Druhá část příběhu Kláry na její cestě za studiem.

2,

 

 

,,Get up!!“ slyšela Klára.Pode hlasu poznala Sofii.

Pomalu vstala a začala se oblékat.Nevěděla,co si má obléct,ale nakonec si vzala jenom džíny a košili.

Když sešla do kuchyně,všichni už seděli u snídaně a jedli.Sofia se usmála:,,Good morning,Klára.“ Klára si sedla ke stolu,kde na ní už čekala miska s ovocem a kukuřičnými lupínky.

Během snídaně bylo ticho.Nejspíš byli všichni ještě moc rozespalí na to,aby vedli plnohodnotný rozhovor.

Sofie odložila lžíci a zvedla se:,,Today we will go to the town on shoping.“ Kláře došlo,že automaticky počítá s její společností.

Po snídani naskládali nádobí do myčky a šly do pokoje připravit se na cestu.

Klára stála ve svém pokoji a nahlas přemýšlela:,,Co si mám vzít na sebe..?“ Nakonec si oblékla džínovou sukni a krátké tričko.Podívala se na sebe v zrcadle a musela uznat,že jí to sluší. ,,Ta dieta před odjezdem se mi skutečně vyplatila.“ A byla to pravda.Půl roku předtím než odjela držela přísnou dietu a zhubla skoro deset kilo.

,,Come here,Klára!“

Když seběhla dolů,Sofia se na ní podívala: ,,You look pretty.“ Klára jí úsměvem poděkovala a šla za nimi ven k autu.

Syndy se na Kláru ještě podívala a usmála se:,,Really,She looks pretty.“

Když projížděli ulicemi,Klára i uvědomila,jako je vlastně město velké,nebylo větší než Praha to určitě ne,ale určitě dvakrát takové než Plzeň,kterou dobře znala.

Všude bylo čisto,nikde se neválely odpadky,jak byla zvyklá z domova.Trávníky byly poctivě posekané a silnice bez výmolů.

Sofie sice celou cestu něco vyprávěla,ale Klára jí nevnímala raději se nechala unášet větrem z otevřeného okýnky,který jí vlál do vlasů.

Jeli možná patnáct minut a pak se auto zastavilo u obrovského nákupního centra.

Sofie se začala soukat z auta a za ní všichni ostatní.Klára vylezla jako poslední,pohled na obrovský komplex jí překvapil.Čekala velikost běžného obchodního centra v Čechách,ale tohle bylo obrovské.

Až teď si uvědomila rozdíl mezi zeměmi,kterému nikdy nevěřila.

Sofia šla před nimi,Kláře bylo už dávno jasné,že v téhle rodině je jejím šéfem Sofie,že všechno řídí a vede.

Když vstoupili dovnitř první,co Klára viděla byl muž s balónky,které rozdával dětem.Hned vedle něj stála obrovská řada nákupních košíků,ke kterém hned zamířili.

Sofie jeden z nich vzala a vrazila ho Markovy do rukou.Ten před sebou začal vozík otráveně vléct a z dálky sledovat Sofiinu nákupní horečku.

Skutečně Klára nikdy nic takového neviděla,Sofia procházela regály s jídlem a házela ho do košíku.

Klářina rodina sice nebyla chudá ani nedbala na štíhlou linii,ale to co Sofia koupila by jim vystačilo na měsíc.

Klára je raději nechala a začala se procházet sama.Došla až ke kosmetice.Všude byly zrcadla na líčení.K jednomu si sedla a zkusila si dát rtěnku,řasenku a make-up.Tohle se jí líbilo,líčení milovala,i když se vněm příliš nevyznala a navíc neměla doma dost potřebných pomůcek,ale tady bylo všechno.

I výsledek byl skvělý,ještě se navoněla a vydala se zpět za ostatními.Nejdříve měla trochu strach,že je tam už nenajde nebo že se budou zlobit,že odešla,ale našla je na úplně stejném místě a zdálo se,že si ani nevšimli jejího odchodu.

Trvalo jim dvě a půl hodiny než konečně stáli za kasou s vrchovatým košíkem,kde se dalo najít,jídlo,oblečení i kosmetika.

Po další půl hodině zastavili před malým obchůdkem,na kterém bylo napsáno:Vegetables and fruits.Sofia a Mark vešli dovnitř a Kláru se Syndy nechaly v autě samotné.

Kláře byla Syndy od začátku nesympatická,to jak se na ní dívala jí nahánělo strach.

Syndy se usmála:,,This is mother‘s favourite shop.“ Klára jenom nenápadně přikývla:,,This is beauntiful...“ nevěděla,co dál říct,i když jí nedokončená věta připadala hloupá nic nevymyslela.

Syndy prostě pokračovala.Klára jí s těží rozuměla,ale pochopila,že se jí snaží přesvědčit,aby s ní šla večer na párty.Klára neměla žádnou chuť s ní někam jít,ale věděla,že s ní musí vycházet a tak prostě řekla přesně to,co chtěla slyšet:,,Yes,I like.“ Syndy se rozzářila ještě víc než před tím a hned jí začala líčit další podrobnosti,které už Klářina slovní zásoba rozhodně nezvládala.

 

Sofie s Markem se za chvíli vrátili s plnou přepravkou zeleniny a ovoce. Pak se k nim přidali do auta a všichni společně vyrazili po dlouhém odpoledni konečně domů. Tedy tam, kde měla domov většina z nich. Ještě v autě začala rodičům Syndy líčit, že půjdou spolu s Klárkou na párty, kterou pořádá její kamarádka, ale jaké bylo její překvapení, když jí matka zarazila a radikálně pronesla: ,,Sorry, but We can’t go because David will arrive tonight.“ Klára jim moc nerozuměla, zaslechla jen něčí jméno, ale to jí nic neříkalo. Bylo ale jasně vidět, že Syndy dobře ví o kom matka mluvila. Začala dost hlasitě protestovat, ale jak Klárka poznala nejspíš jí protesty byly k ničemu, protože Sofia rozhovor ukončila rozhodným:,, I will not speak with you about this. We will be at home tonight!“ Syndy se uraženě podívala a zbytek cesty ona ani nikdo jiný nepromluvil.

Když jejich auto konečně zastavilo všichni vešli do domu a Syndy s Klárou šli nahoru do svých pokojů zatímco Sofia a Mark dole vyndavali věci z auta.

Klára si v pokoji lehla na postel a vzala si do ruky fotku, kterou měla na stole. Tolik toužila být s maminkou a tatínkem a tak moc chtěla Zuzce vyprávět o divném chování Syndy, ale nikdo z nich tu nebyl. Byla tu jen ona, tedy vlastně už ne, protože zrovna do dveří vstoupila Syndy:,, Hi, how are you?“ zeptala se a Klára se jenom nesměle usmála:,, I am fine.“ Pak už jí Syndy začala sama od sebe vyprávět, že nemůžou dnes nikam jít, protože přijede David. ,, And who is David?“ zeptala se Klára na otázku, která jí zajímala od doby, co to jméno zaslechla. Syndy se znechuceně usmála: ,,It is my fantastic brother.“ Klára se dozvěděla, že David je na vysoké škole asi 120 km odsud a domů jezdí asi jenom jednou za čtrnáct dní. Ze Syndyina tónu a výrazu Klára dobře poznala, že bratra asi zrovna moc nemiluje a vzpomněla si na to jak moc by teď ona chtěla být se svou rodinou. 

Z povídání je přerušil až křik ze zdola, aby šli dolů na svačinu. Obě sešli dolů, kde už na stole čekali zmrzlinové poháry. Syndy se rozzářila a hned si k jednomu z nich zasedla. Sofia se na ní usmála a povídá: ,,I am sorry, my love!“ Klára si nesměle sedla k druhému poháru a sledovala jak se Sofie Syndy omlouvá za její chování v autě. Seděli  tam možná půl hodiny a pak přišel Mark z garáže a usmál se, když viděl jak se Sofia se Syndy objímají.

Klára se nenápadně zvedla a odešla do svého pokoje, kde znovu začala plakat.

Mezitím se dole začali dělat velké přípravy na slavnostní večeři, kterou pořádali každých čtrnáct dní při Davidovo příjezdu. Asi v šest hodin zaklepala na Klářiny dveře Sofia a vešla dovnitř. Viděla, že Klára spí a nechala jí tedy dál odpočívat. Klára spala ještě asi půl hodiny pak jí, ale vzbudil hlasitý smích a cinkání talířů. Podívala se na hodinky a uvědomila si, že asi z toho pláče usnula. Rychle si utřela oči a pokusila se zamaskovat červené skvrny na obličeji pudrem. Rozčesala si vlasy, zhluboka se nadechla a vyrazila dolů, kde už všichni ostatní slavili.

Bylo jí úplně jasné, že asi nebude vypadat moc dobře, když skoro prospala jejich slavnostní večeři a hosta, na kterého se všichni, snad kromě Syndy, tak těšili. Ale teď už neměla na výběr. Když byla na posledním schodu vyšla rázným krokem do kuchyně. Hned jak jí Syndy zahlédla začala na ní hlasitě a s plnou pusou ukazovat prstem, ale plná pusa jí nedovolila nic říct, tak se slova ujala Sofia: ,,Good morning, Klára. This is my son David.“ Klára se usmála a pokusila se o omluvu pak zvedla oči a podívala se na Davida. Byl modrooký, černovlasý a usměvavý kluk, který se zrovna zvedal a přistupoval k ní. „Hi Klára. I hope that you will be happy with my family.“ Klára se začervenala a chtěla mu podat ruku, ale zapomněla, že není v Čechách, ale v Anglii a jak se říká jiný kraj jiný mrav, a tak se k ní David naklonil a letmo jí políbil na tvář. Když se odtáhl podívala se Klára na zbytek rodiny. Ti si jich už, ale vůbec nevšímali a dál jedli. David Kláře pomohl sednout si a přinesl jí jídlo, protože ostatní už měli nandáno. Pak si taky sedl a pokračoval v jídlu.

Klára tam jenom tak nesměle seděla a snažila se překládat jejich rozhovor, když v tom se na ní Syndy podívala a zeptala se: ,,What do you think?“ v tom se na Kláru všichni podívali a čekali odpověď. Klára se, ale jenom zavrtěla na židli a zakašlala: ,,Sorry, but I don't understand.“ Všichni se sborově zasmáli a mluvili dál. Jenom David se na Kláru podíval a tiše pošeptal: ,,This is OK.“ Ta mu to oplatila úsměvem  a pak si celý zbytek večeře vyměňovali pohledy.

 

Nikdo si jejich pohledů nevšiml snad až na Syndy – ta je zaostřila okamžitě a celou dobu na ně zvědavě zírala. Seděli tam ještě možná hodinu a i když Klára  neměla ponětí o čem všichni mluví byl to pro ní nejhezčí večer od té doby, co sem dorazila.

Večer když ležela v posteli, tak si uvědomila, že zítra už nastupuje do školy a ten hezký pocit, co měla najednou zmizel. Dostala obrovský strach z nové školy a spolužáků, protože jestli budou všichni tak divní jako Syndy, tak to bude asi stát za to!

Ráno Kláru probudilo bouchání na dveře: ,,Get up!You must go to school!“ Klára si promnula unavené oči a podívala se na hodiny, bylo už osm hodin. Najednou vyskočila z postele se strachem, že hned první den přijde pozdě. Když si jí všimla Sofia podivila se kam tak pospíchá. Klára se na ní tázavě podívala: ,,Is 8 o’clock! I’ll go behind one’s time!“ Sofia se podívala ještě překvapeněji a usmála se: ,,School start at 9 o’clock. You have time.“ Klára si najednou uvědomila, že tady to není jako doma a škola je až od devíti. Zase se uklidnila a šla si dát ještě sprchu.

Dlouho se rozhodovala, co si oblékne a nakonec se rozhodla pro oblíbené džíny a krátké tričko. Nechtěla vypadat, že se na to moc připravovala, ale ani nějak moc ledabyle. Sešla dolů, kde už seděla Syndy a snídala. I na Kláru vedle čekaly ovesné vločky s mlékem. Sedla si tedy ke stolu a začala jíst. Syndy výjimečně moc nemluvila a rychle do sebe všechno jídlo naházela.

To už sešla dolů Sofie a široce se usmívala. Podala Kláře deset liber: ,,It is on your lunch. Syndy will show you every things in the school. Donť you afraid.“ Klára se pokusila o úsměv, ale stálo jí to spoustu sil, protože do smíchu jí teď rozhodně nebylo.

Ani ne za půl 15 minut už společně se Syndy kráčela Klárka do školy. Syndy se tvářila zvláštně, ale bylo dobře viditelné, že se do školy moc těší. Možná právě proto už nebyla Klára tak zajímavá. Syndy teď měla jinou věc, která jí přišla zajímavější. Kdykoliv jindy by za to Klára byla ráda, ale teď by byla mnohem raději, kdyby Syndy mluvila jako má ve zvyku, protože to ticho ještě zvětšovalo její nervozitu.

Cesta do školy nebyla zase tak krátká jak si Klára představovala, ale i tak stály před obrovským areálem plným dětí ani ne za dvacet minut. Všude stáli kola nebo auta a každou chvíli projíždělo okolo Kláry dítě na bruslích či skatu.

K Syndy hned přiběhlo asi pět dívek a začali se bavit, tak rychlou angličtinou, že se Klára musela ovládat, aby měla zavřenou pusu. Potom pochopila, že se asi jedna ze spolužaček ptá na ní a Syndy udělala jen gesto rukou a pronesla schválně úplně pomalu větu: ,,This is girl from Rusia. She arrived on residenci.“ Klára se na ní naštvaně podívala: ,,Sorry, but I am not from Rusia I am from Czech republic.“ Pak se podívala na dívky, které se pochechtávaly: ,,Hi, my name is Klára and we?“ všechny dívky začaly najednou mluvit pomalu a představily se jí. Klára si najednou připadala jako by byla v učebnici, protože vedly rozhovor, který jako by z knížky vypadl.

Naštěstí ale moc dlouho netrval, protože za chvíli se ozvalo hlasité řinčení zvonku. Všechny dívky vyrazily do budovy a Klára se za nimi nervózně táhla. Co jí asi v té třídě čeká?

---