Stopa

Jen stopa ve sněhu zůstala v ulici

po Tobě lásko má pod lampou zářící.

Sněží a kolem tma plášť svůj teď prostírá,

kam jsi šel, lásko má?

Jsem bez Tebe ztracená.

Slzička zamrzá na smutné tváři

a lampa v ulici jen klidně září.

Proč  jsi odešel? Nechal mě tu stát?

Jen stopa ve sněhu dělá mi společnost.

Já chci Tě milovat…věrně a na věčnost.

Ulicí ztichlou silný vítr duje,

bolest mou nepozná, kdo nemiluje.

Stopa mi mizí, splývá v okolí,

ať jen to bože už tolik nebolí!

Po roce zašla jsem na toto místo znova…

vzpomínka zabolela a slyším zas ta slova:

„Zlato, já Tě miloval, však bez ní už nemůžu dál…“

…a stesk si zase k srdci mému našel klíč…

„Ona je ta pravá!Co bylo, je pryč.“

Co mozek pochopil, srdce nepřijímá

a věrná láska má stále v srdci dřímá.

Tu stopu ve sněhu nosím si v sobě

zůstanu věrná navěky Tobě.

Vím lásko, že si to nezasloužíš,