(smích) apod.

rozhovor s Arnoštem Hrobníkem, 8.7.2004, nejmenovaná literární kavárna

R (reportér), AH (Arnošt Hrobník)

R: Lidé vás znají jako mladého spisovatele, který již svým prvním dílem (novela Neboj se a vem si) výrazně zčeřil klidné vody české literatury posledních let. Jak samotný název napovídá, významnou roli ve vaší knize hraje mnohdy tabuizované téma drog mezi mladistvými. Berete drogy?

AH: Děláte si legraci? Samozřejmě, že ne. (smích) A navíc téma drogově závislých není v mé knize jediné. (významně vztyčený ukazováček)

R: To je pravda. Hlavní hrdina, feťák Karlík, strávil řadu let v ústavu pro duševně choré. Znamená to, že trpíte nějakou duševní poruchou?

AH: Ovšem, že nikoliv. Opět negativní. (hlasitý smích) Vy jste mi ale šprýmař! (opět smích, zapálení cigarety)

R: V tom případě by mnoho lidí jistě zajímalo, jak mladého spisovatele napadne psát o věcech, které může znát pouze zprostředkovaně? Mnohem častější u debutujících autorů jsou příběhy do značné míry autobiografické.

AH: Pochopitelně jsem se o tuto látku dlouho zajímal. Čerpal jsem nejen z knih, ale několikrát jsem se s podobnými lidmi osobně setkal a jejich výpovědi se pro mě staly velmi užitečným zdrojem. (spokojený úsměv) S některými jsem se časem spřátelil.

R: Takže nepopíráte, že mezi vaše přátele patří lidé užívající a snad i rozšiřující drogy?

AH: Možná jsem se nevyjádřil zcela přesně. Nepočítám je zrovna mezi nejlepší přátele. (smích, prsty ťukající o stůl, další cigareta) Vlastně se s nimi skoro nestýkám. (otírání zpoceného čela)

R: Takže, ještě jednou pro pořádek, s drogami nemáte absolutně žádné zkušenosti?

AH: To je jak u výslechu. (velmi hlasitý smích) Myslím, že v dnešní době není moc lidí, kteří by si občas nedali s přáteli nějakého toho jointa. (tázavý pohled na reportéra) Ne, to byl jen vtip. (hlasitý smích) Žádné osobní zkušenosti. (pohled na hodinky) Člověk by řekl, že už uplynula nejméně hodina, a zatím... (zklamaný výraz)

R: A pokud jde o pobyt v psychiatrickém ústavu, byť jen krátkodobý, také nic?

AH: Ne. Ne a ještě jednou ne. (zvýšený hlas) Nejsem feťák ani blázen! Je vám to už jasný? (skoro křik) Neberu drogy a jsem dokonale příčetnej, kapišto? Jsem úplně n-o-r-m-á-l-n-í ! (křik)

V tomto okamžiku se rozčilený a zpocený Arnošt Hrobník zdvihl od stolu a bez pozdravu odešel. Zaražený reportér po chvíli marného čekání vypnul diktafon, schoval notes s poznámkami a poté, co musel ZAPLATIT ZA OBA, zklamaně opustil nejmenovanou literární kavárnu.