Kosík

Kosík je osamělý holomráz

holých kostí

chroupajících modlitbičkami

!Christosřez!...

a slova

jako lhát a soulož

splývají

a zní to jak rozříznuté a ještě tlukoucí

na dlani paní života podkovičky

klopy-klopy-klopyty-klop

jak o závod

 

Kosík je sirý syn

smutku

vstup krokem

svátečně přežívajících

na nastuzení jindy

na možná

lásku

křápy

             křáp

zní to kamením

než zmizí

obřízne se srpkem matky zimy

životem

košíkem hoblin...

všehoblín

bolí hlavy jím

on

bratr kostrozimy 

v nohavicích...

možná je to láska

možná tvých

možná je to strach

vyvrhlých

kyvadlem dechu

tam a zpět

jak ááá

dva tři...

 

Kosík je tanečník

mnohemvíc

tančící o berlích

bupity-dupy-dup

zvedá se vítr

krčí rtuť

a on olizuje jazykem

oka silnic

ano

nic

jen...

protahuje se

voda

co je sama víc

jak slza

k tváři přimrzlá

ve tvar vklíněná

a dál

             padá

                          slovy

do křiku Kosíků

                          Kosíku?

tiše se ptá

a ticho je

promrzlé kostmi

a nikdo

             neodpovídá

---