Štěstí v Las Vegas

     Její kariéra v podstatě začala dost nevině. Když hrála v televizním seriálu bezvýznamnou roli stárnoucí matky s podivnejma vztahama ke kamarádům svýho syna, všimnul si jí jeden producent. Neváhal ani chvilku, sednul do letadla a za pár hodin si to už vykračoval po Manhatanu a lačně  se rozhlížel, kde že ta nažhavená klisnička asi je. Najít jí nebyl velkej problém a přesvědčit už vůbec ne. Mary Ann měla jasno, že nechce skončit jako druhořadá aktérka přiblblejch seriálů a že na kariéru normální hvězdy je už v pětatřiceti docela pozdě. Prostě na tu nabídku kejvla a docela se i těšila. Protože už měla ve svejch letech taky něco za sebou, rozhodně se nebála, že nevynikne.

     Mary Ann nebyla zase tak neznámá, aby si jejího kariérního kotrmelce nevšimnul bulvár, kterej jí tak nachystal triumfální vstup na novou scénu. Během dvou let natočila 70 skvělejch filmů a dostávala ještě čtyřikrát tolik nabídek. Nevázala se ani na studio ani na režiséra. V tý době svý roli odevzdávala opravdu maximum. Znamenalo to pro mě a pro zástup dalších chlapů hodiny a hodiny nefalšovanýho chtíče. To byly zlatý roky její kariéry. Pak přišel první nervovej kolaps, a ze dne na den se z ní stala stará unavená ženská. I po tom ještě natočila pár skvělejch filmů, ale to už nebyl ten lačnej výkřik rozkoše jako dřív, spíš zoufalej pokus o zapomnění ve vlnách orgasmu. Její filmy upadali spolu s ní,  dostávala čim dál obskurnější nabídky, na veřejnosti začala ztrácet sebekontrolu, bylo na ní vidět, že pije.

     Asi v tý době jsem jí potkal já. Musim hned od začátku říct, že jsem pěknej parchant a možná až Mary Ann a to co se potom všechno stalo ze mě udělalo trochu slušnýho člověka. Už dřív jsem opustil svojí ženu a děti, no spíš oni opustili mě, ale já jsem toho dvakrát nelitoval. Prodal jsem rychle co nám zbylo, co jsem ještě neprochlastal, to znamená vybílenej byt a starý auto. Těch pár tisícovek jsem dal do kapsy a hnal si to směrem na Las Vegas.

     Můj velkej sen se vyplnil. Z mě neznámejch příčin jsem nekončil s vytřeštěnýma očima a s prázdnou peněženkou, jako spousta chlápků kolem, ale moje kapsy se začaly plnit prachama. Je pravda, že jsem v tý době přestal chlastat. Přece jenom jsem nechtěl tupě utrácet prachy, chtěl jsem si to pořádně užít a zahrát si.  Tam jsem jí prvně uviděl, tedy na vlastní oči uviděl. Seděla na barový stoličce nedaleko rulety a já ukojenej hazardem jsem zrovna odcházel v doprovodu jedný fakt bezva číči, když jsem jí spatřil. Byla evidentně pod parou, ale ještě se statečně držela baru a sladce se usmívala na barmana. Už dřív se rozhodla, že s točením filmů definitivně sekne. Spočítala si, že na spokojenou penzi jí sice prachy nestačej, ale na slušný uchlastání že stačí bohatě. Poslala svýho agenta někam, na sebe hodila bezvadnej vohoz, nalíčila se, že vypadala jako egyptská princezna, popadla kreditky a vyrazila do ulic. Když jsem jí potkal, táhla to už druhej den. V noci na chvíli skončila u nějakýho obtloustlýho obchodníka, kterej si jí splet s kurvou. Neměla chuť mu to rozmlouvat. Ráno končila se stejnym balíkem prachů jako večer začínala. Uvědomila si, že to nebude tak lehký jak si myslela, ale znova se vrhla k baru.

     Asi jsem ještě neřekl, že já sem Mary Ann miloval, vídal jsem jí často doma, když jsem byl ještě špatnej a nevděčnej hříšník. Dole parchanti řvali a já zavřenej nahoře jsem chlastal pivo a sledoval porno. Zamiloval sem si ten její smutnej výraz po orgasmu, v tý chvíli vypadala jak svatá Máří Magdaléna. Byla pro mě zjevením, který náhle sedělo přímo proti mně.

     Tu holku co byla se mnou jsem rychle poslal někam a vytřeštěně jsem k ní přisedl. Chvíli jsem na ní asi tupě zíral, když se ke mně obrátila a řekla mi:“Chlapče neměl bys pro mě nějaký dobrý pití.“ Asi si mě tipla jako svojí oběť na další noc. Odhadla mě na chlápka co má rád chlast a festovný ženský. S tim chlastem se ale přepočítala. Objednal jsem jí a připravoval si nějakej proslov. V ten moment na scénu nastoupil místní detektiv. Nejdřív jsem si myslel, že jde po mně a že už mě má díky mýmu štěstí ředitel kasina plný zuby. Šel ale po Mary Ann, která mu byla trnem v oku od rána co nastoupil službu. Usoudil, že už má přes míru a šel si pro ní. To byla scéna, kde jsem se vyznal, poslal jsem chlápka do patřičnejch mezí a objednal Mary Ann další pití. Pak už začala mít docela vážný problémy se stabilitou. Pomohl jsem jí na nohy a namířili jsme si to přímo ke mně na pokoj, já celej užaslej jak je snadný sbalit tu nejtajnější modlu svýho sexuálního života, tu nejskvělejší ženskou na světě.

     Naše další soužití bylo dost jednoduchý. Většinu času jsme trávili v kasinu a na pokoji. V pohodě utekl měsíc, pak dva. Jen někdy jsme se hádali, že ona chlastala, a já že jsem nezačal pít. Občas mě podvedla s nějakym chlápkem, ale oba jsme věděli, že to není důležitý, navíc to znamenalo i podstatnej zdroj našich příjmů. To že jsme byli spolu byl pro nás pro oba zázrak. Myslim, že mě zpočátku jen tak využívala, ale potom pochopila, že jí opravdu miluju a spadla do toho stejně, možná víc než já. Byla nádherně bezhlavá. Pila dál a já jsem jí střízlivejma očima zkoumavě prohlížel a cítil jak se mi pomalu ztrácí, její pohled byl každý ráno vyhaslejší a usměv žalostnější. Začali jsme se hádat víc, dokázala bejt neuvěřitelně vzteklá. Nakonec jsem jí musel přivazovat k posteli a dávat roubík, aby nás nevyhodili z hotelu. Navíc se mi v tý době přestalo dařit. Jednoho dne jsem sbalil její i svoje prachy a šel vsadit všechno do kasina. Nejdřív to docela šlo, tak jsem přitvrdil a za pár hodin jsem byl totálně bez peněz. Zbylo mi tak akorát na flašku dobrý vodky u baru. S upitou flaškou jsem se připotácel na pokoj a rozvázal nic netušící Mary Ann. Ta byla každopádně ráda, že má co chlastat a nic víc jí v tý chvíli nezajímalo. To se mi docela hodilo. Už dávno jsme nebydleli zrovna v tom nejlepším hotelu, a tak to nebyl takovej problém proplížit se kolem spícího recepčního. Otevřel jsem první trochu dobrý auto a rychle jsme si to namířili do L.A. Zprávy se v Las Vegas šířej rychle a mí věřitelé určitě dávno věděli kolik jsem ten večer prohrál.

     Ráno jsem cestou v nějaký díře v zastavárně udal hodinky, co mi zůstaly z lepších časů, a šli jsme se vyspat do motelu. Ještě nám zbylo dost peněz na chlast a tak než jsme zalehli, byli jsme totálně sťatý. Probudili jsme se někdy k večeru s tím, že vyrazíme. Vyhlídnu z okna a koho jinýho nevidím než starýho George, chlápka co se pořád motá kolem hráčů a když zrovna nemáš tak tě založí. Dlužil jsem mu nějaký prachy co on zase dlužil někomu jinýmu. A on si to šine přímo k našemu bungalovu. Vytáhnul jsem Mary Ann ze sprchy a vleču jí dozadu, když George vyrazí dveře a dá mi ránu, že se rozmáznu o zeď. Dál jsem to viděl opravdu jen mlhavě. Ležim ksichtem na koberci a na mě civí z deseti centimetrů George. Jenže ty jeho oči už mě neviděj. Jsou totálně mrtví a s nima i celej George. Pak jsem si uvědomilo, že někdo strašně ječí. Byla to Mary Ann. Jestli jsem měl z rána upito, tak v tý chvíli jsem dokonale vystřízlivěl. Vzal jsem Georgeovi prachy co měl u sebe a bouchačku, sbalil jsem to málo co nám zbylo a dovlekl Mary Ann do auta. Rozhodně to nebyla nenápadná akce, a když jsem to hnal z parkoviště, viděl jsem jak se za námi recepční dívá a vytáčí číslo. Spočítal jsem si, že poldové se rozkoukaj tak za třicet minut, šlápnul jsem na to a doufal, že se nějak ztratíme. Při nejbližší příležitosti jsem vystřídal bourák a uhnul na vedlejší silnici. Projížděli jsme kolem spousty opuštěnejch farem, co tady zanechala krize. Do jedný z těch rozvalin jsme zahnuli. Bezpečně jsem nás dva uklidil a schoval auto do kůlny. Čekali jsme do rána a já se začal pomalu uklidňovat. Mary Ann určitě nepoznali, počkáme až to trochu utichne a všechno bude v pořádku. Problémy začala ale dělat Mary Ann, která se totálně sesypala a dost výrazně se dožadovala alkoholu. Měl jsem na vybranou, mohl jsem jí svázat a nechat osudu, ale to bych ji mohl rovnou zabít a zakopat někde poblíž, kde jí dlouhý roky nikdo nenajde, nebo jsem to mohl risknout, naložit jí do káry a snažit se nenápadně vypařit. Po chvíli jsem dal přednost tomu druhýmu řešení. I když mi dokonale pila krev, měl jsem jí pořád dost rád. Nakonec jsem jí musel koupit chlast u nejbližší pumpy.

     Když jsem zjistil, že nás ten chlápek poznal podle fotky v novinách, co vzali z průmyslový kamery, co byla v tom motelu, nezbylo mi nic jinýho než to do něj našít, vybrat kasu a rychle se zdejchnout. Mary Ann, která už nevycházela z hysterickýho záchvatu se naštěstí znovu ztřískala a spala na vedlejší sedačce. Pak jsem vyjel na horizont a před sebou uviděl zátarasy. V tý chvíli mě napadlo, že to naše krátký soužití nebylo zas tak špatný, rozhodně to nejlepší co jsem od dětství zažil. Podíval jsem se na spící Mary Ann a rozjel se poldům naproti. Zarazili jsme se o jejich auta a prolítli předním oknem, poldům přímo do náruče. Z prostřelenýho krku mi lila krev a v tý chvíli to se mnou švihlo.

     Už je to půl roku co jsem se probudil ve vězeňský nemocnici a pomalu jsem se zotavoval. Mary Ann mě přišla jednou navštívit, zrovna docházela na protialkoholní léčení a potkala jednoho ze svých ctitelů, kterej se o ní staral. V mym procesu vystupovala jako hlavní svědek a musím říct, že jí to moc slušelo, bylo vidět, že se jí daří. Dost se o ní zajímal bulvár a tak i můj případ byl mediáně známý. Nakonec mi našili dvě vraždy, únos a loupežný přepadení. Když jsem jí viděl naposled, řekla, že je šťastná, žije poklidnym životem na předměstí, občas dá nějakej rozhovor a přemýšlí o vlastní kolekci spodního prádla. Když odcházela, popřála mi hodně štěstí a slíbila mi, že se za mě bude modlit. Do dlaně mi vtiskla krucifix. Měl jsem z ní radost. Taky mám radost ze svýho syna, kterej mě přišel navštívit a já jsem viděl jak vyrostl, jak se mu daří. Druhej den po jeho návštěvě jsem šel s ostatníma do kaple a cítil jsem jak do mě proniká záře a cítil jsem Ježíšův pohled na svý ubohý špinavý duši a cítil jsem jak mě nadnáší a zbavuje veškerý špíny a já se rozbrečel jak malej kluk. Teď už se vůbec nebojím, až na mě přijde řada a já půjdu svojí poslední cestu na elektrický křeslo, který mě čeká už zanedlouho, aspoň to říká bachař. Odevzdám se tomu milosrdnýmu objetí. Vím, že to mělo svůj smysl a že Bůh si mě vybral a zkoušel mojí ubohou duši, aby mi nakonec bylo odpuštěno. A i já jsem odpustil, hlavně sám sobě jsem odpustil, a když večer usínám, tak s představou Máří Magdalény, jak se na mě usmívá a kývá hlavou.