Totální odzbrojení

Vysnil jsem dívku si – příjemnou, vážně kost

a začal jsem jí psát básničky pro radost.

Byla to legrace, byla to zábava,

jenže pak stalo se, co se moc nestává:

zjistil jsem, že není úplně fiktivní.

Řek jsem si: "Chceš ji mít? Tak jí to nabídni..."

Napsal jsem: "Mám tě rád, jsem jen tvůj..." a tak dál.

Podobnou odpověď vážně jsem nečekal:

"Jsi sice vážně fajn, to ale nestačí.

Ne, prosím, neměň se, nebudeš jinačí

dost na to, abych snad mohla tě milovat.

Zůstaň už napříště jen dobrý kamarád."

Což o to, tohle by vsáklo se přeci jen,

nakonec byl jsem však totálně odzbrojen,

když řekla na moji otázku na tělo: