Písmák Ztráta čichu
Ztráta čichu
Okraden o noc a okraden o den
Lapám po vteřinách a ztrácím čas
Vždyť voněl mi déšť a voněl mi sen
Člověk pták
Pohladit stébla ohýbaná větrem
tiše vzlétnout kzářivým oblakům
na samé břehy tůní modře bezedných
Zasypán polystyrenovou drtí
Vzpomínka 2
Vzpomínám, jak jsme o čarodějnicích pálili ve staré opuštěné cihelně na okraji města vyhozené pneumatiky. Vyvržené neurčitě fungujícím systémem jako nechtěný důkaz neurčitého pokroku se tu každoročně přeměňovaly na děsivě konkrétní černě mastné sloupy kouře. Vítězně se střetávaly nad jarně rozpačitým městem se smogem továren, který jinak vládl po zbytek roku místnímu ovzduší.
My sami neurčití jsme tu vtento magický den celí zablácení v holinách a vteplácích hrdinně zapalovali hromady umělého kaučuku a sfascinací jsme hleděli do plamenů a jedovatého kouře, akt vzpoury a vítězství.
Námět na pantomimu jednoho herce
Námět na pantomimu jednoho herce:
Muž si dychtivě sedne kpočítači a zapne ho. Systém se rozbíhá. Nevěnuje tomu příliš velkou pozornost, protože si vhlavě ještě něco sumíruje. Pak si náhle uvědomí, že to už trvá nějak dlouho.
Na školku jsme už moc velké
„Snažím se s Bohem uzavřít novou smlouvu. Chci jen aby nahradil jedno z deseti přikázání. Už jsem slevil ze svého původního požadavku, kdy jsem ho chtěl přímo vypustit,“ vyprávěl nám, než přišel na řadu. Náš optimistický soused se v rámci procesu asimilace měl opět střetnout s Bohem a za dobu od posledního setkání uplynul dostatek času, aby si mohl dobře promyslet svou strategii.
Ona
Zas už to trochu klape
Usmívám se pro sebe
Vnočním dešti u tebe
My a rozvrzaný kanape
Zdánlivá velikost Slunce
Probudil se za svítání. Oholili mu pečlivě vlasy i vousy, celého vykoupali nejdříve vhorké a potom ve studené vodě. Při ranní očistě ho doprovázeli vymýtači, kteří kolem něj bez přestání rozprašovali kadidlo. Poté byl oblečen do slavnostního roucha a od pomocníků obdržel veškeré insignie svého úřadu.
Hra na schovávanou
Přede mnou u cesty ležel prázdný scvrklý balónek. Asi ho někdo pohodil, když se vracel z pouti. Kolem nevšímavě míjeli opozdilí poutníci. Svidinou dobrého oběda vykračovali kdomovům.
Strážce II
Vybydleným předměstským domem sokny lebky, podzemní dráhou plnou jazzmenů, pouličním prodavačem nedočkavosti, zlosti, boje za svobodu delfínů, úletů na jednu noc, neskonalé víry vdobro, neskonalé víry ve zlo, dobrých a špatných konců, milosrdenství, oblíbených nonstop barů a samoty, to všechno byla mysl Simone Blackový.
Teď už ale třetí nanoden nebyla schopná vystoupit ze svého chromozomálního vesmíru na vyšší úroveň souvislostí. Měla to výsadní právo mikroúniku, patřila kpotomkům prvních Magorů. Teď by se ho ale strašně ráda vzdala.
Strážce I.
Přes veškerý spěch již od samého rána stoupali pomalu a těžce soutěskou svíranou kamenitými svahy. Stráně byly takřka beze zbytku pokryty terasovitými políčky místních obyvatel. Tam, kde byl svah příliš prudký, střídalo obdělanou plochu a zavlažovací strouhy zelené přítmí deštného lesa zjizvené bílými skalními hroty a břitvami. Postupně mozaiku chudých políček vystřídala spleť stromů a lián porostlých mechem, vřískot papoušků a opic, kteréže dvě armády se neustále překřikovaly.
Kdo poletí z kola ven?
Ve chvíli kdy vběhl doprostřed centrální mučírny a s prstem na spoušti měl pro ty šmejdy připravenejch pár pěknejch elektrickejch šoků, se nad Adamovou hlavou ozvala výzva k evakuaci. Zatraceně, takovej pech. Ať mu nikdo nevykládá, že to není zmanipulovaný.
Před chvílí se mu podařilo splnit jeden dílčí testík, takže za bonusy vylepšil svůj paprskomet.
Svatý muž
Vždy prahnul po světě sněhobílých čistých emocí. Jeho vnímání světabylo ale naopak vystaveno pokřivenému zrcadlu vlastních pochybností. Pochybností o sobě, o světě, o bohu, ve kterého nevěřil, o řízku se salátem, co měl k obědu, o včerejší poradě a dnešním sexu. Těm stavům smíšeného dobře namíchaného šílenství říkal zmršený pocity.
Přání
Snad jednou odrostu
svému zpustlému žalu
a sobě odpustím i prosté radosti
Snad nadechnu se ticha lesa
Asi se zapnu
„Asi se zapnu, zapnu li se. “ Zadrhlo se zdrhovadlo. Naštvaně zaštkal. „Teď už je to zřejmé, kde je konec dávných snů.
Utrpení mladého Rufia
Stalo se to před hodinou. Krásný podzimní západ slunce, jasně modrá obloha. Už se ochlazuje a lidé pospíchají rychle domů, dotepla. Zítra si už vezmou do práce kabát.
Bratříčku, pojď si hrát.
Seděl na matraci ve svém prázdném bytě a stejně prázdným pohledem smutně hleděl ke stropu. Chvílemi meditoval, ale zvuky projíždějících jeřábů a nákladních aut mu to dost ztěžovaly. Zvenku doléhaly každodenní zvuky dalšího dopoledne v tovární čtvrti. Vlastně už bylo kobědu, ale on vstal až asi hodinu po poledni, dopotácel se do kuchyně a uvařil si kafe.
Tajný sexuální deník
„O tom jak bývalo na začátku technického věku krušno svědčí i první deník Ethel Smithové, jehož výňatek si teď jako klasickou ukázku zliteratury dávnověku přečteme. “
Dříve než začala číst, široce se rozkročila nad žáky. Pak se zjevným uspokojenímdeklamovala svým hlubokým altem:
„Snad každý večer pozoruji toho chlapíka vmodrém tílku, jak kráčí přes trávník u dětského hřiště a usedá mezi kumpány k partii šachu. Minulou středu jsem to již nevydržela a běžela jsem se nenápadně proběhnout kolem.
Křik
Křik. Nad pláží se rozléhal křik malého dítěte. Šel podle hlasu směrem kmoři a za dunou jí spatřil. Malé děvčátko zabořené po kotníky vpísku začínaly olizovat vlny stoupajícího přílivu.
Přijít
Přijít, sednout si k počítači a napsat slova, věty, příběh. Zvednout se a jít koknu, vidět jak si děti hrají na dvorku uprostřed starého pavlačového domu. Podívat se kobloze a zírat na střechy domů, vidět obzor a tušit vánici, co přijde kvečeru, kdy většina lidí již sedí doma a popíjí horký černý čaj scitrónem a opuštěnou ulicí se snášejí vločky na chodník, kde poslední zbloudilci hledají cestu či už to vzdali a jen tak bloumají a nevidí na lidi kolem, jen ten chodník na kterém se dělá pěkná břečka. Okolo projede auto a reflektory na chvíli proříznou milosrdné přítmí soumraku.
Jimmi to neměl mezi textaři písní vůbec lehké
Jimmi to neměl mezi textaři písní vůbec lehké. Aby se nějak uživil, začal zpěvákům zadarmo přidávat německéverze textů. Najednou byla EKB plná amerických umělců, kteří se chtěli zavděčit Vůdci. Ministr propagandy to nejprve pro sebe viděl jako skvělý dárek kVánocům, ale pak mu začalo hlavou vrtat co za tím náhlým zlepšením smyslu pro společnou věc amerických umělců vězí.
Na rozloučenou
Mike, byl vlastníkem rybí restaurace, ale jinak byl celkem fajn. Ryby nesnášim ale čas od času bylo nutný se připomenout. Taky jsem si kněmu chodil pro tipy na drobný čórky, protože věděl ve svym okolí o všem a hlavně o všech. Tentokrát ale šlo o něco docela jinýho, a když jsem vcházel do dveří jeho lokálu, tak mi ho bylo snad dokonce líto.
Ó mnohosti!
Seděl na výlisku zčerveného plastu ve tvaru židle. Nad ním na stěně troje hodinové ručičky odměřovaly vteřinu za vteřinou. Tokio, New York, Praha. Seděl a tvářil se zamyšleně, aspoň si myslel, že se tváří zamyšleně.
Wonderland
Ve společenské místnosti ubikace se po podlazeválely rozsypané bonbony. Nakousnutá čokoládová tyčinkaležela opuštěně vedle otevřené konzervy. Uboxu na limonádu se kupila hromada použitých kelímků zatímco v herním centru řada automatů marně hlasitě vyzývala kzábavě.
O pointě
Na monitoru uviděl muže středních let sedícího za stolem. Ten, otočený kněmu zády, buší něco do klávesnice a polohlasně si prozpěvuje. Vzápětí, jak ve zrychleném filmu, se otočí na obrtlíku kancelářské židle. Upřeně se mu podívá do očí.
Last minute
„Stejně si myslím, že tenhle barák je tak festovně stavěnej, že kdyby něco, tak to vydrží,“ řekl otec a nejistě se rozhlédl po ostatních. „Tati neblbni, copak seš blázen. Když to do nás lupne, tak je konec a basta,“ řekl na to zlý výrůstek Hugo. Rodina chvilku seděla tiše na karimatkách.
Krajinář
Ztrácím se vgeometrii Města, ve změti všech těch úhlů, křivek, kruhů a hran, rovnejch i křivolakejch ulic, vnejhlubších studenejch kanálech a na nejvyšších sluncem rozpálenejch plošinách, kde je vidět na kilometry daleko. Točí se mi hlava, když někdy obklopenej betonovou pouští zírám na hvězdný nebe, vzádech žár předchozího dne a pode mnou přes kilometr vrstva toho smutnýho vylidněnýho Města, utopenýho vhluku tisíců Strojů, co dělaj rámus ve dne vnoci a pořád něco stavěj a bouraj.
«»
Čekám na toho svýho uhozenýho kluka, kterej před pěti minutama vyběhnul dopředu aby dal vědět, jestli je čistej vzduch, sedím tu přikrčenej za betonovym blokem, zírám zblízka na zrnka písku zalitý v betonu, zrnka daleko starší než co jinýho široko daleko. Kolem mě to zatracený Město.
Vážený pane řediteli
Vážený pane řediteli,
byli jsme nadmíru potěšeni Vaší žádostí. Myslíme si, že splňujeme veškeré vní obsažené nároky. Disponujeme potřebnými komunikačními schopnostmi, které tolik postrádáte. Jsme schopni fungovat vširším kolektivu, ovšem mezi naše schopnosti rovněž patří odvaha zaujmout individuální a silnou pozici.
Žlutý autobus volá nás
Greg do sebe žíznivě naklopil plechovku piva a jediným pohybem jí rozdrtil ve své silné dlani. Měl za sebou náročný den. Přestože se před chvílí osprchoval, jeho svalnaté tělo bylo zbrocené potem. Čekal trpělivě na svůj okamžik, který věděl, že přijde, ostatně jako každý večer.
Idyla
Stála už delší dobu nehnutě a dívala se zokna na zvlněnou krajinu za oknem. Jakoby zdálky kní doléhal rozhovor dvou mužských hlasů, které se usilovně snažila nevnímat. Chtěla vypnout a snít jako dřív, ale všechno kní naopak doléhalo až příliš intenzivně, skoro jako by ty hlasy křičely uvnitř její hlavy. Nevěděla co srukama, jako když byla ještě malá a stála u tabule.
Štěstí v Las Vegas
Možná si budete myslet, že ten chlápek co Vám tady vypráví svůj příběh se prostě potřebuje vykecat, když už se octnul vtak velkym průseru jako jsem se já octnul, ale tohle opravdu není o mě, tohle je především o ní, o dnech podivnýho štěstí, který se na mě přilepilo.
Její kariéra v podstatě začala dost nevině. Když hrála v televizním seriálu bezvýznamnou roli stárnoucí matky spodivnejma vztahama kekamarádům svýho syna, všimnul si jí jeden producent. Neváhal ani chvilku, sednul do letadla a za pár hodin si to už vykračoval po Manhatanu a lačně se rozhlížel, kde že ta nažhavená klisnička asi je.
Les se svým okrajem téměř dotýkal moře
Les se svým okrajem téměř dotýkal moře, které tu leželo hladké a ospalé. Úzká kamenitá pláž jen tu a tam přecházela vbílé písčiny. Nabral prohřátý písek do dlaně a nechal mezi prsty protékat až mu na ruce zůstalo jen pár zrnek, které poté sklepnul jediným pohybem. Seděl téměř nehnutě a pozoroval racky, kteří kroužili nad jeho hlavou.
Podivná kariéra Thomase P.
Thomas neměl donedávna důvod ke stížnostem. Jeho kariéra asistenta matematiky na prestižní univerzitě nabírala ten nejlepší možný směr a pomalu mohl pomýšlet na definitivu. Studenti ho měli rádi pro jeho exaktnost a precizní výklad prokládaný jeho nezaměnitelným suchým humorem. To vše do té doby než ho unesli.
Lost in transport
„Přistoupil někdo prosím“, ozýval se odevzdaně hlas průvodčího, který působil dojmem dokonalé ztracenosti a dezorientace. Věta se jako ozvěna postupně vzdaloval chodbičkou vagónu. Vlak projížděl zvlněnou krajinou Vrchoviny a pomalu ale jistě svým vlastním tempem ukrajoval další a další kilometry. Rozhovor ustal už před chvílí, a tak jsme beze slov srozuměni srytmem vlaku, který se stal naším rytmem, pozorovali ubíhající krajinu.
Jahodová loupež
A tak jen sedím v zahradní restauraci
hosté se mění naslouchám konverzaci
jen ospale bloumám a čas ten plyne
je krátce po sedmé s rukama v klíně
Samoznění
A navždy budeme osamělí ve svém zapomnění
A navždy budeme samoznělí
A vždycky budeme tichem na hlavu poražení
A vždycky budeme zpívat o žízni na poušti
Balada o očích chytré školačky
Tak pláčou oči chytré školačky
Jen tiše vzlyká
Venku je ten velkej svět a noc
Budík na nočním stolku štika
Origami z Okinawi
"KDE JSI" ŠEPTÁM DO ČERNÉ SKŘÍŇKY
A UVNITŘ PLÁČU USEDAVĚ
HOŘÍM JAK ORIGAMI Z OKINAWI
JAK SAMURAJ SE PLÍŽÍM V TRÁVĚ
Ratatata
Ratatata
fixou namaloval draka vedle kosmonauta
tyrkysová oblaka a žlutá telata
náhorní plošinu řádně vyvýšenou
Swierigkeiten mit Helga
Die Swierigkeiten mit Helga
Swimmen in die Bruhe mit wurst
Ja, das sind die Swierigkeiten mit Helga
Das Obst auf dem Boden und meine Liebe auf dem Tisch
Randes-vous se lvem
možná jsme příliš plaší
když se obáváme schůzky se lvem
zoufale zíráme do noci
vždyť chceme jen podrbat ho za ušima