Je to jak mluvit do dubu

Jak tučňák, který se ocitl na poušti,

vyprahlý cítím se, síly mě opouští.

Nechtějí dopřát mi chvilinku sluchu,

jako bych mluvil jen k prázdnému vzduchu.

Jak bych se naklonil nad propast na kraji,

jen začnu, všichni se hned divně dívají.

Šeptají, mluví a občas i křičí.

A já tu postávám, jsem všech a ničí.

Jako pták, kterého vsadili do želez,

bohužel nejsem král, prorok, ni velekněz.

Nevědí, co říkám, moudře se tváří.

"Mlč už ty prokletý, posedlý lháři!"

Křičí: "Mlč, démone, nebo tě zabijem!"

Já jim chci jenom říct: řiďte se ratiem.

Radši mě dají stít, natáhnout do kola.