jsem pořád stejná znám lidi co to dosvědčí

                                                                       spíš divná

nejsi náhodou čarodějnice

ptala se mě jedna čarodějnice

jsem já na to

a ona já to věděla

                                                                       a vždycky jsem

                                                                       přitahovala úchyly

nechcete se podívat na moje přirození

co na něm uvidím

no co jste přece ženská

a jak jste to poznal

podle toho že mám prsa

ne (zkoumavý pohled)

podle hlasu

a pak tihle

            šílení umělci

co neustále balí

            a přebalují

                        své obrazy

do kilometrů

            bublinkových fólií

a nechápou

            proč zbožňujete

                        to lupkání

a pak štamgasti vernisáží

            co se vás před nejhorším

                        obrazem na výstavě

zeptají jestli byste nešli

            na kafe nebo lyžovat

                        do Alp

zrovna když zkoumáte

            dírku v plátně  

                        protrženou nejspíš při převozu

a šílenství na něm umně rozlitého

            kanagonu a zlatého

                        laku na nehty

a tuny brambůrků

a je nesnášející manželky umělců

            s ledvinkami

(málokdo už tuší

            o hlemýždích

                        v teráriu galeristky)

((která ovšem není tak důležitá

            jako vrátná

                        se svým vínem

                                   v hrníčku „Babičce“

a uklízečka

            co se denně ptá

                        jestli má uklízet))