Písmák Záviš - dědic a rytíř naturalismu
Původce svébytné naturalistní estetiky a výsostně praktické životní filosofie, mluvčí opovrhovaných a pošlapaných, tvůrčí postava dalece převyšující obzor rodných Citonic a hýbající línými vodami českého písničkářství; tím vším a ještě mnohem víc je velký muž skytarou, Mistr výrazu, bytostný lyrik a hrdý bard Záviš. Je jistě pozitivním zjevem, že jeho obsažná a mravně oslovující tvorba začíná se prosazovat ve všech společenských kruzích, zvláště pak mezi mladými středo- a vysokoškoláky, a pro naši kulturu je to nesporným obohacením.
Přesto bych však rád upozornil na nedůslednost vpřístupu kZávišovu dílu, na pokrytectví, které pohříchu jeho tvorbě odmítá přiznat vyšší kulturní platnost a nepochopitelně ji degraduje na pouhý produkt spotřební zábavy. Dokonce i vprostředí hudebně, literárně a všeobecně vzdělaných Závišových příznivců se až příliš často setkáváme salibistickým přístupem, velícím považovat jeho hudbu za něco nižšího, co je sice zábavné, ale do kontextu vrcholné kultury to nepatří.
Skautova potíž
Kdykoli chce vlézti k Evě do spacáku,vynadá mu štíhlá dívka do prasáků. A k obtloustlé skautce Terezese nevleze.
O zkratkách
Někdy je zkratka ta nejkratší cesta zbodu A do bodu B. Někdy je to cesta nejdelší.
Vjakýchsi prastarých novinách jsem narazil na děsivý řetěz zkratek: „ÚR ČS ROH ÚV NF ČSSR upozornila na nedostatky. “ Zde bychom mohli směle užít okřídlené úsloví: „Zkratka byla sice delší, zato však méně pohodlná.
Pochybná
Přece jen si myslím, že jsi
neiniciativní.
Po půlnoci všichni zvrací
před pivnicí – a ty vní.
Ego poeta
Užívejte, drazí, vzácné plody
dosti řídké práce ducha mého.
Na chvíli jen Músa uhrane ho - - -
už mě zase táhne do hospody.
Pohádky: Varování rodičům!!!
Ono se řekne pohádka – a že prý je to pro malé děti. Jenže dívali jste se někdy se svými dětmi třeba o Vánocích na televizi. Se starými pohádkami ještě není tak zle. Budiž, sežraná Karkulka nakonec ztoho vlčího břicha vyleze.
Píseň ředitele
Na výroční schůzi podniku
vesele jsem ohmatával Moniku.
Je to děvče jako růže -
a ředitel může.
VyHolení
Holení, to je dneska trend. A i vholení může být člověk „in“, nebo taky beznadějně pozadu. Že na holicí strojky přibývá zhruba každé dva roky jedna čepel, to už není žádná novinka. Svalnatý elegán zreklamy nás přesvědčuje, že „více břitů, méně tahů strojkem, menší podráždění pokožky“.
Tři tragédie
„Muži,“ povídá Dusja Arkadjevna: „Kup mi tu bukovou trnož. “
„Trnož. “ diví se Stěpan Jurjevič. „A kčemu by ti byla.
Labužnice Kateřina
Po večerech s Kačenkou
ládujem se tlačenkou.
To je ale krása.
Obě plné masa.
Děti revoluční a porevoluční
Víte, která generace je ta poslední slušná. My. My, kterým ještě nebylo osmnáct, zato stihli již oslavit šestnáctku. Sčlověkem šestnáctiletým se můžu směle dát do hovoru, očekávaje vytříbené názory a odpovědný postoj ke světu a společnosti.
Santa Claus, Ježíšek a trh
Není si co nalhávat: Ježíšek vs. Santa Claus – to je boj. Boj o rozdělení trhu, o finanční obrat. Zápolení nového data, jak by se snad někdo domníval, to však není.
Vale Karolíně
Moje milá Karolíno,už ti jede Pendolino. Nač to Pendolino, nač jede. Nevím. To si stěžuj na ČD.
Příběh kuřáka
Kouříval jsem kdysi žváro líně,chtěje imponovat Karolíně. Kde však konec vzácné ženě. (Dneska kouřím dvacet denně. )
Diagnostika huculských hřebců
Jak poznáš, když dobře huculu je.
Na všechny se pěkně uculuje.
Pakliže ho někdo polechtá,
vesele se na něj rozřehtá.
Úvod do Rudého práva
Vy si to, milé děti, buď nepamatujete vůbec, nebo nepamatujete už. A já vám povím, jak to bylo. To bylo jednou jedno právo. Ne tak ledajaké, bylo to Rudé právo.
Moje 3D Adéla
Mám rád slečnu Adélku
na šířku i na délku.
Věrný však jsem 3D grafice -
hloubky mě zajímaj` nejvíce.
Eva oblečená neoblečená
Pojď k Vietnamcům, pojď, Evi,
maj tam levné oděvy.
Koupím já ti kalhoty.
(Nic víc. V zájmu nahoty.
Nářek oběšence Vendelína
Přišel s kytkou pro Bětu.
Snad se jeho kráska ztuchlá
s kostlivcem kdes Čeňkem muchlá.
Jenom prázdný hrob je tu.
Chutě slečny Světlany
Chtěje konat osvětu
stahoval vždy roletu.
Dnes však viděl na Světle
že by radši na světle.
Vegetariánova milostná tragédie
Zdrcen krásou Heleninou
nacpával se zeleninou.
Nalezen byl s pozdnímránem
zadušený baklažánem.
O nevrlé Evě
Eva byla rozladěná,
déšť jí padl na ramena.
Nazván jménem nevěstek
zase s ramen Evě stek.
Normalizační úpadek filatelistky Aleny
Dřív byla ctnost Alenina
zatížena na Lenina.
Dnes ji sbalil Rusák M.
na pár známek s Husákem.
Pamflet na Mirka Dušína
Ó časy, ó mravy, někdo to přece už musí říct, i kdyby měly padat modly. Jak dlouho jej ještě strpíme na pidestalu národního hrdiny. Jej, strůjce statisíců nejčernějších dětských traumat, přetvařujícího se, podlého a úlisného Mirka Dušína.
Spočítal někdy někdo všechny deprese vduších dětí, pramenící zdomnělé Dušínovy dokonalosti.
Otázka intelektuála
Málokteré slovíčko u nás tak nespravedlivě trpí, jako slovo „intelektuál“. A přitom za to vůbec nemůže – zčásti nesporně obsahuje kladný význam, jenže ten je stále více zatlačován smyslem pejorativním. A našinec potom neví, zdali, když někoho nazve intelektuálem, je to pochvala dotyčné hlavy otevřené, nebo pohrdání .
Pokusil bych se tenhle uzel rozetnout: rozčleňme intelektuálstvo na dva druhy.
Ty Syčáci: Nesmysl s myšlenkou
Některé hudební skupiny jsou jako tvarůžky. Buď je doslova „žerete“, nebo je nemůžete ani cítit. Výsostně alternativní banda Ty Syčáci zBrna je jednou znich. Milujete je, anebo je nemůžete vystát, ale nic mezi tím, ledaže byste je snad neznali.
Zas jednou o reklamě...
Reklamám lze nactiutrhat sterým způsobem a vždy na tom něco bude. Něco je však nutno jim přiznat. Je-li to vsouladu smarketingovou strategií, dokáže reklama coby orákulum poučit národ o věcech zjevných i skrytých. Tak například: Co si představíte pod slovem „bacil“.
Jehly, špičky, sochory a kůly...
Na dvorečku Hradu se nasupeně prochází kohout a čepýří se na ty, kdož si dovolili podotknout, že tentokrát zakokrhal poněkud nevhod. A natruc bude nadále vpodobných případech kokrhat, aby devětadvacetiletým justičním kuřatům nerostl hřebínek. Nejvyšší státní kur si totiž může kokrhat, kdy chce.
Tak řečený Dalimil, známý to nacionalista a euroskeptik, je zaplacen a doma.
To jsou věci po dvou deci
Soutěží máme chválabohu stále víc. Některé je třeba pečlivě rozlišovat. Tak třeba Kateřina Smejkalová sice není první česká Miss, zato je první Česká Miss. Soutěže Český lev a Týtý se nám úspěšně rozrostly na dva večery- nominační a vyhlašovací.
Cigarety do škol!
Kouříte vodní dýmku. I vy mastňáci, uvědomili jste si už někdy tu obrovskou spotřebu vody, která se svaší nízkou zábavou pojí. Vleckteré malebné vesničce subsaharské Afriky musí stejné množství vody vystačit rodině na týden a ještě by mělo zbýt na osla.
Kouříte eukalyptové listy.
Smrádek, ale (morální) teploučko!
Duševní hygiena. A vůbec nemusí být hygienická. Občas je vhodnější obalit svou duši řádnou izolační vrstvou ze škodolibosti, poťouchlosti a tak vůbec. Nechat to uvnitř zahnívat, neboť proces hniloby produkuje teploučko.
Šméčko leden
Tedy tahle zima, to je fraška, povím vám.
Sedě vnejprudším lednu na lavičce, spatřil jsem na větvi nad hlavou sedět vlaštovku. Sotva jsem se stačil podivit a ona na mé protesty odsekla: „Na Afriku ti dlabu“. Na důkaz pohrdání mi vypustila na tričko takové to bílé mazlavé, co byste na tričku rozhodně mít nechtěli.
Evropská glosa
Ministerstvo obrany se ruší. Kčemu by bylo, když už teď máme tu prosperitu a mír. Dějiny skončily. Evropa tu žije šťastně a bude už nafurt.
Úplně nejvíc krleš!
Jsou kraje, kde jsou skutečnosti stále ještě husté. Ale vtom mém už tohle slovíčko nějak odeznělo. Na jeho místo se nahrnulo několik jiných. Snad je to vlivem akčních filmů či stříleček, snad tím sociálním státem, ale soudě podle výraziva omladiny začíná svět připomínat bojiště.
Na letáky jsme krátký
„Zaplavuje Prahu potištěné smetí
novin bez obsahu, novin bez paměti. “
Než si, drazí, necháte verši Karla Kryla připomenout rudé bezčasí, a než súlevou odběhnete pro jeden ztěch prohnilých kapitalistických plátků, ve kterých narozdíl od Rudého práva občas i něco je, mrkněte ještě předtím do své dopisní schránky. Proč do dopisní schránky, ptáte se. Na totéž se ptám já, nikoli však spřízvukem na slově „schránky“, nýbrž na „dopisní“.
Pamflet na tělocvikáře
Racionální polovina mého já je vzásadě ochotna uznat, že i něco takového jako normální tělocvikář by za určitých okolností mohlo vzniknout. Známe to, sedm set opic, sedm set let, sedm set psacích strojů… Ale ta druhá půlka nemá proč tomu věřit. Nikdy se jí nedostalo ani náznaku, že by to tak mohlo být.
Matně se pamatuji na jeden příklad znejranějšího období.
Šamponek, ruku v ruce s plastovkou...
Smažka. Diskáč. Tak na tyhle výrazy můžete celkem klidně zapomenout. Možná se vrátí, spíš ale ne, stejně jako už dnes nic není „boží“, případně „úža“.
Vy nepálíte?
Každá doba samozřejmě preferuje svůj způsob pálení. Takový Zikmund Lucemburský jistě považoval napálení Jana Husa za výborný vtip –dokud mu koncil kostnický nepředvedl, že to jde ještě důsledněji-, pak se ovšem karta obrátila a Zikmundovi chytla koudel nepřejte si vědět kde. Neřekl ani popel a raději se nenápadně vykouřil.
Tahle ohnivá zábava vydržela lidu a církvi pěkných pár staletí.
O klíčích
Kdy se stává člověk člověkem. Při početí, případně narození, jak tvrdí filozofové. Nikolivěk, pravím. Nestane se to ale ani ve věku příliš pozdním, tím ceremoniálem není složení maturity ani získání řidičáku.
A taky u nás všichni skáčem!
Tak nám dnes ve škole pověděli, že zatímco angličtina ve svém vývoji ustrnula, němčina prošla první, druhou a bůhvíkolikátou další hláskovou změnou. Bystré hlavy ztoho hned vyvodily, že angličtina je vlastně takové nepovedené demo němčiny.
Vjakém vztahu je asi kjazyku blonďaté Teutonie čeština. Patriarchové slavistiky by se jistě vhrobě otáčeli a spílali mi od Labe až kWisle, ale já si nemůžu pomoct.
Školství a pár zakopaných psů
Připravovaná reforma českého školství podle takzvané „Bílé knihy“ a potažmo každá školská reforma mají jednu nepříjemnou vlastnost. Připravují se tak dlouho dopředu, že se kní vzhledem ksvému současnému věku nemohou vyjádřit ti, kdo ji nejvíc pocítí, totiž budoucí studenti. Studenti dnešní jsou zase příliš opojeni vědomím, „že my tomu unikneme“, ať už je to státní maturita či cokoli jiného, než aby se o něco podobného nějak zajímali. Přitom právě přítomní studenti mohou spolu sučiteli nejlépe zjistit a zdravým rozumem posoudit absurditu některých stavů současných i těch připravovaných.
O reklamě
Až vás bude příště MuDr. Blanka Suralová přesvědčovat, že dvě nádržky jsou lepší než jedna, zastavte se prosím, a vychutnejte si genialitu onoho reklamního tahu. Vždyť zatímco dobrých čtyřicet let –a vněkterých zemích ještě o čtyři dny déle, třeba vSSSR znamenalo dlouhá léta pozítří předevčírem- se výzkumníci celého světa snažili integrovat tisíce hodin vůně a hygieny do jediné mikrotabletky, dotyčná paní doktorka jedním revolučním rázem vše uvedla na pravou míru. Zelená voní, modrá čistí; vše pěkně odděleně.
Nepohádka
Stařeček se probudil a shůlčičkou vyrazil na obhlídku města, jako každý den. Pár kroků od dveří na něj vycenilo zuby jakési holohlavé stvoření vroztrhané džínové bundě a stěžkými okovanými botkami na nohou. „Banik pičo. “ Podle hlasu bylo nepříliš zřetelně poznat, že jde o dívku.
O nezbytnosti mezer
Je malinká a vypadá nevýznamně. Jenže stejně jako „áčko“, vpodstatě jen označení nepřítomnosti někoho někde, které mívá často drtivý dopad na výplatní pásku, má tahle drobná paní veliké zásluhy o srozumitelnost řeči. Řeč je o mezeře, kterážto sama o sobě znamená pouhé „nihil“, říká vlastně jen to, že někde něco není. Jen díky ní si však může kdejaký numismatik písemně objednat „kopii čukotské mince“, aniž by vbalíčku obdržel něco podstatně odlišného.
Quo vadis, česká fantasy?
Vodpověď na řečnickou otázku vnadpise mě bohužel napadá jen jedna odpověď- nikam. Jsou jistě výjimky, ale zpohledu nevelkého odborníka přes tento žánr se česká fantasy obecně jeví sice vpohybu, jenže dosti nekonstruktivním. Potácí se na místě, točí se dokolečka, bezcílně pobíhá.
Jeden zjejích hlavních problémů je podle mě vpřílišné závislosti na Tolkienovi, který ve své době způsobil převrat, ale dnes je často zdrojem dogmat a různých klišé.
O českých jménech
Občas nějaký občan-idealista sedne kpočítači, aby vyplodil své životní dílo. A téměř vzápětí vyvstane problém. Ano, česká jména. Copak může hrdinka tragického Románu toužebně nastavovat ústa Pravoslavu Cibulci, arci ji tento zrovna hrdinně vynesl zhořícího domu.
Z levého boku
Znám od vidění člověka, o němž mi bylo řečeno, že se jmenuje Petr Panchártek. Pokud náhodou někdy nepřičichl ke staročeštině, asi si občas blahořečí, že při vší smůle ještě vyvázl dobře. Že se po nepatrné záměně mohl jmenovat ještě o kus hůř. Doufám, že se nenajde žádný zlomyslný češtinář, který by mu vzal jeho vlastní bezesporu příjemnější pravdu a vysvětlil, že významově se má „panchart“ k „parchantovi“ asi jako „prašť“ k „uhoď“.
O dívenkách, čímž i o vydavatelích
Po ulici, směrem od novinového stánku, kráčí, nebo spíše poletuje dívka. Vruce si nese Bravo Girl, Dívku nebo jiný druh dívčího časopisu a srdce jí plesá, jelikož právě nedočkavě nahlédla dovnitř a zjistila, že se její sbírka třiasedmdesáti plakátů jejího IDOLU zase o jeden rozroste.
Je jí deset nebo čtrnáct let. Občas je jí také osmnáct, o takových bych ale mluvit nechtěl.
O SMSkách
Jednou představitele kterési komunikační společnosti napadlo, že by bylo obzvlášť záslužné a ekonomicky výhodné redukovat život průměrného člověka na 160 znaků a přesvědčit ho, že je to výhodné i pro něj. Od jisté doby tedy stále častěji slýcháme vsoukromí i na veřejnosti pronikavé „bíp bíp“ a náš pravý palec se proti ruce za těch několik let posunul víc, než za pár posledních ledových dob.
Tohle rozšíření SMS kromě výhod přináší i malé nedostatky. Při osobním rozhovoru je mimoverbální komunikace pomocí gest i výrazu tváře samozřejmostí; rozmluva telefonem je ovlivněna tónem hlasu, koneckonců i vdopise můžeme vyjádřit své city bez přímých slov – koslovení adresáta přimalujeme růžové srdíčko, anebo neznatelně podbarvíme každé písmeno P a každé I a každé Č… Krátká textová zpráva svojí okleštěností neskýtá příliš místa pro vyslovení pocitů a každé „AHOJ MILACKU“ ukusuje zcelkového limitu sta a šedesáti znaků.
Fotbalový fejeton
Uvědomili jste si někdy, odkud plyne, často tak haněná, moc fotbalových rozhodčích. Není to tak na první pohled vidět, ale on totiž průměrný rozhodčí jaksi nepochopitelně účinně vyřešil některé problémy, nad kterými si mnohá shromáždění nejlepších fyziků dodnes lámou hlavu.
Jistě, pokud ani jedna ze zúčastněných stran nejeví hmotně podpořený zájem o opak, náš rozhodčí může fyzikální zákony plně respektovat. Občas se i za tento stav věcí nechá movitě ocenit.