Stín

Vracíš se domů pozdě v noci;

zdánlivě samotného přepadá tě strach,

že někdo tě sleduje, kdo má tě v své moci –

to  já se za tebou plížím v tmách.

Jsem stále s tebou, na každém kroku,

někdy dál od tebe, jindy zas blíž.

Mysl tvou bázeň jak černý mrak tíží;

 proto mě vidíš, a přesto nevidíš.

Při práci, v hospůdce, doma či venku,

všude ti pozorně naslouchám.

Ať sám jsi, s přáteli neb třeba s dívkou svou,

vždy zvláštní slůvka ti šeptávám.

Tak někdy přetichou píseň mou zaslechneš,

když hlas svého srdce posloucháš.

Ta slova tě ovládnou, stěží jim unikneš,

omámen jimi se neovládáš.

Pak konáš věci, kterých se hrozíš,

ty, v jádru svém člověk to dobrý.

Však povzbuzen hlasem mým odvahou překypíš

a stáváš se pánem své doby.

Jsem tvůj žal, starosti i černé svědomí –

však ty mě moc dobře znáš –

tvůj jsem žár, radost i síly tvé vědomí;

kdo tedy jsem přesto stále se ptáš.

Tak odhoď vše reálné, oči své zavři

a nahlédni duši své do hlubin;

tam najdeš tu dlouho tak hledanou pravdu,

že já, já jsem tvůj stín !