V OBLEŽENÍ-5

Ve skoro pravidelných intervalech světlo z blesků osvětlovalo hradby, na nichž zápasilo tisíce mužů. Asim se protlačil až do míst, kde na hradby pronikli navarští bojovníci. Hned poté před sebou spatřil dva nepřátelské vojáky, kteří se na něho vrhli. Štítem vykryl výpad prvního protivníka a současně zkřížil meč s druhým. Prudkým pohybem pravé ruky, v niž svíral meč se poté rozpřáhl a sekl jednoho z nepřátelských bojovníků do ruky. Ten vykřikl a upustil meč. Přitom v posledním okamžiku nastavil štít, na něhož dopadla čepel meče jiného protivníka. Vzápětí se za řinkotu střetl jeho meč s mečem onoho Navara. Ve stejnou chvíli se vedle něho zhroutil jeden z obránců a Asim postřehl špičku kopí, které směřovalo do jeho boku. Pohotově se vrhl na zem, přičemž prudkým pohybem meče vyrazil navarskému bojovníkovi kopí. To hned vzal do rukou a s ním bodnul do břicha toho s kým předtím křížil meč. A zasažený muž se za výkřiku zhroutil.
 To už se však na Asima vrhl s vytaseným mečem ten Navar, jemuž vyrazil kopí. On však bleskově vytáhl nůž a mrštil jej do obličeje protivníka. Ten bolestně vykřikl a pozadu spadl na jiné ležící tělo.
 Po stovkách postavených žebříkách lezli útočníci na hradby, na niž zuřil nelítostný boj. Ohlušující hromové rány přehlušovaly hluk bitvy, zatímco oblohu křižovalo velké množství blesků.
 Obránci i útočníci se hroutili po stovkách. Asimovi tekla krev ze dvou tržných ran, ale bolest se snažil nevnímat. Postavy zápasících bojovníků vnímal střídavě v tmavém šeru a v krátkých pauzách světla blesků. Přes dělové koule a těla mrtvých či zraněných se muži špatně pohybovali. O jednoho mrtvého Asim v zápalu boje zakopl a spadl. Než stačil cokoliv udělat zhroutil se na něho bezvládně jiný bojovník, jemuž prýštila z krku krev.  Rychle bezvládné tělo ze sebe shodil, ale vzápětí o něho zakopl jiný muž. A ten ho zalehl. O vteřinu později toho, co byl na něm probodl Navar, který se však vzápětí za bolestného výkřiku zhroutil. Zalehnutý Asim se pokoušel z pod obou těl vyprostit. Přitom postřehl, jak přes něho přeskakuji bojovníci. Vzápětí se konečně vysoukal, načež v pokleku sekl jednoho nepřátelského vojáka do boku a ten se zhroutil. Nestačil se ani postavit a uviděl dva Navary, kteří skoro současně probodli mečí dva obránce. Ve stejný okamžik se nebe za ohlušujícího hromového rachotu rozsvítilo, aby poté bylo celé město i vzdálené terasovité hradby ozářeny. Dunění hromu pokračovalo, přičemž se třásla zem a zároveň světelná záře sílila. Muži na hradbách přestali překvapením bojovat. Mohutné světelné paprsky stále ozařovaly opevnění i vzdálené město. Zároveň se kolem hradeb rozpoutaly přírodní živly. Prudký přívalový déšť vystřídaly hustě padající obří kroupy, ale na hradby a město nedopadla ani kapka.
 Asim se rychle vzpamatoval a prudkým pohybem sekl hned jednoho ze dvou Navarů do krku. Ten se okamžitě zhroutil. Druhý vzápětí zkřížil s Asimem meč. Čepele mečů o sebe divoce řinčely, když tu náhle nepřátelský bojovník byl bodnutý do břicha. Pak mu Asim zasadil další ránu do hrudi a Navar klesl na mrtvá těla.
„Bohové jsou s námi! Za krále! Smeťte je z hradeb!“ vykřikl Asim a poté následoval mohutný bojový pokřik obránců, který se postupně roznesl na všechny hradby kolem města.
 Mezitím dosáhlo běsnění živlů vrcholu. Mohutná vichřice smetla všechny žebříky, po kterých dobyvatelé pronikali na opevnění. Krupobití dosáhlo vrcholu a obrátilo nepřátelské masy bojovníků na útěk. Mnoho jich bylo ušlapáno nebo zabito dopadajícími kroupami. Útočníci na hradbách se náhle ocitli proti přesile. V pokračující krvavé řeži neměli Navarové šanci. Když se z hradeb ozval vítězný pokřik, tak světelná záře pominula a na město i hradby začal dopadat hustý déšť, který obarvil zcela hradby do ruda.
KONEC PÁTÉ ČÁSTI