Písmák Déšť v tváři
Holub svými pírkystírá déšť ve tvé tváři. Snad jsou to slzysnad kapky nebeco se sráží. Tak plač. I příroda svým deštěmpláče v smutné době.
Rychlíkem...
Rychlík uhání a kola klepou kolejnice. Je zataženo a zrak nepøítomnì bloudí po zeleni lesù a polí. Krásná je ta zemì èeská. Sedím vprázdné ètyøce a po delší dobì se dostávám do kontaktu sama se sebou.
Oči doširoka otevřeny
Kde bloudí tvůj duch.
Mé oči doširoka otevřeny -
pod víčky hromadí se krůpěje.
Cit, který se dere napovrch
Konec představení
Odchází šumění z borových lesů
ivíly dotančily, teď smutně k nám hledí.
Je konec divokých rejů a plesů.
Mají bezradně svěšené ruce -
jaro 2003
Je čas být sám
na jaře 2003.
Kolem mně je spousta lidí.
a já přesto zůstávám sama.
Dnes vědomě tají ledy
Do duše se vkrádá strach
bříza svou větev naklání.
Snad nejsem šílená.
To bolí, to poznání.
Letní žár (velko)města
Chodím rozpálenými ulicemi,
dotýkám se domů, zdí.
Jsem sama na nároží
a nevěřícně zírám.
Děvčátko
Neboj se, děvčátko,
nemáš se čeho.
Dovol jen nakrátko
být s tvojí něhou.
Ty, ty!
Tvůj úsměv se rozehrál
jak korálky na šňůrce.
Tvé oči se rozsvítily,
avšak zůstaly mi skryty.
Tanec jabloní
Jabloňový květ
ať roztančí svět.
Ať snese se déšť lístků okvětních,
ať vzduchem se rozezní šťastný smích.
Zpověď tajných vyznání
Hlubokou nocí
přichází vzkaz …
Tvé tiché volání
znovu a zas
Ó, kolena, kolena!
Po všech těch letech studena
a vzájemné přátelské snahy
- tvým vyznáním jsem zmatena.
Bráním se rolí své převahy
Tanec hříchu...
Stín na zdi odráží
dvě spletené ruce v tanci.
Je hřích snít o tom,
co nemá v realitě šanci.
hvězda
Chci, aby spadla hvězda. Visí tam, jen spadnout.
A je tam opona
těžká a sametová
která dělí teď od nikdy.
Tichá vesmírná oddysea...
Vesmír se chvěje a duní
jak vrací mi ozvěnou
můj výkřik…
Planety roní krůpěje slz.
Stínová hra
Po špičkách, jen opatrně. Obcházejí kolem sebeDva chvějící se stíny. Kužel světla zpoza dveří jim dává existenci…
Tvůj stín se chvěje Zkoušíš to opatrněJá tě obcházím ve střehuPři každém tvém doteku - prchám…
A mrzí mně to. Považ však, že každý ve světle máme svůj oficiální životA naše „hra“ by zkomplikovala vztahy.
Bez odvahy
Viděla jsem bránu - z květů a hvězd.
Sypaly se jako zlatý a stříbrný písek po ní dolů …
A byl tam ledovec, horský ledovec na špičkách hor.
A jezero - modré, horské, chladivé …
Chvála přátelství
Světlo.
Výhled z okna.
Stín. Sedím v chladném stínu.
Měsíční květy
Proč odcházíš tiše po špičkách
v noci, když vedle tebe spím.
Bereš si boty a svůj plášť,
tajně doufáš, že tě nespatřím.
Lovec
Pár nevinných slov
- jsi sladká a půvabná.
Šel maldík na lov,
laň v pasti mu uvázla.
Touha po vodě
Pustý kraj
A marná touha po napojení.
Jako když ve vzduchu cítíš vodu
Hedáš ji všude, ale nemůžeš ji najít
Židovský bál
Do nosu udeří zvláštní puch
To jak se rozvíří při tanci vzduch
Dnes máme svátek, dnes je nám hej
V černých barvách zástupy tvoří taneční rej
Peří
Po vodě pluje peří
vnímáš ho v čase krátkém
Uslyšíš ho stěží
když padá z nebe s nářkem.
Zrada
Tři roky společného bytí…
Vzpomínám si, jaks mně přemlouval,
Abych se k tobě nastěhovala
Bylo mi zatěžko vzdávat se své svobody,
Kamenná tvář
Kamennou tváří zahradím vám cestu
Masku nepřístupna přiložím na svůj obličej
Jenom se raduj bláznivý světe.
Skrz škvíry pro oči zřím šílených masek rej
Příběh ze sna
Žádám -
vás, pane, o kousek světla -
Žádám vás,
pane, o hrstku přízně