho se jen smutně dívám,

jak život rychle utíká okolo nás

a já s jeho odrazem bezmocně splývám…