Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

..Blázinec

10. 09. 2000
1
0
1763
Autor
Barka

Ne že by tohle byla zas až taková blbůstka, protože takhle to jeden čas u nás doma opravdu chodilo. Ale to bych se musela vrátit na základní školu do osmé třídy. :-)))).

Večer u nás doma připomíná spíš tahy figurek na šachovnici, teda alespoň pro mě. Na povrch vypadáme jako normální rodina, ale občas mám jiný pocit. Ze školy se vracím po třetí hodině a pokud nejsou rodiče doma, zakotvím u televize. Horor začíná až okolo páté. Nejprve přichází máma. Slyším její kroky, vypínám televizi a prchám do pokoje. Oddychnu si, stihla jsem to, a krčím se u stolku. Máma se vřítila do pokoje a vychrlila dotaz: “Co ve škole?” Uklidnila jsem ji jako každý den slovíčkem nic. Podivila se a odešla. Po půl hodině nastala další krize. Do pokoje vlítnul otec, který měl obličej celý červený z fotbalu. A zas tak otázka: “Co škola?” A zase stejná odpověď. Ale táta bohužel netrpí pevnými nervy, a tak se začal rozčilovat. Po deseti minutách mu došel dech a odkráčel. Takže nejhorší část krásného rodinného večera mám za sebou. Po chvíli se ozve “Večeře!” Nejprve omrknu, jestli se bude jíst normálně. Pokud bychom měli večeřet hromadně, raději nejím. To se pak nedá nazvat večeří, ale zpovědí. Když ale táta s mým osmiletým bratrem spokojeně chroupají večeři u zpráv, doplížím se do kuchyně, popadnu talíř a vezmu to přímou čarou do pokoje. Za křiku rodičů, ať vypnu rádio, jím. Ale už nastává osmá hodina, táta se odvalí do kuchyně, kde se zmocní harmoniky a není slyšet nic jiného než jeho úžasný zpěv. Máma dělá, že hraje na balkóně na kytaru, přičemž tam sedí a vykuřuje. Jakmile vidím, že je u televize volno, svalím se uvolněně na křeslo, ale vtom se ozve hrozný řev: “Tati, vona se kouká na televizi, já chci taky!” Táta div neodhodí harmoniku, běží do obýváku a vykáže mě od televize se slovy: “Na televizi se bude koukat Honza, dávají fotbal.” Asi koukám hodně chápavě a ohrazuji se, jak je to možné. Při větě: “On je ještě malej, on může!”, vše chápu, vzdávám se ovladače a bez protestů couvám do pokoje. Nebudu protestovat, je mi jasné, bydlím v blázinci.
Prokletí
28. 11. 2000
Dát tip
*Blázinec: no aspoň už vím, proč nesmím mít děti ... proboha, co kdybych jim ze života dělal něco takovýho??? ... osvoboď se od televize ... já se místo ní buď začtu do knížky nebo se koukám na oblohu z okna a píšu nebo dělám kritiky staženejch děl na poúčítáčí ... ju? ... já se nechci podřídit tomu, co chtěj ostatní ... proto většinou u tývý nesedávám ... sledovat fotbal v televizi? proboha!!! m.

JiKo
30. 09. 2000
Dát tip
Nepochopitelní rodiče našeho mládí :-)) No jsem zvědav co napíše jednou do písmáka tvé dítko - historie jak říká Merle se opakuje.

blazinek
29. 09. 2000
Dát tip
tak blázinec říkáš? nevěřím - v blázinci je vešílo a tohle je móc smutný

clovrdik
21. 09. 2000
Dát tip
:-))))))))) dokonalé :-)))) TIP

Merle
12. 09. 2000
Dát tip
jo, ve 14ti si clovek prijde jako jedinej normalni ve svete blaznu... az zestarne zblazni se taky, zmeni nazor

Barka
12. 09. 2000
Dát tip
taky jsem si připadala jak blázen, ale už je to v pohodě, už jsem snad o trošku víc normální :-)))))).

Koom
10. 09. 2000
Dát tip
To je este dobry :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru