Pohádka

Navlékám na stříbrnou nitku

tkanou z vousů lesních skřítků

naše dny jak kuličky perleti

měsíčním kotoučem netopýr přeletí

na kraji lesa pod křížem z kamene

perly vílami při tanci ztracené

zelený mužík na hrázi rybníka

za svitu Měsíce s botou se potýká

bludičky odvedly přes lesní mýtinu

mnohého poutníka ze světla do stínů

tak klopýtám přes bludné kořeny

s osudem básníka smířený

při hledání správné metafory

zakopl jsem o kořen mandragory