Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNové básně
Autor
stupor
Nové básně
I.
věřit že půjde líp
nepůjde nic
jen tohle to slovo znamená
začneme znova
pro tentokrát jsme všechno nespálili
v jímce bílý popel zadoutná
že zvedneš se a pozvedneš
to jenom nové zklamání
přimkneš se znova
s mírem se začíná
se značnou nemírou končí
přichází doba
nafukovacích katedrál
jestliže ale pořád můžeš jíst
potom je trvání smrti
ale spadly klapky
oční důlky narodily se
spíš na kameni
sypeš se do času
na rameni které není
II.
dávám se na úsvit
útěk chroupu jak starý chleba
dávám se na úsvit
v papírovém kraji
neznám rána pověšen za lustr
svítím v noci
míň než klas
údy staly se tekutými
nábytkem páchnou ústa
kůže se stáhla
za rovník
III.
nemohu dostát erotice
je chirurgická
až příliš páchne lyzolem
dezinfekcí z kýblu
tak pokryj mne tím hadrem
políbíme se
tvé trojúhelníkové šaty
dají se překousnout
možná že po chodníku
vrátím se zpátky
do těla
IV.
na konečné počítám do sta
kosák v zimě jemně se do mne zasune
řízne po vnitřní straně střeva
blankou projede
obnošený ranec kostí
poledne umírá na kříži pytlíky s krví zůstávají
spatřil jsem odpověď
v mléčném srdci
zeptej se trávy
kdo za ni hoří za úsvitu
kdo ukryl vláhu v díži večera
elektrická sláma září do matrací
V.
tlačí se na stěnu fialová ústa
něžně do tvého ramena
zakousne se žlutá jikra
zbydou rozklížené kosti
hliněné rukávy
nebránil jsem se
vniknul jsem a budu pršet
mléčné stromy
vyrostou na hrudi
dlouzí a nazí potom
zvednem se
v poledním nerozumu
jedině nás lepkavý zákon
donutí
abychom netrvali
ticho po pohlavích
zůstává v pokoji
VI.
srdce tančí na nebesích
za skříní
za soumraku z nebe vlhké uhlí
v ústech to modře zní
VII.
všechny věci co vidíš
všechno co děje se
tvůj život
tvůj takřečený vnitřní svět
tvůj život
víc než jen úd
buď jsi jist
tvůj život
tvůj takřečený vnitřní svět
pomine
bužírka v srdci
zůstane
VIII.
přesto
nedokážeš být sám
sněz modrou slánku
co schováváš si v páteři
přesto se dělíš
přesto děsíš
narovnáváš skvrny
od hran k pelesti
na poslední chvíli
kutálí se kulička semene
zaschlá jak trus
po posteli
IX.
úplně sám
opuštěn
utéct unést
chceš s lidmi
perutě
v dopisních obálkách
chceš patřit skleněnému srdci
duhovce
X.
tělo není možné sníst
nechat je sladké na lepší časy
zabíjeli jsme krásné dívky
nesuďte říkám jen to
co vidím
XI.
koho jsi znal
zíral do oblak
jezdil na žebřiňáku noci
naslouchal
nebudou tě bolet
kotníky
nepocítíš už vlasy
koho jsi znal
napil se kolomazi
dál budu přísahat
na kocouří chlupy
kdo háčkuje sny
kdo kostem dává ochutnat
vazelíny
dech přebývá
oko nese
kdo poznal klubko nití
ten je vyvázán
XII.
snažil ses obelstít mne slaměným dechem
růžolícími kýtami na líčkách
snažil ses ošálit mne
ale ty jsi mrtvý
do úst ti nevložíme
kuličky z hlíny
XIII.
mrtvá řeč ta ještě češe
už nemohu zabíjet v sobě páva
už srdce nemohu tvarovat do podoby páva
poslední báseň co napsal jsem
zůstane němá