Pohádka

Byl jednou jeden král. Měl tři dcery, všechny krásné. Měly zlaté zuby a bílé vlasy. Chtěly se vdát, ale dosud se nenašli tací, kteří by se jich nebáli. Nápadníků sice bylo zpočátku nepřeberně, ale jen málokterý udatný rytíř v plné zbroji se k nim – třeba na chvíli – odvážil přiblížit. Král sice sliboval, že každému dá k dceři i půl království, jenže nápadníci nebyli padlí na hlavu, a když se ani ti chytřejší z nich nemohli dopočítat, postupně se z královského paláce vytráceli, až nezůstal ani jediný.

Král proto rozkázal sezvat z celého království vědmy, strigy, jasnovidky a vůbec všechny osoby ovládající magii i jiné tajné nauky, aby mu poradily, jak dostat princezny pod čepec. Než však povolané uživatelky temných sil ke královi dorazily, setkávaly se cestou s rozprchlými nápadníky princezen, kteří se s nimi vzápětí ženili, neboť podléhali jejich kouzelným svodům a magickým praktikám. Vdané ženštiny se pak, jak bývá obvyklé, staly svéhlavými, vzpurnými a hádavými, takže odmítaly uposlechnout i příkazy samotného krále a do jeho paláce se už nikdy nedostavily.

Tak se v onom království přihodilo, že spousta tamních mužů má doma nějakou tu čarodějnici, zatímco princezny zůstávají na ocet.