Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSkleněná zeď
27. 07. 2004
0
0
1641
Autor
Luční_kvítí
Hledíme na sebe
přes skleněnou zeď.
Proč je tak vzácný
úsměv tvých očí?
Prosím tě, ať ji rozbiješ!
Bojím se…
…že zbudou jenom střepy.
Vím, co řekneš lásko!
Tvá výčitka
je hrotem dýky.
Je mi však
té dýky zapotřebí?
Není mé srdce
už dost probité hřeby…
…tvých slov
No - patetické ... neobjevné. skleněná zeď, dýky, střepy.... srdce probité hřeby, ach jo... tolikrát malované.
Luční_kvítí
27. 07. 2004
Ano - to máš pravdu. Ale protože to publikuješ jako báseň, napsala jsem, co jsem napsala. :-)
za tenhle rým, bys zasloužila jemný pohlavek :o)
"Proč jsi tak slepý?
Bojím se…
…že zbudou jenom střepy"
netlač tolik na pilu, když nechceš (nebo nevíš), nerýmuj . . .
Lasy
Já se nemohu ubránit pocitu, že to není vůbec původní. Třeba "je mi však té dýky zapotřebí" - kdo to takhle česky sám od sebe řekne/napíše? Nechci se nikoho dotknout a třeba je můj pocit milný, ale připadá mi to jako překlad z cizího jazyka.
jojo, nic novyho, nic objevnyho. ale autorovi se jiste ulevilo. a taktez prosim - nerymovat :o)
je to výstižné
umíš se dobře vyjádřit
ale vypadá to jenom jako zápis reality a co je v tom víc?