Zamyšlení při standartní depresi

Svět je krásný,

svět je bílý,

líbí se nám v celé své šíři,

ale proč my jsme tady,

to nám nikdo neříká,

chci  se zakousnout do svého jazyka.

Žít a být šťastný,

toť krásná věc,

ale lidem v Sudánu to nenalžeš.

Život toť jiná věc,

krásna na pohled,

ale fatálně hořká na dotek,

lidé milují a jsou šťastní,

lidé vraždí jsou štastní.

kdo komu ubližuje toť nevadí.

člověk miluje a je nešťastný,

člověk vraždí a je šťastný.

Zákony nás omezují,

toť vše v pořádku.

Naše touha nás omezuje,

ale ta zákony neznaje.

Lidé nějak žijí,

ale auto nadrženců je zabíjí.

Chtěl bych jet na Kubu

podívat se na ten krasný ostrov

a zabít Fidela Castra.

On je vlastně auto,

lidí ničí,

a přitom se cítí jako kápo.

Nyní se podívejme na ten pojem láska,

v čem je horší než válka?

Láska je válka,

a sex je zbraň.

Každý ji s radostí zneužije i když není ve válce.

Přitom mnoho lidí zabíjí,

a tím jim srdce z hrudi vyrvají.

O lásce se zpívá,

o válce se mlčí.

Přitom obě dvě způsobují mnoha lidem nádor na srdci.

Já taky miluji,

přitom vše ztrácím,

a o sebevraždě hlasuji.

Zatím je víc hlasů proti,

ale mnoho se jich zdržuje

a moje slzy stěží zadržuje.

Proč jsem tady a proč ne tam,

onanie je člověkův pat.

Ale my chceme víc,

jako ostatní ptáci,

kteří pro to nedělají nic.

Co já dělám špatně?

Srdce mé zvrací chladně.

Strašně se dáví,

a náš svět mu neporadí.

Ale náš svět mlčí  zarytě

a všechno pro něj prohraje.

Svět je špatný,

není optimistický,

všechny jenom vydírá,

a mě zabíjí.

Tímhle končím pro začátek a zítra možná,

díky sebevraždě neuvidím ani na začátek.

Ale to je život,

někdo si užívá,

a někdo naráží na plot.