Byl jednou jeden

Byl jednou jeden muž,

v ruce měl nůž,

život už ho sral,

tak si život vzal.

„Nebude to hned“,

řekl si, a tak si na to sed‘.

Na slunce se naposledy podíval

a tomu slunci netečnému svůj song zazpíval:

„Život se semnou nemazlil,

mockrát jsem se bál,

už když jsem se jako děcko

v kolébce kolébal

Když už jsem něco pochopil,

otec se mi utopil,

jiný muž mi matku vzal

a tak jsem zůstal sám

Nikdy jsem si neztěžoval

doufal jsem, že bude líp

i když barák vyhořel mi

a můj pes mi chcíp.

Ulice mi zůstala

prázdná, jako mysl má

čekal jsem jen na Tebe

Tajemná Neznámá.“

Muž si otřel rukou čelo

a vítr vál.

Slzy chvilku přemáhal

a pak zpíval dál:

„Přišla jsi a odešla

v duši díra zůstala.

A Ty z výše máváš mi,

už víc nechci mít domov svůj na Zemi.

Dozpívám teď píseň svou.

Ať jsi v nebi, nebo v pekle,

ať jsi v zimě, nebo v teple,

chci jít za Tebou.“

Byl jednou jeden muž,

v ruce měl nůž.

Byl tady jednou, už tady není,

odešel navždy ve věčném snění.