PO MEJDANU

Když se Vašek probudil, tak pocítil nepříjemné hučení v hlavě. Chvíli mu trvalo, než se mu podařilo zaostřit zrak. Poté se pomalu rozkoukal. Zjistil, že leží na gauči u stěny, který jinak bývá uprostřed místnosti u stolu. Hned mu došlo, že ve vile, co patří jeho rodičům pořádal mejdan.
„Průůůser, průůser,“ rozlehlo se náhle místnosti. Chvíli se zkoprněle rozhlížel, aby poté uviděl na skříni sedět papouška.
„Krucinál! Kdo ho pustil z klece?“ pomyslel si a pomalu se na gauči posadil.
„Je, moje hlava,“ povzdechl si a dlaněmi se chytil za hlavu, kterou měl velmi ztěžklou. Přitom se něčím praštil do tváře. Ke svému překvapení měl levou ruku vsunutou do vázičky.
„Kterej blbec mi ji tam narval!?“ řekl si, jelikož mu nešla ruka dostat z ní ven. Zároveň se pozorně rozhlížel po místnosti, a zděsil se. Po podlaze se válely láhve, skleníčky, chlebíčky i několik vyspávajících postav v dekách. Za chvíli třeštil zrak ještě více. U jednoho okna byla stržena záclona i ze závěsem a někdo pod oknem spal na zácloně přikryt závěsem. Před dalším oknem byla záclona i se závěsem ohořelá. Chvíli na to nevěřícně hleděl. Pak uviděl ke svému dalšímu zděšení na podlaze lustr a místo něho od stropu visel svazek okousaných ohryzků od jablek.
„Ježišmarja! To je bordel! Ještě štěstí, že naši jsou na dovolený a přijedou až příští týden,“ pomyslel si a pomalu z gauče vstal. Vrávoravě udělal několik kroků a zakopl o ležící postavu zamotanou v částečně stočeném koberci.
„Kdo to do mne kope!?“ ozval se z koberce Mirek.
„Co tě to napadlo spát v koberci!?“ zeptal se ho hned.
„Mne sem někdo zamotal. Nevíš o tom náhodou něco?“
„Já určitě ne. Tady je takovej binec. Tohle sám neuklidím ani za tejden!“
„Proč máš tu vázu na ruce?“
„Nevíš náhodou, kdo mi jí tam na tu ruku narval?“
„To já nebyl. Člověče, to byl mejdan roku!“
„Hm. Ale za jakou cenu. Poněkud se to zvrtlo!“
„Vše se uklidí. Počkej. Já tě zbavím tý vázy,“ řekl Mirek a začal mu jí rvát z ruky.
„Jau! Ty vole! Utrhneš mi i ruku!“ vyjekl vzápětí Vašek, načež následovala rána.
„Tak. A je po váze. Ty pitomče! To byla památečný váza!“ vykřikl Vašek po dopadu vázy na podlahu.
„To se třeba slepí. Jsou to velký kusy,“ mínil Mirek.
„A střepy přinášejí štěstí,“ ozval se chraplavý hlas Karla, který se vyhrabal ze změti záclony a závěsu pod oknem.
„Koukej ten závěs s tou záclonou pověsit!“ rozkřikl se Vašek.
„Teda kluci vy jste prasata! Na záchodě a v koupelně je všude nablito!“ zvolala Klára.
„To musíme všechno umejt!“ vyhrkl Vašek. A když se postavil na nohy, tak rázně vykročil směrem do předsíně. I předsíň vyhlížela poněkud jinak než obvykle. Zrcadlo zdobilo velké množství neslušných nápisů, botník byl převrácen uprostřed předsíně a boty se povalovaly všude možně. Do koupelny a na záchod jen nahlédl, přičemž se mu udělalo špatně.
„Kde mám podprsenku!?“ ozval se výkřik Moniky z prvního patra.
„Tady to v noci muselo bejt pěkně hustý,“ mínil Mirek.
Zdrcený Vašek nahmatal v kapse od kalhot mobilní telefon. A protože byl vypnutý, tak jej zapnul. Vzápětí mu pípnutí oznámilo příchod zprávy. Po zadívání se na display mu ztuhl výraz v obličeji. Esemeska se včerejším datem pocházela od jeho máti a zněla následovně:
 Ahojky Vasku Dovolena nam krachla diky cestovce. Nastesti se nam podarilo sehnat letenku Tak priletime nekdy rano a do obeda jsme doma
„Začněte všichni fofrem uklízet!“ rozkřikl se z plných plic, přičemž se o něho pokoušely mrákoty.
„Průůser, průůser,“ křičel poletující papoušek a mezitím před vilou zastavil taxík. Rodičům Vaška neunikla vlající podprsenka na anténě a rozházené věcí po zahradě, což je překvapilo. Po vstoupení do vily zůstali oba stát jako opaření. Okny prchali ti, co už stačili částečně vystřízlivět, zatímco v naprostém binci spalo několik alkoholem zmožených lidí.