Básníkova euforie

10.6.2000-BRNO(samota)

Vím dávno co je to napsat báseň jenž křupe po slaných sušenkách co den za dnem běží v reklamách na apoštolské riffy smutných běženců z apollonských zámků slunce Sedni si k nám... pochyď pero zbrocené krví ingoustu z indigových plantáží dávných světů a vystříkni a stříkej na papír bílý jako luna co se den za dnem stále objevuje a bez reptání svítí Nad město na pahorek jsem se posadil vytáhl pero z kapsy zánovního saka firmy evoluce pak poklekli všichni neznalí co dávné světy nikdy neobjeví a diktovali mi slova co jsem nikdy neslyšel a snad už nikdy neuslyším Má píseň řvaná sytým barytonem (pouze za měsičních nocí) odhalila svoji krvavou tkáň a dovolila mi abych se pozvolna tence tiše a lehce dotýkal nahých orgánů Na pět nebo na šest strun jsem ji před nastoupeným kongresem spojených mocností tajných obřadů tiše zpíval a pánbůh seděl na mraku tiše přikyvoval a křoupal slané sušenky co se den za dnem objevují v reklamách na apoštolské zámky slunce které každý může mít - a stejně je nemá

---