Rychlíkem...

             Rychlík uhání a kola klepou kolejnice. Je zataženo a zrak nepøítomnì bloudí po zeleni lesù a polí. Krásná je ta zemì èeská. Sedím v prázdné ètyøce a po delší dobì se dostávám do kontaktu sama se sebou.

 

Segimunde?

 

Není možná… Je tady. Sedí naproti mnì a usmívá se. Slyší mnì.

Moje pøedstava.

 

Segi?

Ahoj Lili.

Ty jsi tu? (Usmívám se)

Usmívá se.

 

 

L: Dlouho jsme se nevidìli. Vlastnì nikdy. Nikdy jsem tì neposadila na prázdnou židli.

 

S: Jsme každý z jiné doby. Bohužel.

 

L: Ano, já vím.

     (Vnitøní hlas: Co cítíš? L: Cítím radost)

 

L: Ahoj Segimunde.

 

S: Ahoj Lili.

 

L: Jak se máš?

 

S: Vypadáš unavenì.

 

L: (unavenì) Ano, jsem.

 

S: Je mi to líto.

 

L: To nic, tak to má být (uvìdomuje si tíhu, která na ní leží)

     (Prohlíží si ho)

     Jsi krásný.

 

S: Ty jsi krásná.

 

L: (Usmívá se)

     Co se to s námi stalo?

 

S: (Mlèí. Zvážní. Jen pokývá hlavou)

 

 

(Venku prší, ale je krásnì. Jarní d隝)

 

 

L: Jsi moje pøedstava. A já si s tebou povídám. Škoda, že tu nejsi se mnou...

 

S: Jsem s tebou. Ve tvojí pøedstavì.

 

L: Povídám si s tebou, ale já jsem si tì vytvoøila.

 

S: Kdybych neexistoval, nikdy bych se do tvé pøedstavy nedostal.

 

L: (Uspokojena)

 

L: Nevím si rady, kudy jít. Nevím kam a jak jít.

 

S: Vždycky jsi vìdìla, co chceš.

 

L: Ano. A teï to nevím. Co se to stalo, Segi?

 

S: Nevím. Ale vím, že jsme tady – ty a já. A nìco bude pokraèovat.

 

L: (Úsmìv. Spokojena)

 

S: (Položí jí ruku na tváø) Lili...

 

L: Škoda, že mi zase odejdeš.

 

S: Zatím jsem s tebou. (Vzal její ruce do svých. Jeho doteky pùsobily jako balzám)                        

    Budu na tebe èekat.

 

…

 

L: Já nevím, co se dìje. Jsem k smrti unavená.

 

S: Tìším se na tebe ...

 

 

 

---