Písmák Bylo nebylo
V klasické verzi toho starého příběhu přichází do pyšného města Hamelnu pištec s vysokým, šedým kloboukem. Od brány ho sleduje zvědavý dav chudých čumilů, jako každého cizince, který vkročí za hradby. Na jednom nároží se pištec zastaví, vytáhne svůj nástroj a začne hrát. Tichá melodie se nenápadně vkrádá pod kůži a brzy je kolem shromáždění plné očarovaných lidí, kteří poslouchají, broukají si a tancují.
Caritas perpetua
Z oprýskaných dveří činžáku v Biskupcově vyběhne bledá dívka, opře se o popelnici u vchodu číslo 45 a pustí do usedavého pláče.
V tuhle hodinu to na Žižkově není neobvyklý pohled, takže kolemjdoucí tiše přihlížejí. Kdyby někdo šlápl do hovna, dočkal by se většího soucitu než malá, zranitelná blondýnka v tričku s mikymauzem, co ani nedělá ostudu a nezvrací, neřve, nesténá a netrhá si punčochy.
Nízké zimní slunce vykoukne zpoza střech a do cinkotu tramvají se vmísí klakson z fronty na semafor u Ohrady.
Sračky a sníh
Když se na něj dívám z okna ve třetím patře, je to ještě čistý bílý sníh, ale když už leží na zemi, není to nic víc než rozblemcaná tmavá břečka. A tak je to i s náma. Ve výšinách myšlenkových cvičení na témata jako romantika, ušlechtilost, spravedlnost nebo čest si každý připadáme přinejmenším jako Masaryk. A pak se sklouznem po namrzlých schodech a zaboříme naplno čumák do sraček reality.
Kolik má láska vagónů
Počítej se mnou, moje milá, kolik má láska vagónůa kolik pražců prostoupila,a v kolik kolejí se vpila,zda syčí v parním pohonu. Zda ve stanici zastavila a rozlila se z perónů,jestli se revizorům skryla. Počítej se mnou, moje milá,kolik má láska vagónů.
Kdyby mě probouzel tvůj smích
Kdyby mě probouzel tvůj smích, chutnal by chléb po konci léta, skořice čerstvě rozemletá by zavoněla z ranní kávy, andělé řekli by mi: A vy - nechcete s námi chvílí pít. Já bych se jejich křídel chyt' a dýchal vánek v perutích. Kdyby mě probouzel tvůj smích - a stačilo by jen tak málo - jak pod nebesy by se spalo na slámě po nocích.
Slova, která nejdou říci
Jsou slova, která nejdou říci. Jsou slova k tichu odsouzená. Doufejme, že to neznamená, že došla víra pro věřící, že došel soucit milosrdných, že došla láska - bože můj. A proto vždycky pamatuj, kolik slov zůstalo nám za rty.
Múzy se páří vysoko
Múzy se páří vysoko nad myšlenkami básníků. Neviditelný nepokoj plíží se skrze jejich těla metaforicky otupělá. Básně se vrší k patníkům. A co je vážně skoro k pláči: Země se bez nich neotáčí.
Fontána
V hlubokém tichu pod fontánou někdy se zvláštní věci stanou, na chvíli zastaví se čas. V poledne zmizí všechny stíny, každý sám v sobě někdo jiný - žár slunce všechny masky smáz'. V hlubokém tichu pod fontánou všem novým lidem slzy kanou, těm z neštěstí, těm ze štěstí. Nad nimi jako za výlohou když usadí se ptáci, mohou z fontány slanou vodu pít.
Bůh prázdného stolu
Občas je šepot hlasitý směji se, směješ se mi ty, smíchy se stáčí mezi rty a vzhůru letí směšně spolu. Občas je výkřik neslyšný, a minou dlouhé, dlouhé dny než vzbudí ve tvých uších sluch. Jsi malý, smějící se bůh, titěrný bůžek prázdných stolů, z nichž jiní dávno vyjedli, co stálo za řeč, větu, slovo. Bohové nebývají zlí, aspoň to prázdno sníst mi dovol.
Občas padá sníh
Chodíme v botách nevidomých, nosíme náušnice zlých, míjíme nerozkvetlé stromy a občas, občas padá sníh. Vstáváme s křikem hluchoněmých, jde ústy ven a v uších zní. Obloukem vrací se, a zesílený. Na betonových chodnících všichni jsme chromí, slepí, němí a občas, občas padá sníh.
Hvězdy ve džbánu
Hvězdy se schovaly pod pěnu do džbánu.
Venku je temná noc, mám trochu strach.
Číšníku - hvězdáři, ještě tu zůstanu,
abych svý obavy splách.
Třešně a gin
Na stole sklenička od ginu s tonikem
(pozděj' jen od ginu), který jsem pil,
když jsem se dozvěděl, čeho jsem viníkem,
a hlavně když jsem se neomluvil.
Šavlozubá ryba
Stíny se zamotaly samy do sebe. Hvězdy už začaly svůj flám. Moci tak s myšlenkami chvíli posedět, moci být s nimi chvíli sám. Stíny se zamotaly samy do sebe.
Mlhavé večery, mlhavá rána
Brzdová světla v mlze záříjak barvy obrazu MonetovaV zrcátkách stovky cizích tváříza každým semaforem nováŠedivé lampy žhnou svou žlutíjejich stín město snadno schováJediná nutí k procitnutíčervená, zelená, oranžováMlhavé večery, mlhavá ránaPraha je podzimně rozestlána- opravdu je to město měst. Mlhavé večery, mlhavá ránaKarlův most, Hradčany, Malá strana- desítky míst a stovky cest. Brzdová světla v mlze zářípilířům mostu Mánesovavěnuji další zápis v snářinajdu-li pro ně vůbec slovaŠedivé lampy žhnou svou žlutístejně jak včera, zítra znovaRáj obrazů a Mekka chutí- podzimní mlžná krása snová. Mlhavé večery, mlhavá ránaPraha je podzimně rozestlána- opravdu je to město měst.
Stává na rohu
Stála tam na rohu a rozdávala štěstí, snad jenom já jsem si vzít nestih. Naposled usmála se, sbalila svůj stan a najednou jsem tam stál sám. Stála tam na rohu, na sobě zlatý šaty a dávala všem štěstí napít. Než jsem stih zakřičet, že taky žízeň mám, zůstal jsem na ulici sám.
Čtyřlístky na poli
Ještě mi trochu vrtáš v hlavěa trochu ležíš na hrudi. Čtyřlístky ráno hledám v trávěnež se svět kolem probudí. Hledám a zatím nemám štěstína štěstí skryté v jeteli. Životem vedou strmé cesty,co občas lidi rozdělí.
Orel v bouři
Tak jako orel vzdá se bouři, na jejíchž mocných křídlech krouží, a nechá větrem nést se pouze, vzdávám se nespoutané touze vypsat se z touhy v jedné větě, jež orlím křikem k letu zve tě.
P3
Před Zdá se mi, jako bys tak trochu otupěla, ta slova o lásce nějak líp nám dřív zněla, polibky chutnaly - a vůbec bylo lépe. Pohledem uhýbáš; i ruka se ti klepe. Při Už vím, co znamená, když takhle klopíš oči, řekni to, neboj se, svět dál se bude točit. (S náma se otočí zas o trošičku více, s tebou nad likérem, se mnou u slivovice.
Co k tomu říct?
Tak málo je lidí, co milujou svoji vlast,křičí chlap s pečlivě vyholenou lebkou. Stín lampy skrývá v jeho obličeji knír. Chci jenom bílý Čechy, křičí ten, co si musí v Tescu krást na živobytí. Jak se nám žlutý smějou, nechtěj vědět.
Kočičce
Den s tebou mohli by prodávat zlatníci,vzácný šperk v krabičce do dáli zářící,rozmarně blýskavý, nevinně krásný. Kdyby to ovšem šlo - prodávat v obchodechty chvíle, kdy člověk jen stěží chytá dech,v objetí ztratí čas, tiše se zasní. Když hladí kočička kocoura po zádech,zbude mu sotva sil na dlouhý, slastný vzdech. Slova se v mlhovině touhy ztrácí.
Matematické
Matematické analýzeLimitně budu zvracet asi. Pomozte pane Weierstrassi. Zprava i zleva nejspíš stejně,do delta okolí - a obyčejně. Mou noční můrou je pan Cauchy,můj stav vždy navíc ještě zhorší,když s Lagrangem si zbytky dělí.
Slunečnice na konci léta
Slunečnice na konci létasmutně stíny do copů splétá,uvadá a neumí létat,ne, ne, ne, ne, ne. Sklápí řasy a slzy roní,když se slunce k západu kloní,ještě pořád omamně voní,je to nádherné. Ref. : Má slunečnice - kam jdeš.
Odešla s ránem
Odešla napořád, odešla s ránem, tvář se mi ztratila v potoku slaném. Odešla na tramvaj, zmizela v dáli. Proč jenom slzy mě pořád tak pálí. Odešla, nevím proč, odešla sama, nevím už, jak bych moh sám sebe klamat.
Život je hra
Život je jenom hra, já nejsem rozehraný,víc než sám rozdávám si olizuju rány. Z vítězné radostidostávám malý příděl. Život je jenom hra, jen trochu bez pravidel. Nic není na zkoušku,všechno se hned počítá,stačí pár hloupých gesta šance je zabitá.
Listopadová
Klaksony v kolonách na magistrále v symfonii noci zní dokonale. Když zrovna není mlha, aspoň leje. V metru se kupí smutné obličeje. Každý má starosti doma i v práci.
Teskně letní
My nad mořem jsme spolu stáli
a stírali si z tváří slzy.
Neptunům povětřím se nesl vztek.
Odkudsi Mars se díval, zdali
Večery s bláznivou
Nakreslil jsem ti kopretinu
tužkou na papír sešedlý
a potom růži, večel plynul,
barvy za oknem vybledly.
Zhasni
Všichni jsou na mě příliš lstiví
(divím se, že se ještě divím).
Všichni jsou silnější a vyšší
a smějí se, když o nich píši.
Ambassador of the impotence
It's raining outsideAll my work today's doneI will sit in the armchairLooking to the fireplaceRight into the flamesThinking about things that have no namesRef. : I'm yourambassador of the impotencein the lands of no love, no romanceI feel no fear, no pain, no lonelinessI never received just a single kissDon't ask me 'bout the sense of existence'Cause I'm yourambassador of the impotenceTomorrow morningI will get up earlyI'll try to wash my dirty handsIn the broken mirrorI'll see scars on my faceBut there's no sign of happiness or graceRef. : . Sitting in the tramLooking 'round the grey worldI always wonder, because I seePeople wearing black suitsEveryone the sameAlways hungry for money and fameRef.
Doznání
A uprostřed té noci temnější než rozkrok markytánky spatřil jsem na mostě postávat člověka. Vlny nahořklého hlasu se šířily černotou jako nesmělý déšť na poušti. Šeptal: "Pomozte. " Ale kdo by pomáhal takovému bláznovi.
Revoluce
Prezident Joaqin Miguel Rodriguez přerušil prázdný pohled do rohu místnosti a praštil pěstí do stolu. "Pitomci. Proč nepracují. Proč, Alfonsi, ksakru.
Naděje v naději
Když večer přicházejí špatné sny,Když slzy ronit by se chtěloA kalich hořkosti je bezedný: S odvahou ponořme v něj tělo. Když není ani dýmku nacpat čím,Když mlčení je výkřik němý,Když pravda v dveřích ptá se: "Neruším. "A my jsme vděčni za rušení,Tak jako hluchý za zvuk hoboje,Jak slepý za paprsek světla,Nevzdávejme se jen tak, bez boje - Naděje vždycky znovu vzkvetla.
Andělská křídla
Vyhodil v lenivém soumraku blednutíza dveře trojici andělských perutí. V soumraku navečer šedivě zašlémperutě vyhodil; dusil se kašlem. Zakašlal poprvé, podruhé, potřetí. Za mámu, za tátu - a jednou za děti.
Skepse a naděje
Na hajzlu zahnívaj včerejší zvratky Do srdce krkavec pařátem ťal U kříže modlím se: Vrať se mi zpátky Chybíš mi, mám tě rád. no a tak dál. Špinavej vagabund chce po mně bůra A z huby smrdí mu tuzemskej rum Život a milostná literatura Jsou contradictio in adjectum Na stěnu někdo se podepsal krví Vždyť nejsem poslední, vždyť nejsem prvý Řeknu si a hned je tak nějak veseleji Má skepse odchází, pohříchu i s nadějí
Nevěrník
Po ránu u Vlaďky, co bydlí na rohu
Zas jsem ti nasadil pár pěkných parohů
Zepředu, zezadu, zespodu – znáš to…
Nesnaž se vzrušit mě špinavou hnátou
Jen změnit slova v čin…
Má samota je řeka tichá
Černá jak roztříštěné lampy svit
A její pramen nevysychá
Nechávám do dáli zpěv harfy znít
Dáma bez jména
Mám více vzpomínek, než než kdybych žil sto letJak dá se zahnat splín, v tom sotva bych se spletBaldachýn nade mnou se tiše červenáJste kráska kouzelná, má dámo bez jménaLeckdo by v tomhle světě apatií shnilJeště, že právě vás jsem dneska objevilŘíkat si vyznání je ušlechtilá ctnostTeď více udělejme sobě pro radostDoložku na vášeň mi doručil můj bardSkláním se před vámi, bez erbu, bez kokardŠalvějí voníte, pak zahalí vás stínLepší než nebesa je postel z kapradin
Ztracená generace
V ponuré noční ulici
Hranice z krysích kostí
Slyšet je srdce plačící
Nad ztrátou osobnosti
Město je tak ňák neosobní
Město se změnilo, je tak ňák neosobní
V šedivých ulicích furt stejně jde den po dni
Někdo si šlehá drogy, někdo panáky v baru
Ve vybydleným bytě prach padá na kytaru
Na konečnou
Starý pán Právo čte, už pár let Rudé není
Chlapeček v kulichu spálil se o topení
Slečinka v růžovém si Nohavicu píská
Dívám se na její šaty, snad ne moc zblízka
Chybíš mi
Venku se zlatorudě stmívá,já jsem tím sotva opojen;s kalhoty někde u kolen,na stole čtyři prázdná piva,ve sklence chrastí sedativaa ty furt nechceš,nechceš ven. Říct,že mi chybíš,bylo by přílištuctovým, hloupým,stereotypním. Říct,že mi scházíš dál,to bych to nevyhrál. A tak tu mlčkysedím, popíjím.
O toulavé princezně
Na krásném zámku uprostřed královského města žila princezna. Jmenovala se Rosa-Linda Marie II. – a už z toho je vidět, že byla náramně vznešená. A opravdu.
Totální odzbrojení
Vysnil jsem dívku si – příjemnou, vážně kost
a začal jsem jí psát básničky pro radost.
Byla to legrace, byla to zábava,
jenže pak stalo se, co se moc nestává:
Živý mrtvý
Láska i nenávist lenivě vytéká
z místa, kam udeřil ostnatý drát.
Z nevinných slovíček čpí krutost bezděká
"Nechci tě potkávat, nechci tě znát. "
Malý sonet
Málo je na nebi pro Tebe jitřních hvězd,
málo je modrého, které bych moh Ti snést,
červánky před Tebou svou barvu ztrácejí.
Žiju už jen díky milostné naději.
O smrti
Beztvará nicota, beztvarý strach,
stojí ti za zády, usmívá se.
Nedoufej, stejně se obrátíš v prach.
Pomine všechno, co bylo krásné.
Je to jak mluvit do dubu
Jak tučňák, který se ocitl na poušti,
vyprahlý cítím se, síly mě opouští.
Nechtějí dopřát mi chvilinku sluchu,
jako bych mluvil jen k prázdnému vzduchu.
Ideální dívka počítačového maniaka
Krásná, jak Lara Croft v Tomb Raider: Chronicles,
zvládla by prosekat Odule sítě skrz,
chytrá, jak Sid Meier s Brianem Reynoldsem,
ochotná kvůli mně prohledat celou Zem.
Kýčovitý obraz od moře
Moře,
rozpustná tabletka vitamínu
šumí.
Dívka
Sonet mé opravdové lásce
Nikdy jsem nebyl moc romantik, na city,
vždycky mi šlo spíš jen o koitus.
Ptáš se, kdo změnil mě. No přece právě ty.
Teďka jsem nešťastník - výstavní kus.
Ve stínu olivy
Život mě unavil, mám sotva tolik sil,
k tomu se od stolu zvednout a jít.
Bavit se není s kým, škoda, že netuším,
proč nechci nic z toho, co měl bych chtít.
Hledání pravdy
Pan farář říkal, že nevíra peklem čpí,
modli se, pracuj a poslouchej, kázal mi.
Všechny jsem miloval, almužny dával jsem,
za skývu chleba však dostal jsem kamenem.
Slaná
Slaný byl vítr, jenž v noci mi čechral tvář.
Ukradl věci, co k ničemu nebyly.
Moře mi odneslo trhací kalendář
a čas se zastavil - alespoň na chvíli.
Strašlivý příběh o hovnu
Chodili po lese,
hledali královnu.
Hleděli do nebes,
uklouzli po hovnu.
Setkání s nymfou
Pryč s melancholií chce se řvát.
V dalekých krajích jsem nezapomněl.
Utkvělý obrázek dívčích vnad.
Proč jenom tolik je vábivých těl.
Lolita
Seděl jsem v hospodě, popíjel Gambrinus.
Vstoupila do dveří, zdála se nesmělá.
Kývnul jsem na ni hned, objednal další kus
a ztuhnul, když řekla, že by mě vojela.
Věrozvěst
Věrozvěsta
z tvrdého těsta
popadnul jsem, jen tak z nudy,
když tu kázal svoje bludy.
Ženskejch je víc než mužů
Na světě ženskejch je více než mužů.
Řek bych, že tím pádem vybrat si můžu.
Nežádám zas tak moc, co se tak čílíš.
Jenom ne slepici - to je snad příliš.
To bude zábava
To bude zábava, to bude legrace
lehnout si na záda, na zem se vyzvracet.
Večeře v žaludku má těžký úděl.
To bude zábava, to bude prdel.
Smrt je podmínkou života
Každý z nás ke smrti dospěje.
Schvátí ho mor nebo kurděje,
pověsí na strom či na ráhno,
umučí, do kola natáhnou.
Chvalozpěv na řidiče bez bázně a hany
Řidiči dálkových nákladních starých aut
jsou muži bez bázně, rozpaků, hany.
Hadrář je proti nim voják i astronaut,
slabochem zálesák Shatterhand zvaný.
Zakalit
Zakalit chce se mi, rozumíš, zakalit,
obrátit do sebe šest sedm piv.
I když už nemáme kambrium, neolit,
nejsnáz se pochopí infinitiv.
Óda na osobnosti
Kdyby si Newton nesed pod jabloň,
pan Halley neuviděl povětroň,
Marconi nezkusil to bez drátů,
Kipketer tvořil příliš laktátu,
Jak zatočeno bude s povstalci
První jako poslední
Dojde konce světských dní
Utopí se v krvi
Poslední jak prvý
Podobenství o pravé tváři člověka
Kdo zdravé ratio jedině užívá,
své plány chystává v rozvahou vždy,
při vším svém rozumu duše je bláznivá.
Člověk jest oddávna nelogický.
Hymna AC Sparta Praha
Připraví soupeři popravu
Ligovej pohár nad hlavu
Pokaždý vyzvedne
Sparta, Sparta.
Nová láska
Vřískala, brečela, nechtěla pochopit,
že se chci rozejít, že s ní nic nechci mít,
že láska k jiné mě stravuje docela,
že se chci utopit uvěřit nechtěla.
Variace na J. H. Krchovského
Dívky i jablka mám velmi, velmi rád.
Obojí má svoje mínus i plus.
Jablko je těžké s úspěchem opíchat -
z dívky zas obtížné ukousnout kus.
Kdykoliv
Je to tak snadné: "Mám tě rád. "
Řeknu to. Dneska. Zítra… snad…
Beznaděj se jak hrášek pne.
Sundal jsem povlak z peřny
Z peřiny společenských lží
sundal jsem povlak,
však peří stále
nevidět.
Život je boj
Když solí ráno kafe osladíš si
Na gauči rozkládá se chymus čísi
Na hlavu nestačí ti čtyři Paraleny
A i v tý blbý vládě je to beze změny
Konfucius na sídlišti
Hospoda zavírá hostùm se nechce ven
A Konfucius pøemítá o cti a poslušnosti
Na Velké zdi okolo cikánského sídlištì
Má ale morálka vùbec nìjakou hodnotu
Těžký ráno
Noc se rozpustila ve výlevce dřezu
A světlý zbytek Portugalu
Hlodá si noru v parketách obývacího pokoje
Statistický úřad oznámil výsledky sčítání mozkových buněk
Sám chlastá jenom idiot
I tys mi řekla jen – nechci být vážně tvou
Jdu se zas uchlastat, myšlenky vždycky lžou
Alkohol možná mi otevře oči
Za rohem hospody horečně močím
Fantazie
Mít fantazii Nohavici,
nemusel bych se mlátit po palici.
Mít nápady jak Karel Kryl,
teď bych se po palici nemlátil.
Jednou jsem přemýšlel
Jednou jsem přemýšlel, proč cítím pochyby,
když vlastně štastný jsem, když mi nic nechybí.
Prachy mám, ženskou mám, bydlet kde taky -
co vlastně nutí mě psát tyhle braky.
Posvátná pouť
Jsi jako má posvátná pouť,
vzdálená, nedosažitelná Mekka.
Můj velbloud ne a ne se hnout
a já dál čekám, čekám, čekám.
Hlídač rovnováhy
Snad z Acháje, snad z Tróji je hlídač rovnováhy,
jehož se tyran bojí – zná dobře jeho um.
Pokyne rukou svojí a světe, div se, záhy
meč zase slouží k boji a pero básníkům.
Nedostatek invence
Schovaný na půdě, nahoře v trámovíZačal jsem své milé básničku psátPak jsem to roztrhal, bylo to jalovýDneska už nestačí: "Já tě mám rád. "
Tak prostá vyznání dneska se nenosíVypadá to prý pak, že nemám stylPro lepší myšlení tři facky vlepím siNámahou vystoupí pletence žil
Dochází nápady, dochází invenceMyšlenky ovládne bezmocný hněvNa rukou zase mi vystoupí pletenceRány si otevřu, vytryskne krev
Kurare
Nespočtu, kolik mám v prdeli osin,
kolikrát mráz se mi po zádech krad.
Tvou fotku zespodu na víčkách nosím,
jakmile zavřu je, chce se mi řvát.
Žalářník citů
Jsem žalářníkem citů, už dávno nevoní tu
Prchavé romantické vidiny
Do dáli tupě hledím, má mysl plná šedin
Ukrývá pokladnici do hlíny
Zkouška
„Milo, dnes začne tvá Zkouška. Podle protokolu se tě musím zeptat, jestli jsi definitivně rozhodnut podstoupit ji a stát se studentem Velitelské akademie – nebo zemřít vpřípadě, že neuspěješ,“ řekl plukovník Harrison, předseda Komise.
„Ano,“ odpověděl prostě Milo.
„Dobře.
Vítr se rozplakal
Vítr se tichounce rozplakal závistí
Stráňsladce voněla pryskyřicí
Byli jsme nesmělí, byli jsme nejistí
Dva malí milostní trpaslíci
Mrtvý muž
Sestoupil ze stráně porostlé piniemi, prošel vlhkým pískem pláže, vystoupil po třech schůdcích betonového mola, posadil se, ponořil nohy do vody. Zapálil si. Upřel pohled na nekonečnou hladinu moře před sebou. Ryby sebou mrskaly vzoufalé snaze uniknout jeho zraku.
Štovíkový žal
Žvýkám kyselý, šťovíkový žal
Vítr mi bábovičky rozfoukal
Nezískal jsem tě, za blázna jsem byl
Vítr mou studnu v poušti vysušil
Cizinec v cizí zemi
Řekla jsi, ať prý už zmizím.
Odzvonilo láskám ryzím.
Chodím mlčky noční Prahou,
tiše, se sklopenou hlavou
Vaškův čaj
Kuchyní line se podivný zápach,
u dřezu, u linky, vždy je ti v patách.
Z konvice o závod rychle se páří.
Copak se to děje. Vašek čaj vaří…
Zuzana
Závidím těm, kdo nikdy nekoktají,
Už zrána neříkají: "Den je v háji,"
Závodí ve vtípcích a trefných glosách
A mají dostatečný zpěvný rozsah.
Ráno
Už se to kutálí, už se to veze
Máte to radši s anebo beze.
zeptal se Kristýnky po ránu pán.
Divně se usmíval s kabátem dokořán.
Zase jaro
Jabloně kvetou zas a všichni jásajNemrzne, nesněží - ach, to je krásaRáno mě v půl pátý zas vzbudí ptáciVčerejších dvanáct piv na hajzlu zvracímNa lesním palouku sluní se zmijeKytice fialek pomalu hnijeHledě do zrcadla nezdravě blednuVmrazáku schovám se, sbohem, snad v lednu
Malý akrostich
Františku, Františku, byl jsi vždy dobytekRád jsi se před domy schovával do kytekA čekal, zdali se za oknem zjeví taNa kterou myslela tvá duše propitáTa, kterou zrovna jsimačkat chtělv posteliI ty jsi přesvědčil, které dřív nechtělyŠeptaným vyznáním, falešnou láskou svouEnšpígl býval jsi, tvůj hlas zněl hospodouKam jsi to dotáhl, no, jen se přesvědč sámGellnere, Gellnere, měl bys už zavřít krámEmoce předstíráš, tak dlouho už že ažLedva si vzpomeneš, co vlastně cítit mášLíně se couráš od hospody k hospoděNemůžeš nechlastat, zle je ti po voděEskadra problémů padá ti na hlavuRaději zařiď si co nejdřív popravu
Darmoděj
Včera jsem nemohl usnout, a tak jsem si táhnoucí se noční hodiny krátil pohledem z okna. Ulice byly tiché, klidné a matná zář pouličního osvětlení je měnila ve snovou krajinu, kde zamrznul čas. Pohled na ni unavoval, když se mi ale konečně začala zavírat víčka, probral mě neodbytný pocit cizí přítomnosti. Vyhlédl jsem opět ven a na hlavní třídě spatřil postavu.
Žiletka
Polykáš slzy bez hlesuModré ti z nebe nesnesuChlad prostupuje prázdnotouTa černá barva je i tvou
Žiletka v ruce je k nebeské bráně klíčTak už to udělej, ať je to všecko pryčProč dáváš procitnout svým stínůmProč za všechno si kladeš vinu
Polykáš slzy, černá zeďPočítá tři dva jedna teďMyšlenky v zimě zamrznouTa černá barva je i tvou
Žiletka v ruce je k nebeské bráně klíčTak už to udělej, ať je to všecko pryčTvé ruce potemněly, rudá krevDej si brát míru na rakev
Potvora
Jsi divoký kůň bez postroje
Armáda, co utekla z boje
Moucha bzučící kolem mého ucha
Jsi mrcha
Začínajícím básníkům
Začínajícím básníkům
Jeden si novou dívku našel,
jiný zas truchlí z rozchodu
a čtenář jejich krátkých básní
...a čas se zastavil
"Nacisti prováděli na našem území spoustu tajnejch experimentů," vykládal profesorským tónem Adam Petříček, zatímco táhl svého spolubydlícího z koleje a nejlepšího kamaráda Filipa Skálu k místu svého posledního nálezu.
"Určitě jsi slyšel o spoustě prototypů zbraní, který se pokoušeli zkonstruovat. Teď nemyslím ty indianajonesovský spekulace, ale třeba model stíhaček a bombardérů s raketovými motory…"
"Vím, vím," přerušil ho netrpělivě Filip. Toužil se konečně dozvědět, co tak úžasného jeho tajnůstkářský přítel našel.
Já
Jak parní kotel, ve kterém to vře,
trosečník osamělý na ledové kře,
chameleon, co nerad barvu mění,
netopýr čekající na setmění,
Půlnoční krize
Mám karavanu dluhů, jde po mně úřad berní.
Co nevyřeší tráva, to nevyřeší perník.
Na dlani krev, už ani nevím, čí je.
Normální večer – honosná utopie.
Nechci
Nechci psát pořád o lásce,
však vyhnout se té otázce,
zda má mě ráda, nebo ne,
je – řek bych – skoro nemožné.
Smradlaví pokrytci
Prdele místo hlav, místo hlav prdele,
hlavně se usmívat, usmívat vesele.
V trenýrkách ukryjou strhaný obličej
a ještě pro sichr půlky si nalíčej.
Co zbylo z večera
* * *
Z včerejších vyznání "Oh, my God. I'm in love,"
Zbyl prázdnej Portugal, zvratky a bolehlav.
Z včerejších "I love you. sweet honey" .