Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO chrabrém hovniválovi
06. 07. 2004
4
0
2949
Autor
Barman
Nastaly mrazy. Ne jen tak v zimě, ale celá doba ledová se přihnala a zmocnila se úrodných oblastí. Životy mizely jako voda na poušti a jen ti připravení nezmizeli pod smrtícím krunýřem.
Mezi ty šťastné patřil i hovnivál Ludvík se svou družkou Marií. Svou existenci řešili koulením mamutího trusu ve stopách těchto gigantů. V tuhých nocích přebývali v hromadách trusu, tož jim bylo dáno alespoň trochu tepla, tolik potřebného v těch tvrdých dobách. Mamutí stáda mířila na jih tušíce teplé oblasti a Ludvík správně vedl Marii a potomky v kuličkách tím směrem.
Co jej však trápilo, byl sníh, který se lepil na jeho kouli, a někdy zavál tak silný vítr, že ji odvál i několik kilometrů mimo mamutí stopy. Při jedné takové bouři Marie zmrzla. Ludvík byl sám a ztrácel naději i chuť dál koulet. Potká ještě někdy takovou hovniválku, jakou byla Marie? A kde? Nakonec se v něm vše pohnulo a našel v sobě obrovskou sílu. Válel o sto šest a dokonce předehnal stáda mamutů. Pak si vyčerpán sedl ke kouli, která nabyla nebývalých rozměrů, neb válel vskutku zuřivě. Když se probudil, spatřil před sebou mamuty, kteří se v zimě tuze nudili. Pářit se je už nebavilo, a tak vůdce zlostně kopl do koule. Koulela se ve směru jejich chůze, a tak do ní kopali a hned se jim zlepšila nálada i tempo. Ludvíka málem zašlápli a on se jen tak tak zachytil o nohu vůdce. Zachumlal se do srsti a měl radost, že kouleli za něj.
Po několika měsících přišli do teplých krajin a koule roztála opět na kuličku. Ludvík seskočil a koulel si ji sám, protože mamuti (odteď sloni) ji už neviděli. Brzy poté se narodili malí hovniválci. Ludvík zemřel, ale jeho hrdinné vzepnutí zachránilo druh, a proto můžeme dodnes po lesích a pastvinách spatřovat jeho potomky, jak válejí své kuličky. A co víc! Dal základ fotbalu, který dodnes nenechá některé lidi v klidu spát.
Mezi ty šťastné patřil i hovnivál Ludvík se svou družkou Marií. Svou existenci řešili koulením mamutího trusu ve stopách těchto gigantů. V tuhých nocích přebývali v hromadách trusu, tož jim bylo dáno alespoň trochu tepla, tolik potřebného v těch tvrdých dobách. Mamutí stáda mířila na jih tušíce teplé oblasti a Ludvík správně vedl Marii a potomky v kuličkách tím směrem.
Co jej však trápilo, byl sníh, který se lepil na jeho kouli, a někdy zavál tak silný vítr, že ji odvál i několik kilometrů mimo mamutí stopy. Při jedné takové bouři Marie zmrzla. Ludvík byl sám a ztrácel naději i chuť dál koulet. Potká ještě někdy takovou hovniválku, jakou byla Marie? A kde? Nakonec se v něm vše pohnulo a našel v sobě obrovskou sílu. Válel o sto šest a dokonce předehnal stáda mamutů. Pak si vyčerpán sedl ke kouli, která nabyla nebývalých rozměrů, neb válel vskutku zuřivě. Když se probudil, spatřil před sebou mamuty, kteří se v zimě tuze nudili. Pářit se je už nebavilo, a tak vůdce zlostně kopl do koule. Koulela se ve směru jejich chůze, a tak do ní kopali a hned se jim zlepšila nálada i tempo. Ludvíka málem zašlápli a on se jen tak tak zachytil o nohu vůdce. Zachumlal se do srsti a měl radost, že kouleli za něj.
Po několika měsících přišli do teplých krajin a koule roztála opět na kuličku. Ludvík seskočil a koulel si ji sám, protože mamuti (odteď sloni) ji už neviděli. Brzy poté se narodili malí hovniválci. Ludvík zemřel, ale jeho hrdinné vzepnutí zachránilo druh, a proto můžeme dodnes po lesích a pastvinách spatřovat jeho potomky, jak válejí své kuličky. A co víc! Dal základ fotbalu, který dodnes nenechá některé lidi v klidu spát.
dobrá idea s tím názvem díkec. škraloupa snad nemám, na to jsem tu příliš krátce
Pěkná blbůstka, tip. Jen nevím, proč tu máš tak málo návštěv. Pokud nemáš na Písmáku nějaké předchozí škraloupy (kvůli kterým by Tě bojkotovali), možná to bude tím názvem. Je takovej až moc šroubovaně vtipnej a odrazuje. Což je škoda.
:)
lehce zašmodrtěná povídka, čouhá z ní příliš nití, které nejsou uchopeny a využity a nakonec, bez předchozího varování či náznaku, tu máme první fotbalisty..:))
No jo mě před eurem taky nikdo nevaroval, a pak jsem si nemohl ani v klidu vypít pivo v hospůdce. Možná to tak nevypadá, ale mě fotbal prudí, navíc si ho vymysleli mamuti, kteří měli malé mozky obklopené tukem a srstí....Zajdu do lesa vyčinit Ludvíkovejm potomkům.