Žena v domácnosti

Strkám svůj mozek do mlýnku na maso.

Slyším Tě z obýváku.

Slyším Tě už patnáct let.

Jak srkáš pivo z hořčičáku a ve vytahaných trenýrkách křičíš

GÓÓÓÓL.

Je tu dusno k zalknutí.

Z rozpálených stěn panelákové kuchyně a hrnce syčícího na sporáku.

Je tu vlastně k zalknutí pořád.

Točím kličkou jako slepý flašinetář, jen mi nikdo nehází drobné do čepice.

Snad jen někdy Ty.

Někdy.

Šedavá kaše mlaská do misky.

MLASK MLASK MLASK MLASK.

MLASK.

Hotovo.

Jdu pro vajíčka a sůl.

Křup.

Skořápka při klepnutí jemně napraskla.

Lehce ji rozevřu prsty a vyklopím do misky.

MLASK.

Ale tentokrát jinak.

Měkce.

Vzpomínám jak jsme se před patnácti lety milovali.

ŠESTKRÁT za jedinou noc.

Šestkrát.

Měkce a něžně.

To jemné mlasknutí bílku mi to připomělo.

Dneska jen pivní dech a pár minut přetežké dřiny ,abys mi ukázal ,že jsi ještě chlap.

A nebo sobě?

Tričko se mi lepí na zpocená prsa.

Ta která si kdysi tak něžně líbával.

Na levém mám modřinu ,jak jsi minulý týden nebyl dva dny doma.

Nebylo to schválně, vím.

Chtěl jsi mě praštit do obličeje ,ale byl jsi tak namol...

Míchám vařečkou obsah misky a vyklápím na rozpálený tuk na pánvi.

Minulou noc jsi nebyl doma.

Předtím někdo volal.

Vzal jsi to.

Prý omyl.

OMYL!

Potom jsi musel do práce.

Havárie.

HAVÁRIE!!!

Kolik už takových haváríí bylo za poslední dva roky.

Když nejsi doma, nikdo nevolá.

NIKDO.

Natož omyl.

Já vím.

Tánička.

Nechápu, co na Tobě vidí.

Snad...

Asi to, že od ní nechceš uvařit, uklidit, vyprat a nacpat se jí do kvartýru a zkurvit celej život.

Na to máš mě.

Já dostala loni k vánocům jen sadu utěrek od vietnamců a zástěru.

Prej nebyly prémie.

Fabrika je v krizi.

V KRIZI !

Tánička pak chodila s tím zlatým prstenem se smaragdem i vynášet smetí.

Na ni se nezlobím.

Na ni ne.

Prská to na pánvi, přichytává se to k okrajům a škvaří.

Šedá kůra mozková.

Nemám to ráda.

Na pánvi, ani v životě.

Něco se přichytne, seškvaří a už to tam zůstane.

Když to pak někdo uvidí, nahlas neřekne nic, ale v duchu...

FUJ.

Chtěla jsem od tebe tři stovky na kadeřníka.

Ani ses na mě nepodíval a řek si, že to mám dobrý.

DOBRÝ.

Sem prej v domácnosti, tak na co si potřebuju dělat hlavu.

Do samoobsluhy?

Nechtěla jsem být žena v domácnosti.

Chtěla jsem pracovat a mít kolegy a kolegyně.

Kamarádky a podnikové večírky.

Po práci na dvojku.

Budeme mít děti.

Budu makat, abysme měli dost peněz.

Budu vás brát do ZOO.

Hovno.

Děti nemáme.

Nemůžeme.

Nemůžeš.

Máme jen toho smradlavýho kocoura, co se jen válí na gauči, tloustne a líže si rozkrok.

A pelichá.

Jste si tak podobní.

TAK.

Kdyby sis tam dostal, budeš si ho lízat taky.

Usmaženo hotovo.

Máš to na taliři, miláčku.

Dobrou chuť.

Brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrk

Díky,