První lov

.....tento skok byl dlouhý, mnohem delší než ten minulý.

   „ Jestli mi to takhle půjde i dál, bude ze mě antilopa!"  packa minula packu a Proužek, jak ho máma pojmenovala, si spokojeně s troškou pýchy v srdci odkráčel na svůj oblíbený kámen.

   „ A pro dnešek konec!"  jako mrtví se rozplácl na rozpálenou skálu a okamžitě usnul.

     Možná si myslíte, že takové lenošení je pro tříměsíčního tygra nudné, ale jak jinak by potom získal tu zlatavou barvu? Jó, mít takový kožich, ležel bych na slunci celý den, aby právě ten můj byl ze všech kožichů ten nejtygrovatější.

   „ Uaaaa " Proužek se protáhl a s novým elánem vykročil vstříc svému dobrodružství.....

Ostatní koťata se škárlila na louce a jejich matka je z povzdálí pozorovala, stejně jako okolí. No, ale Proužek není jako ostatní koťata. Už je přece velký, je prvorozený a tudíž nejstarší.

   „ Dneska něco ulovím."  Napadlo ho při pozorování jedné z mnoha myší, co pobíhaly všude kolem.

Jako nápad to není špatný, ale tohle sám určitě nedokážu. Jsou hrozně rychlí, a navíc furt mizí v těch dírách v zemi. Pomyslel si s malým odfrknutím, protože jako každý tygr jen nerad přiznával, že něco nezvládne sám.

   „ Budu potřebovat ostatní koťata.“ vybral i oběť, bude to ta Černá, je ze všech největší a máma ho za takový výkon určitě pochválí. Ladnými tygřími skoky dohopkal ke svým bratrům a sestřičce, a vůdcovským křikem na sebe upoutal pozornost. Znělo to asi takhle : „ Miauííí “ no,nemůžete se mu smát, líp byste to určitě nezvládli, a mimo to, Proužek byl na svůj řev po právu hrdý. Vyskočil na nejvyšší, asi 30-ti centimetrový kámen v okolí a jako důležitá osobnost majestátně vzpínající se nad hlavami svých příbuzných začal svou řeč:

   „ Bratři a sestro. Myslím, že je dost těch dětských hrátek. Je čas, aby slabší poznali naši sílu. Jsme tygři ne? A tak se budeme jako tygři chovat. Támhle je nepřítel. Je rychlý, je mazaný, ale společnými silami ho donutíme kapitulovat a jeho tělo zaneseme jako důkaz naší mámě. Bude na vás hrdá a já taky.“

.....Kostky jsou vrženy. Pět koťat se rozptýlilo do vysoké trávy a čekající na správný okamžik sledovaly Tu Černou. Svist…..a jedna myš zmizela v díře. Svist, svist, svist…..druhá, třetí, čtvrtá, ale oči všech koťat byly upřeny jen na Tu jednu. Po vzoru své mámy se naše smečka vydala kupředu. Jejich plížení se podobalo spíše lezení Spidermana po stěnách,ale bylo tiché, bylo dokonalé….

     Jako první to zkusila proužkova sestřička. Z úkrytu vyrazila ohromnou rychlostí. Neútočila, jen vystrašila myši kolem a donutila Černou ke běhu. Pár myších krůčků ji dělilo od úkrytu v zemi, když tu se odkudsi vzal další tygr a jen taktak uskočila smrtící ráně. Bleskově změnila směr a zamířila k jiné díře. Teď ale další a ještě jeden tygr se objevil v cestě do bezpečí. Vystrašené Černé zbyly jen dvě možnosti. Buď zkusí díru ve stromě nebo díru za kamenem. Ta je ale malá, co když se tam nevejde? Přece neskončí jako potrava pro tygry…

     Šramot v listový rozhodl. Díra za kamenem. Tam už ale Proužek netrpělivě čekal. Moc dobře věděl že pokud jeho sourozenci splní svoje úkoly, bude toto jediná a poslední šance na život. A konečně on ukáže jak výborným je lovcem.

     Nožičky kmitaly jedna přes druhou a ocásek hbitě přenášel těžiště při běhu. Dokonce i břicho se teď naválelo na zemi, tak velký strach poháněl Černou vpřed. A ve chvíli, kdy čumák mizel v díře se ostré bílé zuby zaryly hluboko do masa. Proužek škubal hlavou sem a tam a několikrát hodil Černou o zem. S precizní důkladností zardousil svou oběť, uchopil ji pevným stiskem a se vztyčenou hlavou v doprovodu svých pomocníků odtancoval však víte kam……

„ Dneska byl opravdu dobrý den……“ pomyslel si.  

THE END

 Sydney Lostarot