tvář

V zrcadle mihotl se odraz

a podivnou tvář uviděla jsem.

Něco chtěla a v očích měla beznaděj.

Měla rty co místo ano a ne, poví asi,

ze dvou možností zvolí třetí,

když řeknou možná, myslí nechci.

Byla to tvář nerozhodnosti.

V minulosti udělala chybu, už neví kde,

přítomností trpí a budoucnosti děsí se.

Bohu pekel splácí dluhy, zaprodána,

nenávidí se...

Zbaběle dál, poražena, poníženě

směje se...

chvilce emocí a pár minutám strachu,

pravdě, stovce lží, zemi plné střepů.

To vše je v ní

v té podivné tváři...

Tváři co se tváří

že je mou.