Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKoťátko
08. 09. 2000
0
0
2404
Autor
Barka
V zákoutí světla, kde lesk ti snadno přetrvá,
snad můžu bdít i v tichých snech,
tak vědět světu dám, že chvíle je tady,
jinčí nežli v obyčejných dnech.
Tak koťátko snad s barvou uhle,
sedí smutně, v koutku přede,
očima dává světu všechno,
co ústy říci nedovede.
Už ví, že křičet vprostřed ticha,
je víc než jen sprostý hřích,
už ví, že pokud bude plakat,
odjinud se ozve smích.
Pak doufám, že ten druhý,
co řekl mu, jen mlčet smíš,
zalkne se v proudu naděje,
když zároveň jsi vzhůru a zároveň jen spíš.
Tak tedy mlč, když podrobíš se sám,
a křič, když propustku ti někdo dá,
už víš, že rozumem se ve snu
ani teplo zimě nevydá.
Já koťátka rád... Všechny kočkovité šelmy jsou samy sebou... nerozdávají se na potkání, neslouží lidem, jako psi. Nanejvýš se přijdou nažrat, než zase milostivě odcupitají za svými neodvolatelnými cíli (mrouskání, rvačky, apod.)
*Koťáko: dost kostrbatá forma ... nevím, proč jsi to nazvala koťátko apročs ho sem vůbec vplétala ... neřekl bych, že tahle b. má co dělat s koťaty ... pro mne více než zmatené
m.
no, dost patetický. není to špatný, to vůbec ne, jenom trochu jiný, než bych si přál :-))